JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 842/2009

K rozlišení nepřímého úmyslu a nedbalosti v případě lhostejnosti pachatele ke způsobení následku spočívajícího v usmrcení jiného

Právní věty

  1. Pro obě formy úmyslného zavinění (§ 4 TrZ) je společné to, že vůle pachatele ve formě chtění nebo srozumění vždy představuje kladný vztah pachatele ke způsobenému následku. Lhostejnost pachatele k tomu, zda nastane nebo nenastane následek, lze pokládat za jeho srozumění s následkem, které odůvodňuje závěr o nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) TrZ, jen tehdy, když vyjadřuje kladné stanovisko pachatele k oběma těmto možnostem.

    Jestliže pachatel usmrtil jiného tak, že na něj vystřelil z bezprostřední blízkosti z pistole, kterou předtím sám nabil v domnění, že do ní vkládá jen neškodný (tzv. slepý, resp. cvičný) náboj, a nikoliv ostrý náboj, neboť měl k dispozici oba druhy těchto nábojů, pak jen z toho, že se pachatel nepřesvědčil o tom, jaký náboj ve skutečnosti vložil do pistole, nelze dovodit jeho srozumění s usmrcením jiného ve smyslu § 219 TrZ o trestném činu vraždy. To platí i za situace, kdy pachatel vystřelil na poškozeného, s nímž jej jinak pojil silný přátelský vztah, jen proto, aby poškozeného odradil od jeho nevhodného chování, bezprostředně po činu byl zděšen způsobenými následky a snažil se poškozenému zajistit okamžitou odbornou lékařskou pomoc. Uvedené okolnosti nesvědčí o takové lhostejnosti pachatele, která by vyjadřovala jeho kladné stanovisko ke způsobení smrtelného následku.

    Proto jednání pachatele, který jako držitel zbrojního průkazu zacházel se střelnou zbraní v rozporu s povinnostmi, které mu byly uloženy zákonem č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, a to tak, že ji namířil na jinou osobu a stiskl spoušť, aniž měl jistotu, zda nabil zbraň neškodným nebo ostrým nábojem, přičemž došlo k výstřelu, jehož důsledkem byla smrt poškozeného, lze posoudit jako nedbalostní trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 nebo i odst. 2 TrZ.

Z odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 50 T 15/2008, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 TrZ, za který mu byl podle § 222 odst. 3 TrZ a § 40 odst. 1 TrZ uložen trest odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou․ Podle § 55 odst. 1 písm. a) TrZ byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci, a to věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku. Výroky podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 TrŘ soud rozhodl o uplatněných nárocích na náhradu škody.

O odvoláních, která proti citovanému rozsudku podali obviněný M. S. a v jeho neprospěch proti výrokům o vině a trestu též státní zástupce, rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. 2 To 29/2009, kterým z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a e) TrŘ zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 TrŘ poté odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 TrZ na základě částečně pozměněných skutkových zjištění spočívajících v tom, že obviněný dne 15. 9. 2008 kolem 16.05 hod. v obci T. v kuchyni bytu napadl opilého poškozeného P. P., jenž slovně obtěžoval manželku obviněného, a to tak, že obviněný v úmyslu zabránit poškozenému P. P. v dalším obtěžování své manželky vytáhl z batohu svoji legálně drženou pistoli značky Llama, ráže 45 Auto, natáhl závěr do zadní polohy, z kapsy batohu, v níž měl neodděleně od sebe uloženy ostré i nekompletní (neobsahující prachovou náplň) náboje, vytáhl jeden ostrý náboj a aniž se přesvědčil, zda se jedná o náboj ostrý či nekompletní, vložil ho do nábojové komory pistole, spustil závěr do přední polohy, namířil pistolí na hlavu klečícího poškozeného P. P. a se slovy „P. neblbni, nebo tě střelím!“ stlačil dlaňovou pojistku pistole a za srozumění s usmrcením poškozeného zmáčkl spoušť a vystřelil; tím došlo k průstřelu hlavy poškozeného, který mu způsobil rozhmoždění mozku, v jehož důsledku poškozený po převozu do nemocnice zemřel.

Podle § 219 odst. 1 TrZ za užití § 40 odst. 1 TrZ pak odvolací soud odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání 8 let. Podle § 39a odst. 3 TrZ byl obviněný zařazen k výkonu tohoto trestu do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 55 odst. 1 písm. a) TrZ uložen trest propadnutí věci, a to inkriminované pistole a dalších věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku. Výroky podle § 228 odst. 1 a podle § 229 odst. 1 TrŘ bylo znovu rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Podle § 256 TrŘ odvolací soud zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) TrŘ. K tomu obviněný mimo jiné uvedl, že jako držitel zbrojního průkazu a vlastník pistole si nechával z finančních důvodů tzv. „přebíjet“ použité náboje. Při této příležitosti zjistil, že když vloží do prázdné nábojnice střelu, vytvoří nefunkční náboj, který se plně podobá ostrému náboji. Takový nefunkční náboj pak lze nabít do zbraně, avšak při zmáčknutí kohoutku nedojde k výstřelu, ale ozve se jen „cvaknutí“, což chtěl obviněný inkriminovaného dne předvést v zaměstnání svým kolegům. Obviněný tedy vzal několik takto upravených nábojů, o kterých nepochyboval, že jsou nefunkční, když byl zároveň přesvědčen o tom, že všechny ostré náboje byly uloženy v papírové krabici uschované v obývacím pokoji, a upravené náboje dal do vnitřní kapsy batohu. Obviněný pak kolegům v zaměstnání ukázal manipulaci s pistolí nabitou neškodným střelivem. Jak dále obviněný připomněl, do T. dojeli s poškozeným P. P. podnapilí, obviněný byl podnapilý jen mírně a poškozený silně. Když přišli domů, poškozený se začal omlouvat manželce obviněného a ve svém jednání pokračoval i přes její zjevné rozpaky. Vzhledem k nepříjemnosti celé situace obviněného napadlo, že na poškozeného zapůsobí stejně, jak to učinil před svými kolegy v zaměstnání, tj. chtěl poškozeného postrašit a přimět k tomu, aby zanechal svého obtěžujícího chování. Bezprostředně po okamžiku, kdy z pistole namířené na poškozeného vyšel zcela překvapivě výstřel, se obviněný zoufale snažil zajistit pomoc, přivolal sanitku a prosil, ať zavolají policii. Jak přitom obviněný zdůraznil, nikdy by nejednal výše popsaným způsobem, pokud by jen tušil, že by se v batohu mohly nacházet i ostré náboje.

Podle názoru obviněného M. S. závěr odvolacího soudu o tom, že obviněný jednal v úmyslu usmrtit poškozeného P. P., neodpovídá výsledkům provedeného dokazování ani zjištěnému skutkovému stavu věci. Obviněný v uvedené souvislosti vytkl odvolacímu soudu, že učinil závěr o jeho vražedném úmyslu, byť nepřímého, aniž by se dostatečně zabýval otázkou, jakým záměrem mohl být obviněný vůbec veden ke spáchání trestného činu vraždy. Podle obviněného odvolací soud dostatečně nepřihlédl k okolnostem předcházejícím inkriminovanému jednání (výstřelu) ani k chování obviněného následujícímu bezprostředně po činu. To je podle přesvědčení obviněného třeba vzít v úvahu při posouzení, zda jeho jednání bylo jednáním nedbalostním, anebo zda jednal v úmyslu usmrtit svého nejlepšího přítele. Pokud by soud náležitě vyhodnotil všechny zjištěné okolnosti v souladu s trestním řádem, nemohl dospět k závěru, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu, a dopustil se tak trestného činu vraždy. Naopak, nutně by musel posoudit jednání obviněného jako jednání spáchané ve formě vědomé nedbalosti ve smyslu § 5 písm. a) TrZ, neboť obviněný spoléhal na to, že nezpůsobí následek spočívající v usmrcení jiného. Jak dále obviněný zdůraznil, v žádném případě nechtěl způsobit takový následek a nikdy s ním také nemohl být srozuměn. Proto v daném případě by odpovídala právní kvalifikace skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 TrZ, neboť při manipulaci se zbrani porušil důležitou povinnost vyplývající z ustanovení § 29 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů. Obviněný tedy závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby odvolacímu soudu přikázal nové pojednání a rozhodnutí věci nebo aby znovu rozhodl sám dovolací soud.

K dovolání obviněného M. S. se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, podle jehož názoru lze z hodnocení širších okolností činu spáchaného obviněným učinit spolehlivý závěr o formě jeho zavinění, protože obviněný musel svým vědomím zahrnout možnost, že jeho jednáním dojde k usmrcení poškozeného P. P. v důsledku záměny náboje nekompletního za náboj ostrý, přičemž si nelze představit žádné důvody, na které mohl obviněný spoléhat v tom směru, že nedojde k takové záměně. Pokud tedy obviněný skutečně vystřelil z bezprostřední blízkosti na hlavu poškozeného, bylo mu v daném okamžiku lhostejné, zda dojde k usmrcení poškozeného či nikoli. Proto státní zástupce přisvědčil závěru uvedenému v odsuzujícím rozsudku odvolacího soudu, který – co se týče hodnocení formy zavinění obviněného – přiléhavě vysvětlil, že se nelze omezit pouze na výklad vztahu mezi obviněným a poškozeným, ale je třeba vnímat v plné intenzitě i další faktory týkající se samotného činu obviněného na daném místě a v daném čase. Tento závěr vede ve vztahu k usmrcení poškozeného k existenci nepřímého úmyslu obviněného ve smyslu § 4 písm. b) TrZ. Státní zástupce tedy navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného M. S. je důvodné.

V obecné rovině je nejprve třeba uvést, že trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 TrZ se dopustí pachatel, který jiného úmyslně usmrtí. K závěru o tom však nestačí pouhé zjištění, podle něhož pachatel úmyslně vykonal něco, co způsobilo smrt jiné osoby. Je totiž zásadně třeba, aby úmysl pachatele, ať přímý [§ 4 písm. a) TrZ] či nepřímý [§ 4 písm. b) TrZ], směřoval ke způsobení smrti. Pro obě formy úmyslného zavinění je společné to, že vůle ve formě chtění nebo srozumění vyjadřuje kladný vztah pachatele ke způsobenému následku (zde ke smrti jiného). Podle právní nauky intelektuální složka úmyslu zahrnuje představu pachatele o existenci rozhodných skutečností alespoň jako možných, volní složka zahrnuje vůli pachatele vyvolat je vlastním jednáním. Vůlí je v tomto smyslu třeba rozumět i srozumění pachatele s následkem, neboť srozumění je vlastně formou chtění. Eventuální úmysl tedy vždy musí obsahovat prvek vůle.

Se zřetelem k povaze projednávaného případu je dále podle názoru Nejvyššího soudu nutné zaměřit se na vztah případné lhostejnosti ke způsobení následku. Pokud jde o otázku, zda lhostejný vztah pachatele k následku jeho jednání lze považovat již za srozumění s následkem, pak skutečný vztah lhostejnosti pachatele k následku (tzv. pravá lhostejnost) nestačí k naplnění volní složky nepřímého úmyslu. Srozumění pachatele s následkem by bylo možno dovodit jen v těch případech, kde lhostejnost pachatele k tomu, zda následek nastane či nenastane, vyjadřuje jeho kladné stanovisko k oběma těmto možnostem (tzv. nepravá lhostejnost). Uvedené kladné stanovisko pachatele musí vyjadřovat jeho aktivní volní vztah k relevantnímu trestně právnímu následku.

V posuzovaném případě se však soudy nižších stupňů důsledně neřídily shora uvedenými zásadami a Nejvyšší soud nesdílí názor odvolacího soudu, podle něhož obviněný M. S. spáchal trestný čin vraždy ve smyslu § 219 odst. 1 TrZ.

Skutkový stav věci, který zjistily soudy nižších stupňů, lze stručně shrnout tak, že obviněný M. S. a poškozený P. P. byli osobami, jež spojoval delší dobu trvající přátelský poměr. Obviněný měl kladný vztah ke střelným zbraním, byl držitelem zbrojního průkazu a legálně držel (vlastnil) střelnou zbraň – samonabíjecí pistoli zn. Llama, ráže 45 Auto. Podle zjištění obou soudů obviněný krátce před činem nezodpovědně manipuloval s touto pistolí, a to konkrétně v souvislosti se střelivem používaným do ní. Pokud jde o čin samotný, ten se odehrál téhož dne odpoledne v bytě obviněného, kam s ním přišel i značně podnapilý poškozený. Rovněž obviněný se nacházel ve stavu po požití alkoholu, přičemž měl v krvi asi 1 promile alkoholu. Posuzovaný čin byl pak iniciován tím, že obviněný nelibě nesl způsob, jakým se poškozený omlouval jeho manželce a kterým ji v podstatě obtěžoval. Jelikož poškozený ve svých „omluvách“ neustával, obviněný posléze vytáhl z batohu tutéž (prázdnou) pistoli, s níž dopoledne manipuloval v zaměstnání, a nabil ji jedním ze tří od sebe neoddělených nábojů nacházejících se v kapse batohu. Podle zjištění soudů se jednalo o dva normální (ostré) náboje a jeden nekompletní náboj bez prachové náplně (delaborovaný) a bez funkční zápalky. Všechny náboje si ovšem byly navzájem velmi podobné a v tomto smyslu (bez bližšího zkoumání) i zaměnitelné. Náboj, který obviněný vložil do pistole, byl přitom jedním z uvedených dvou ostrých nábojů. To vzápětí vyšlo najevo, protože obviněný zároveň ze vzdálenosti jednoho metru zamířil zbraní na hlavu poškozeného a se slovy „P. neblbni, nebo tě střelím!“, stiskl spoušť, což u natažené a odjištěné zbraně nutně vedlo k okamžitému výstřelu. Nedošlo tedy k pouhému neškodnému „cvaknutí“ bicího mechanismu, jak obviněný podle své výpovědi očekával. Následky uvedeného výstřelu pak byly fatální, neboť poškozený utrpěl průstřel hlavy, který způsobil zhmoždění jeho mozku, v jehož důsledku po převozu do nemocnice zemřel. K chování obviněného po činu pak bylo zjištěno, že byl zděšen z následků svého jednání, byl v šoku a snažil se zabezpečit poškozenému okamžitou pomoc. Přitom od počátku (od příjezdu policie) obviněný uváděl, že k výstřelu došlo nešťastnou náhodou. Podle posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, nebyly u obviněného zjištěny sklony k trestnému jednání ani k agresivitě. Na poškozeného měl silnou vazbu, stal se jeho nejdůvěrnějším kamarádem, neexistovalo mezi nimi žádné nadřazené či podřízené postavení, které by nějakým způsobem deformovalo jejich vztah.

Odvolací soud založil svůj závěr o tom, že se obviněný M. S. dopustil trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 TrZ zaviněného formou eventuálního (nepřímého) úmyslu, na právním názoru, podle něhož za stavu, kdy obviněný jako držitel zbrojního průkazu znal rizika spojená s použitím střelné zbraně, nabil v kritickou dobu předmětnou pistoli a připravil ji k výstřelu, aniž se přesvědčil, zda se jedná o náboj ostrý či nekompletní, namířil pistoli na hlavu poškozeného P. P. a se slovním doprovodem „P. neblbni, nebo tě střelím!“ stiskl spoušť. Jak dále odvolací soud ve svém rozsudku zdůraznil, obviněný jednal za situace, kdy existovala pravděpodobnost 2 : 1, že do pistole bude nabit ostrý náboj. Samotnému výstřelu pak nepředcházela žádná chaotická situace a obviněný měl čas a možnost v klidu uvažovat, přičemž podle odvolacího soudu si nelze představit žádné důvody, na které mohl obviněný spoléhat v tom směru, že nedojde k záměně nábojů. Přesto obviněný bez jakéhokoliv ověření vytáhl ostrý náboj, vložil ho do nábojové komory pistole a zblízka vystřelil na poškozeného. Pokud obviněný takto jednal, je podle odvolacího soudu zřejmé, že v daném okamžiku mu bylo lhostejné, zda nastane smrtící následek či nikoliv. S usmrcením poškozeného tedy musel být srozuměn.

Jak Nejvyšší soud již shora uvedl, pro obě formy úmyslného zavinění [§ 4 písm. a), b) TrZ] je společné to, že vůle ve formě chtění nebo srozumění vyjadřuje kladný vztah pachatele ke způsobenému následku; v případě trestného činu vraždy podle § 219 TrZ pak k usmrcení jiného. Takový vztah lze sotva dovodit ze zjištění, podle něhož se pachatel nepřesvědčil o existenci nějaké skutečnosti, ačkoliv to udělat měl. V daném případě se obviněný M. S. nepřesvědčil o tom, jaký náboj vlastně vložil do střelné zbraně, tj. zda šlo o neškodný (nekompletní) nebo naopak ostrý náboj, měl-li skutečně k dispozici (jak bylo v posuzovaném případě prokázáno) oba druhy těchto nábojů. Závěr odvolacího soudu pak svědčí spíše o nedbalosti (viz slova „nepřesvědčil se“) a nebezpečné manipulaci obviněného se střelnou zbraní. Pokud jde o lhostejnost obviněného ke způsobenému následku, kterou odvolací soud akcentoval, je třeba vzít v úvahu, že lhostejnost (obecně) zpravidla nedokládá závěr o nepřímém úmyslu, ovšem s výjimkou případů, kde lhostejnost pachatele k tomu, zda nastane nebo nenastane následek, vyjadřuje jeho kladné stanovisko k oběma těmto možnostem. To však v posuzované věci prakticky nelze dovodit, neboť mezi obviněným a poškozeným byl silný přátelský vztah, obviněný byl bezprostředně po činu zděšen jeho následky a snažil se zajistit poškozenému okamžitou odbornou lékařskou pomoc. Soudy zároveň nezjistily jakýkoliv v úvahu přicházející motiv, jenž by mohl vyvolat rozhodnutí jinak neagresivního obviněného k vraždě, anebo přinejmenším k provedení takového jednání, z něhož by bylo zřejmé, že je obviněný alespoň srozuměn se způsobením smrtelného následku. Pohnutkou k vraždě – bez dalšího – sotva mohla být tak malicherná příčina, jako byla nevhodná omluva poškozeného manželce obviněného, kterou ani sama adresátka této „omluvy“ nevnímala jako akt urážky či vulgárního chování. Za výše popsaných okolností pak nenasvědčuje skutečnému úmyslu obviněného spáchat vraždu ani jeho demonstrativní chování před činem, spočívající v již zmíněné manipulaci s pistolí a spojené s příslušným slovním doprovodem o chystaném výstřelu, jednal-li obviněný zároveň v přesvědčení, že zbraň nabil neškodným střelivem (nábojem).

Z důvodů rozvedených v předcházejících odstavcích je možno uzavřít, že skutkový stav věci v podobě zjištěné soudy obou stupňů a vyjádřené ve výroku rozsudku odvolacího soudu nedovoluje přijmout závěr, že obviněný M. S. úmyslně usmrtil jiného, a spáchal tak trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 TrZ. Tím méně pak nepřichází v úvahu závěr, který učinil soud prvního stupně a podle něhož obviněný naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví ve smyslu § 222 odst. 1, 3 TrZ. Odvolací soud k tomu výstižně a správně poznamenal, že v posuzovaném případě se ve skutečnosti nabízely pouze dvě možné právní kvalifikace skutku spáchaného obviněným, a to buď jako trestného činu vraždy podle § 219 TrZ, nebo jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 TrZ.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného M. S. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a zrušil i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně a rovněž i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu. Nejvyšší soud pak přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V novém řízení bude nutno posoudit skutek spáchaný obviněným M. S. z hlediska nedbalostního zavinění (§ 5 TrZ). Jak přitom jednoznačně vyplývá z dosavadních skutkových zjištění, obviněný jako držitel zbrojního průkazu a v tomto smyslu kvalifikovaná osoba po požití alkoholických nápojů lehkomyslně, nebezpečně a zcela nepřípustným způsobem zacházel s vysoce účinnou střelnou zbraní (velkokaliberní pistolí ráže 45 Auto). Tu posléze namířil na jinou osobu a stiskl spoušť; to vše za situace, kdy nemohl mít jistotu, jakým nábojem vlastně nabil pistoli, neboť standardní ostré střelivo do předmětné zbraně bylo velmi obtížně rozeznatelné od neškodných delaborovaných nábojů (bez prachové náplně a s nefunkční zápalkou), které měl obviněný rovněž k dispozici, neboť si je sám vyrobil a manipulaci s nimi předváděl dalším osobám. V důsledku výše uvedené záměny náboje pak došlo k výstřelu, jehož následkem byla smrt poškozeného P. P. V uvedené souvislosti se proto bude třeba blíže zabývat tím, v jakých směrech obviněný porušil povinnosti uložené mu zákonem č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, a posoudit, zda se jednalo o porušení povinností důležitých či nikoli.

Vydáno: 10. September 2009
Vloženo: 09. March 2018