JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 892/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2006 o dovolání podaném V. J., proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 414/2005 ze dne 15. 11. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 44 T 79/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 44 T 79/2005 ze dne 15. 9. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

V předmětné věci podali V. J. a státní zástupkyně odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 5 To 414/2005 ze dne 15. 11. 2005 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek z podnětu odvolání státní zástupkyně zrušil pouze ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného potom podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal V. J. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. ř. V souvislosti s dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. vyjádřil přesvědčení, že nebyl žádný důvod k tomu, aby Obvodní soud pro Prahu 10 postupoval u hlavního líčení dne 8. 8. 2005 v souladu s § 209 odst. 1 tr. ř., když dovolatele po dobu výslechu svědka K. vykázal ze soudní síně pro vážné obavy svědka vypovídat v přítomnosti obžalovaného, neboť na něj byl činěn nátlak spoluvězni. V rámci tohoto dovolacího důvodu se dále zabývá hodnocením výpovědi uvedeného svědka, který, jak popisuje, nebyl nikdy vyslechnut v průběhu přípravného řízení v jeho trestní věci, když výslech dne 11. 11. 2004 byl proveden formou tzv. neodkladného a neopakovatelného úkonu dle § 158a tr. ř. za přítomnosti soudce Obvodního soudu pro Prahu 10. Při této výpovědi se svědek měl odchýlit od své předchozí výpovědi, již učinil jako obviněný ve své věci, když popsal jen jedno jediné setkání s dovolatelem, včetně jednoho případu prodeje drogy, zatímco ve zmíněné předchozí výpovědi uvedl, že drogu od dovolatele kupoval vícekrát. Dovolatel je názoru, že nemohlo jít o neodkladný a neopakovatelný úkon, neboť tento svědek, byť jde o cizího státního příslušníka s pobytem mimo území České republiky, byl pro trestnou činnost spáchanou na území ČR stíhán vazebně a nehrozilo tak žádné nebezpečí, že by po zahájení trestního stíhání proti dovolateli nebylo možno jeho výslech provést za přítomnosti dovolatelova obhájce. Poté byl tento svědek vyslýchán až u hlavního líčení dne 8. 8. 2005, a to v nepřítomnosti dovolatele v rámci postupu dle § 209 odst. 1 tr. ř. Přitom spoluvězni, kteří na svědka měli údajně činit nátlak, nebyli nikdy ztotožněni, a nikdo ani nebyl stíhán za to, že by snad na svědka nějakým způsobem působil. Podle názoru dovolatele nebylo záměrem soudu tímto procesním postupem docílit toho, aby svědek vypověděl pravdivě. Naopak, postupoval takto z obavy, že by svědek v jeho přítomnosti mohl výpověď změnit a vypovědět pravdivě, to znamená tak, že by zcela popřel, že od dovolatele nějakou drogu kupoval, nebo by se vrátil ke své původní výpovědi, podle které uskutečnil pouze jeden nákup, a to ten, po jehož realizaci byl na hraničním přechodu zadržen. V tomto postupu soudu vidí zkrácení svého práva na obhajobu. Poukázal dále na rozpory v soudních rozhodnutích, dle nichž měl celkem ve čtyřiceti pěti případech v průběhu dvou až tří let třem osobám prodat drogu pervitin vždy pouze v balení po 1 gramu, když naproti tomu v případě svědka K. měl tomuto dvakrát prodat drogu v balení po 100 gramech. Rozpor dále spatřuje v tom, že z videozáznamu nevyplynulo, že pro tuto drogu šel do kufru vozu zn. Škoda Octavia, stříbrné barvy, tak, jak to naopak tvrdil svědek K. ve svých výpovědích, a také v tom, že neexistuje žádný záznam odposlechu jeho telefonických hovorů, z něhož by vyplývalo, že by se se svědkem předem domluvil, o jaké množství drogy má vlastně zájem, i v tom, že v rámci domovní prohlídky a prohlídky vozu nebyla u něj nikdy zjištěna ani droga ani žádné stopy po ní. Další jeho námitky směřovaly pak do odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a hodnocení důkazů soudem prvního i druhého stupně. Dovolatel dále napadl to, že soudy prvého a druhého stupně neprovedly řadu jím navrhovaných důkazů (např. konfrontaci mezi ním a svědkem K., výslech psovoda atd.). Soud si proto dle něj neobstaral potřebné podklady pro to, aby mohl objektivně rozhodnout, zda je či není v zájmu spravedlivého procesu vykázat ho po dobu výslechu svědka z jednací síně.

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že u hlavního líčení před Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 8. 8. 2005 byla vyslýchána svědkyně L. S., která uvedla, že jí „policista protokol jen předčítal, pak jí dal protokol k podpisu, to bylo všechno“. Poté se soud měl dotázat jeho obhájce, který byl zmíněnému výslechu svědkyně přítomen, zdali to opravdu tak bylo. Podle jeho názoru se tímto v podstatě obhájce dostal do postavení svědka, aniž by byl však před tím poučen jako svědek. Přesto, že na straně obhájce tak vznikla okolnost vylučující jeho další účast v řízení, jednal s ním soud dále jako s obhájcem.

V souvislosti s dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyslovil dovolatel názor, že s ohledem na to, že výpověď svědka K. je zcela nevěrohodná a při jejím provedení před soudem byla porušena práva na obhajobu, nelze mít za prokázané, a to ani při nezpochybnění ostatních provedených důkazů, že by se činu dopustil ve větším rozsahu. Nelze mu totiž přičítat prodej 200 gramů drogy pervitin a skutek tak právně mohl být posouzen pouze podle základní skutkové podstaty § 187 tr. zák. Uzavřel, že ovšem není prokázáno ani to, že by vůbec komukoliv jakoukoliv drogu prodal, což nevyplývá ani z dlouhodobých odposlechů, ani ze záznamů o jeho sledování a z protokolů o domovních prohlídkách. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadený rozsudek jak v otázce viny, tak v otázce trestu, to znamená v rozsahu odsuzující části rozsudku soudu prvého stupně, pokud jde o otázku viny, aby rovněž zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 9. 2005 sp. zn. 44 T 79/2005 v jeho odsuzující části, a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 10.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). K poslednímu z obviněným deklarovaných důvodů dovolání (§ 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) uvedl, že dovolatelem uplatněná argumentace v žádném směru tento dovolací důvod nenaplňuje, neboť v ní soudu vytýká způsob hodnocení provedených důkazů odchylně od jeho představ, vytýká mu nesprávnost skutkových závěrů a polemizuje s obsahem odůvodnění rozhodnutí. Dle jeho názoru se takové výhrady dílem zcela míjejí se zákonem stanovenými důvody dovolání (námitky skutkové povahy) a dílem je dovolání v této podobě nepřípustné dle § 265a odst. 4 tr. ř. Z hlediska dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že je právem soudu v odůvodněných případech postupovat podle § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř., přičemž podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení v dané věci byly naplněny, nejméně v tom, že svědek by zřejmě v přítomnosti obviněného nevypovídal po pravdě - právě pro svůj osobní profil a kriminální vazby na obviněného. Protože po dobu výslechu svědka byl v jednací síni přítomen obhájce obviněného, k žádnému zkrácení práv obhajoby nedošlo. Dovolací námitky jsou tak dle státního zástupce v tomto ohledu nedůvodné. K dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že podle § 97 tr. ř. svědek vypovídá o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení. Vyjdeme-li z premisy, že otázka položená obhájci soudem nesměřovala k žádné z těchto kategorií předmětu svědecké výpovědi (což se jeví jako správnější možnost), je tato námitka zjevně neopodstatněná. Pokud bychom naopak hypoteticky vyšli z tvrzení obviněného, že odpovědí na tuto otázku by se obhájce dostal do postavení svědka, pak je třeba konstatovat, že by tím obhájce flagrantně porušil zákonem stanovenou povinnost mlčenlivosti (§ 21 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii), neboť by vypovídal o skutečnosti, o které se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, přičemž jeho „výpověď“ by v důsledku vyzněla v neprospěch jeho klienta (zpochybnil by pravdivost ve prospěch obviněného změněné výpovědi svědkyně S.). Podle názoru státního zástupce je ale celá tato námitka ve skutečnosti irelevantní, neboť svědkyně se vyjadřovala k jinému výslechu, než na který se dotazoval předseda senátu, a také vyjádření obhájce ani teoreticky nelze chápat jako jeho svědeckou výpověď. I v tomto směru považuje proto dovolání za nedůvodné a domnívá se, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné, přičemž souhlasil s tím, aby navrhované, jakož i případné jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obžalovaného), ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Uvedený dovolací důvod může být naplněn, mimo jiné tehdy, pokud soud v hlavním líčení, které jinak probíhalo v přítomnosti obžalovaného, provedl výslech svědka tak, že podle § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř. v této souvislosti vykázal obžalovaného z jednací síně, avšak poté ho v rozporu s ustanovením § 209 odst. 1 věta třetí tr. ř. neseznámil s obsahem učiněné svědecké výpovědi, neumožnil mu vyjádřit se k ní, ani klást svědkovi otázky. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Tato situace je důvodem dovolání bez ohledu na to, z jakého důvodu uvedeného v § 36 tr. ř. musel mít obviněný obhájce. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách (čl. 6 odst. 3 písm. c/ Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) a § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Tento dovolací důvod je ovšem užší, protože jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.

Co se týče důvodu dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tento z hlediska v dovolání uplatněných námitek byl uplatněn právně relevantně, avšak zjevně neopodstatněně. V tomto směru byl postup soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 209 odst. 1 tr. ř. na místě, když dovolatel byl během výslechu svědka K. vykázán z jednací síně. K uvedenému postupu se v důvodech svého rozhodnutí v rámci odvolání podaného dovolatelem vyjádřil odvolací soud, který adekvátním způsobem popsal zjevnou existenci obav označeného svědka, která byla reálná a správně vedla soud prvního stupně k uvedenému postupu. V takto zvoleném postupu tak nelze spatřovat porušení podmínek stanovených v § 209 odst. 1 tr. ř., neboť bylo skutečností, že šlo o svědka, kterému z podaného svědectví hrozila újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, což bylo jednoznačně odůvodněno i tím, že svědek jednak napsal písemnou žádost, aby takové opatření soud učinil (viz. č. l. 260), a také sám tento důvod ještě jednou před soudem uvedl (viz č. l. 264). Navíc, šlo nepochybně o svědka, jehož výpověď měla pro posouzení viny důležitý význam a byla nenahraditelná jinými důkazy. Soud přitom správně posuzoval rovněž konkrétní okolnosti projednávaného případu a přihlédl zejména k povaze stíhaného trestného činu, jakož i ke vzájemným vztahům svědka a dovolatele (dealera drog a jeho zákazníka), jakož i k charakteru okolností, o nichž měl svědek vypovídat, tedy průběh nákupů drogy od dovolatele (srov. TR NS 8/2004 - T 722). Právo dovolatele na obhajobu tak nebylo popsaným postupem soudu v žádném případě zkráceno, když navíc při uvedeném výslechu byl přítomen po celou dobu jeho obhájce a dovolatel byl s výpovědí svědka seznámen s možností se k ní vyjádřit. Z uvedeného tak zjevně plyne, že věc dovolatele byla projednána v jeho přítomnosti, a to i s ohledem na to, že soud prvního stupně za splnění potřebných podmínek volil postup podle § 209 odst. 1 tr. ř., a neporušil tak ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Z výše uvedeného tak plyne, že dovolací důvod je v tomto případě uplatněn zjevně neopodstatněně.

Dovolatel v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. namítl, že tím, že se předseda senátu při hlavním líčení dne 8. 8. 2005 zeptal jeho obhájce na to, zda výpověď svědkyně L. S. ohledně průběhu jejího výslechu v přípravném řízení je pravdivá, se tento obhájce dostal do postavení svědka, byl tak z obhajoby jeho osoby vyloučen a on se tím dostal do situace, kdy neměl obhájce, ač ho měl mít. K této námitce je však na místě uvést, že z protokolu o průběhu hlavního líčení tak, jak z předmětného spisového materiálu plyne, k uvedenému postupu nedošlo, neboť takovýto dotaz předsedy senátu na obhájce v něm zachycen není a stejně tak ani případné výhrady proti způsobu či úplnosti soudem činěné protokolace, když ani z obsahu rozhodnutí soudu nikterak neplyne, že by tento jakkoli k případné výpovědi obhájce v rámci vedeného dokazování přihlédl. Přitom uvedenou námitku dovolatel neučinil ani předmětem svého odvolání, které ve věci podal (ač tak nepochybně mohl učinit) a odvolací soud tak na ni nemohl reagovat. Za těchto okolností se dovolací soud uvedenou námitkou ani nemohl zabývat s tím, že i tato je s ohledem na uvedené takto zjevně neopodstatněná.

Z hlediska dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítl, že se nedopustil označených skutků ve větším rozsahu vzhledem k tomu, že výpověď svědka K. považuje za nevěrohodnou, a proto nemohl být shledán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Jak ovšem ze soudy provedených skutkových zjištění nepochybně vyplynulo, šlo v případě prodeje pervitinu svědkovi K. o množství 200 gramů. Soudy tak správně dovodily, že trestný čin byl spáchán ve větším rozsahu, když vedle množství drogy vzaly v úvahu též druh účinné látky a četnost osob, jejichž potřebu mohla potencionálně uspokojit (musí přitom jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob), jakož i finanční vyjádření hodnoty prodávané látky, způsob provedení činu a kvalitu takové látky (srov. NS 25/2004-T 608, 6 Tdo 620/2003). Nelze tak mít za to, že soudy v rámci přijatých rozhodnutí označené skutky nesprávně právně posoudily a je na místě uzavřít, že dovolatelem i dále uplatněné námitky směřují v tomto směru výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním soudů na základě provedených důkazů a jejich hodnocení. Ještě jednou třeba připomenout, že poukazem na takto zvolený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Tak tomu ovšem je i v předmětné věci, neboť co se týče rozsahu i obsahu vedeného dokazování v řízení před oběma soudy a následného vyhodnocení provedených důkazů, má i dovolací soud za to, že na tomto základě byla také přijata soudy adekvátní rozhodnutí a to včetně závěrů právních, když se zjevně nejedná ani o případ extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a jejich právním hodnocením. Oba soudy zejména v odůvodněních přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, jakož i to, proč nepovažovaly za potřebné provést i další, dovolatelem navrhované, důkazy. Pokud by dovolání bylo podáno pouze z tohoto důvodu, muselo by být Nejvyšším soudem odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. srpna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 30. August 2006