JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 953/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. září 2006 o dovolání podaném L. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 175/2006 ze dne 23. 3. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 4 T 237/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 4 T 237/2005 ze dne 2. 2. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.

V předmětné věci podal L. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 175/2006 ze dne 23. 3. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal L. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nespáchal skutek, který je mu kladen za vinu a soudy shledaného trestného činu se tak nedopustil, když provedeným dokazováním v řízení před soudy ani nebyla jeho vina v uvedeném směru prokázána. To proto, že v posuzované věci byly různě (protichůdně) vykresleny okolnosti případu, které takto nemohly vést k tak jednoznačným závěrům, jak je vyjádřily v citovaných rozhodnutích soudy. Za daného stavu věci tak měly soudy aplikovat zásadu in dubio pro reo. Proto také navrhl, aby dovolací soud obě citovaná rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě i Okresního soudu v Karviné zrušil, a poté přikázal „Krajskému soudu v Ostravě, potažmo Okresnímu soudu v Karviné, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že v dané věci bylo z výpovědi policisty, který zastavil vozidlo řízené dovolatelem jednoznačně zjištěno, že předmětné vozidlo řídil právě dovolatel, ačkoliv měl uložen zákaz řízení spočívající v řízení motorových vozidel na dobu tří let. Učiněná skutková zjištění tak nejsou v extrémním rozporu s právním posouzení jednání dovolatele. Proto také podané dovolání má za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby dovolací soud jej jako takové podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo jednoznačně prokázáno, že by se dopustil soudy popsaného skutku. Oba soudy však v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a přiléhavě poukázali na přesvědčivou výpověď svědka J. L. (policista, který v rozhodné době vozidlo řízené dovolatelem kontroloval), a to i z hlediska věrohodnosti takto učiněného svědectví. V této souvislosti také správně soudy poukázaly i na zjevné rozpory ve výpovědích, které v rámci trestního stíhání své osoby učinil sám dovolatel.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. září 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 06. September 2006