JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 84/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2008 o dovolání podaném obviněným S. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 8 To 353/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 5 T 11/2006, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 8 To 353/2007, a v části týkající se obviněného S. Z. též rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 5 T 11/2006, jakož i vadná část řízení jim předcházející.

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí či jeho zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Vyškově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

IV. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný S. Z. nebere do vazby.

O d ů v o d n ě n í :

V rámci rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 5 T 11/2006, v trestní věci obviněných M. B. a S. Z., byl obviněný S. Z. uznán vinným organizátorstvím trestného činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně měl dopustit skutkem popsaným pod body 1/ a 2/ výroku rozsudku, dále trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit jednáním popsaným pod bodem 3/ výroku rozsudku, a konečně trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit jednáním popsaným pod bodem 4/ výroku rozsudku.

Za trestné činy uvedené pod body 1/ – 3/ výroku rozsudku a sbíhající se pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák., jíž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 6. 2003, č. j. 1 T 232/2003-42, a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 12. 7. 2005, č. j. 1 T 361/2003-78, byl obviněný podle § 250b odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 12. 7. 2005, č. j. 1 T 361/2003-78, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin uvedený pod bodem 4/ výroku rozsudku soud podle § 37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k odsouzení Okresním soudem ve Vyškově ze dne 10. 6. 2005, č. j. 2 T 306/2004-95. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby nahradil poškozenému R. M., škodu ve výši 480.000,- Kč.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 8 To 353/2007, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. z podnětu podaného odvolání zrušil napadený rozsudek toliko ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že se obviněný pro výkon uloženého trestu zařazuje podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 9. 10. 2007 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl ohledně obviněného v nezrušených výrocích právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný S. Z. následně dovoláním, které zároveň směřovalo i proti řízení tomuto rozhodnutí předcházejícímu. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný nejprve na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. namítl, že ode dne 1. 7. 2007 byl v řízení zastupován obhájcem, který měl pozastavenou činnost. Oznámení o pozastavení činnosti bylo zveřejněno ČAK na jejích internetových stránkách. V řízení před odvolacím soudem byla plná moc dovolatelova druhého obhájce, která byla podepsána dne 17. 7. 2007, posuzována odvolacím soudem jako substituční plná moc obhájce s pozastavenou činností. V uvedené souvislosti vyslovil dovolatel názor, že úkony, které obhájce s pozastavenou činností činil, jsou z výše uvedených důvodů neplatné. Zároveň nelze přehlédnout ani to, že některá doručení byla provedena obhájci s pozastavenou činností a též odvolací řízení bylo konáno z podnětu tohoto obhájce.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel poukázal na to, že pro spoluobviněnou M. B. vystavil nepravdivá potvrzení o výši výdělku, na jejichž základě pak obviněná čerpala od Č. h. b., a. s., úvěr ve výši 650.000,- Kč. Před podpisem úvěrové smlouvy byla bance poskytnuta nemovitá zástava – dům v L. Banka si nechala nemovitost ocenit. Podle informací, jež dovolatel obdržel, byla nemovitost oceněna na 950.000,- Kč. Příslušný znalecký posudek ani ocenění však nejsou součástí trestního spisu a k předmětným otázkám nebylo vedeno dokazování. To však nic nemění na tom, že banka držela zástavu v nemovitém majetku, jehož hodnota byla vyšší než poskytnutý úvěr. Stejná situace pak byla rovněž v případě druhého úvěru ve výši 205.000,- Kč, který byl vyjednán u H. s. s., a. s. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je podle dovolatele zřejmé, že za stavu, kdy se dovolateli a spoluobviněné M. B. nedařilo peníze vracet, banka mohla a měla zástavu realizovat. Pokud tak neučinila, nelze tuto skutečnost přičítat k dovolatelově vině a současně nemohl být činěn závěr, že jeho jednáním byla způsobena škoda. Dovolatel zároveň poukázal na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 566/05, kde je obdobná problematika řešena.

Dovolatel soudům dále vytkl, že se náležitě nezabývaly jeho tvrzením, zda byl vůbec schopen posoudit negativní dopady inkriminovaného jednání („možných obchodů“) a následně chápat též smysl trestního řízení, když před zahájením trestního stíhání se u něj projevovalo duševní onemocnění. Tato skutečnost podle dovolatele vyplývá z psychiatrického znaleckého posudku vypracovaného ve věci vedené u Krajského úřadu vyšetřování v Brně pod sp. zn. KVV 136/20-95. Tento znalecký posudek je pak v přímém rozporu s posudkem znalce MUDr. V. Š., CSc. Podle dovolatele je posudek tohoto znalce nepřesvědčivý a umožňuje různé výklady. Rozpory mezi znaleckými posudky, které dovolatel v rámci své obhajoby namítal, se však soudy v projednávané věci nezabývaly.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný v závěru dovolání navrhl, „aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. října 2007, sp. zn. 8 To 353/2007, a rozhodl ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř.“

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K dovolatelem uplatněné námitce existence důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že v předmětné trestní věci byly dány důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., § 36 odst. 3 tr. ř, a proto pokud by dovolatel skutečně byl po určitý úsek trestního řízení obhajován advokátem, který měl pozastavenou činnost, resp. výkon advokacie, podle některého z ustanovení § 8a až § 10 zákona o advokacii, šlo by objektivně o situaci, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Za těchto okolností by pak obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. byl naplněn, byť by porušení procesních práv obviněného bylo nutno přičítat především k tíži samotnému obhájci, který soud ani obviněného o pozastavení činnosti neinformoval. Údaje dovolatele však nejsou příliš konkrétní a k objasnění výše uvedených otázek by bylo zřejmě namístě, aby dovolací soud vlastním šetřením ověřil, zda obhájce JUDr. J. B., který obviněného (dovolatele) obhajoval při hlavním líčení dne 17. 7. 2007 a též v mezidobí od 1. 7. 2007 do 17. 7. 2007 a který za obviněného podal odvolání, měl skutečně pozastaven výkon advokacie a v jakém časovém úseku. Teprve na podkladě tohoto zjištění by bylo možno posoudit důvodnost uplatněné námitky.

Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce připomněl judikaturu Ústavního soudu ČR (rozhodnutí ve věcech sp. zn. II. ÚS 565/05, I. ÚS 558/01) i Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věcech sp. zn. 8 Tdo 1306/2006, 3 Tdo 123/2007, 3 Tdo 890/2007), ze které mj. vyplývá, že subjektivní stránka trestného činu „obecného“ podvodu podle § 250 tr. zák. není naplněna, jestliže dlužník, třebaže od počátku neměl v úmyslu úvěr splácet, zajistí úvěr zástavou takové hodnoty, která postačuje k plnému uspokojení věřitele. Tyto závěry je podle názoru státního zástupce nutno obdobně vztáhnout i na případy kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., jejichž znakem je způsobení škody. Pouze v těch případech, že by zástava svojí hodnotou nepostačovala k uspokojení věřitele, by na straně dlužníka postačovalo zavinění z nedbalosti (§ 6 písm. a/ tr. zák). Podle státního zástupce soudy obou stupňů pochybily v tom, že se věcí nezabývaly z hlediska dopadů zajištění úvěru zástavou na existenci subjektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. ve vztahu k jednání pod bodem 1/ výroku o vině. Nebyla učiněna žádná skutková zjištění ohledně tržní ceny zástavy, její prodejnosti apod., přičemž neúplnost skutkových zjištění má zřejmě původ – byť to soudy výslovně neuvádějí – v právním názoru, že problematika zástavy nemá z hlediska právní kvalifikace skutku význam. Ve vztahu k bodu 1/ výroku o vině lze proto podle státního zástupce za současného stavu věci učinit pouze ten závěr, že obviněná M. B. se dopustila trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. a obviněný (dovolatel) S. Z. účastenství na tomto trestném činu podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 250 odst. 1 tr. zák. Naproti tomu úvěr ve výši 205.000,- Kč poskytnutý H. s. s., a. s. (bod 2/ výroku o vině), zástavním právem k domu v L. zajištěn nebyl.

Pokud jde o skutek pod bodem 4/ výroku o vině dovolatel podle státního zástupce neuplatnil žádné právní námitky, jež by bylo možno považovat z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní, což platí i ve vztahu ke skutku pod bodem 3/. Výše uvedenému dovolacímu důvodu pak podle státního zástupce neodpovídá argumentace, v jejímž rámci dovolatel polemizuje s tím, zda dovolatel byl schopen chápat smysl trestního řízení, neboť jde o otázku procesní (§ 173 odst. 1 písm. c/ tr. ř.). Jestliže dovolatel současně namítá nesprávnou aplikaci hmotně právního ustanovení § 12 tr. zák., lze konstatovat, že brojí výlučně proti kvalitě a úplnosti dokazování, které bylo ve vztahu k jeho duševnímu stavu provedeno. Tato část dovolání tudíž směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá.

Státní zástupce uzavřel své vyjádření k dovolání obviněného tím, že část dovolacích námitek je třeba považovat za důvodnou, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 8 To 353/2007, a též rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 5 T 11/2006, v bodě 1/ výroku o vině a ve výroku o trestu, a aby Okresnímu soudu ve Vyškově podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by dovolací soud shledal důvodně uplatněným též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., státní zástupce navrhl, aby i rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen v celém rozsahu. Státní zástupce současně vyslovil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než výše navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Obviněný S. Z. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvedený dovolací důvod se tedy vztahuje na případy, kdy obviněný nebyl v řízení zastoupen obhájcem, ačkoliv ho podle zákona měl mít. Právo na obhajobu přitom patří mezi nejvýznamnější procesní práva obviněného a je garantováno nejen zákonem č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (viz zejména § 36 tr. ř. o nutné obhajobě), ale též mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách (viz zejm. čl. 6 odst. 3 písm. c/ Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) i ústavními předpisy (viz čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Proto je porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Jestliže v posuzovaném případě dovolatel namítl, že ode dne 1. 7. 2007 byl v trestním řízení zastupován obhájcem, který měl v té době pozastavenou činnost, a veškeré úkony tohoto obhájce činěné v jeho prospěch, jakož i některé úkony soudů činěné vůči tomuto obhájci, jsou proto neplatné resp. procesně neúčinné, je tato námitka z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. právně relevantní. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je vzhledem k obsahu tohoto dovolacího důvodu dovolatelova argumentace právně relevantní v části, kde dovolatel namítl, že se soudy obou stupňů věcí nezabývaly z hlediska dopadů zajištění inkriminovaného úvěru zástavou (která měla být vyšší než poskytnutý úvěr), jako okolností, která měla mít dopad na naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. v kvalifikované podobě a v tomto smyslu pak dopad též na správnost závěru o dovolatelově účastenství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák.

Poněvadž Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž se nejprve zabýval procesními námitkami uplatněnými na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., a dospěl k následujícím závěrům:

K obsahu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., jak byl vyložen shora, je třeba v obecné rovině zapotřebí dále uvést, že podle § 35 odst. 1 tr. ř. může být obhájcem v trestním řízení jen advokát, tedy osoba zmocněná k tomu, aby obviněnému v trestním řízení poskytla potřebnou odbornou právní pomoc a v jejím rámci využívala všech zákonných prostředků a způsobů obhajoby tak, aby v řízení byly náležitě objasněny všechny skutečnosti, které obviněného zbavují viny anebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívala ke správnému objasnění a rozhodnutí věci. Ustanovení § 9 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“) upravuje podmínky, za kterých Česká advokátní komora pozastaví advokátovi výkon advokacie. Důsledkem pozastavení výkonu advokacie podle § 9a odst. 1 písm. a) zákona o advokacii je to, že advokát není oprávněn poskytovat právní služby.

Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že v předmětné věci byly dány důvody nutné obhajoby jednak podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť obviněný byl usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. 4. 2007 z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. vzat do vazby (č. l. 362 spisu), v níž setrval až do pravomocného skončení trestního stíhání, a jednak podle § 36 odst. 3 tr. zák., neboť obviněný byl mimo jiné stíhán pro organizátorství trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., pro který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody v rozmezí od dvou do osmi let, tedy trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let (srov. též § 89 odst. 1 tr. zák., § 10 odst. 2 tr. zák.). Jako obhájce byl obviněnému Okresním soudem ve Vyškově dne 12. 10. 2005 ustanoven JUDr. V. F., (č. l. 47), který obviněného obhajoval až do dne 21. 12. 2006, kdy bylo opatřením soudkyně Okresního soudu ve Vyškově jeho ustanovení zrušeno (č. l. 342).

V další fázi řízení u soudu prvního stupně obviněného (dovolatele) obhajoval na základě plné moci ze dne 18. 12. 2006 (č. l. 339) JUDr. J. B., který se osobně zúčastnil i hlavního líčení konaného dne 17. 7. 2007, v němž soud prvního stupně provedl důkaz výslechem svědka J. K. a následně rozsudkem rozhodl. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně poté (jako úkon obhajoby) podal JUDr. B. za obviněného mj. dne 7. 8. 2007 písemně odůvodněné odvolání (č. l. 448), které projednal Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2007 a nyní napadeným rozsudkem o něm rozhodl. V procesním spise je dále založena plná moc ze dne 17. 7. 2007, jíž obviněný zmocnil ke svému zastupování Mgr. J. Š., (č. l. 466). Součástí této plné moci bylo i ujednání, podle kterého „tato plná moc ruší veškeré dřívější plné moci udělené v tomto předmětu zmocnění“. Tato plná moc byla založena do spisu až před protokol o veřejném zasedání odvolacího soudu a odvolacím soudem byla zřejmě vnímána jako substituční plná moc udělená Mgr. Š. JUDr. B. (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 9. 10. 2007, č. l. 467).

Tvrzení dovolatele, že ode dne 1. 7. 2007 byl zastupován obhájcem, který měl v té době již pozastavenou činnost, Nejvyšší soud ověřil postupem podle § 265o odst. 2 tr. ř. Z vyžádané písemné zprávy České advokátní komory ze dne 27. 5. 2008 vyplývá, že na žádost JUDr. J. B. rozhodl předseda České advokátní komory pozastavit jmenovanému výkon advokacie od 1. 7. 2007 podle § 9 odst. 1 písm. b) zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Českou advokátní komorou současně nebyl určen zástupce.

Za shora konstatovaného stavu pak lze dovodit, že obviněného (dovolatele), u kterého byly dány důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. a v řízení proto musel mít obhájce, zastupoval v hlavním líčení dne 17. 7. 2007 advokát, který podle § 9a odst. 1 písm. a) zákona o advokacii nebyl oprávněn poskytovat právní služby. Ten pak v rámci obhajoby obviněného provedl i další úkony obhajoby, zejména za něj (tj. jeho jménem) podal odvolání, které pak bylo předmětem řízení před soudem druhého stupně. V takto vymezeném rozsahu pak došlo k porušení práva obviněného (dovolatele) na obhajobu, neboť část úkonů obhajoby vykonávala osoba, jež k tomu nebyla oprávněna. Jinými slovy jde o týž procesní stav, jako by obviněný (dovolatel) obhájce v části řízení de facto neměl.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného S. Z. podle hledisek ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. plně opodstatněným. Zjištěné vady považuje Nejvyšší soud zároveň za natolik závažné, že pro ně nemůže obstát jak napadený rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně, neboť obě rozhodnutí vzešla z řízení zatíženého shora popsanými vadami. Na jejich právní moci a stabilitě nelze ve vztahu k dovolateli v daném případě spravedlivě trvat. Nejvyšší soud proto z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 8 To 353/2007, a v části týkající se dovolatele i rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 5 T 11/2006, jakož i vadnou část řízení jim předcházející, takže k úkonům ve zrušené části řízení provedeným (zejména k výsledkům vadou zatíženého hlavního líčení ze dne 17. 7. 2007 a celého odvolacího řízení) nelze přihlížet. Nejvyšší soud zrušil též další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí či jejich část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když s ohledem na povahu zjištěných vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Podle zjištění Nejvyššího soudu obviněný S. Z. tento trest k dnešnímu dni (tj. 11. 16. 2008) vykonával ve Vazební věznici v O. Protože Nejvyšší soud neshledal v nynějším stádiu řízení u obviněného žádný z důvodů vazby podle § 67 tr. ř., rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný nebere do vazby.

Věc se tedy vrací do stádia, kdy Okresní soud ve Vyškově bude muset zopakovat tu část hlavního líčení, kde bylo porušeno ustanovení o nutné obhajobě, a znovu ve věci rozhodnout. V případě, že obviněný využije práva podat proti novému rozhodnutí soudu prvního stupně řádný opravný prostředek, bude se věcí znovu zabývat i Krajský soud v Brně.

Přestože Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného částečně právně relevantním i pokud jde o dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považoval v daném případě za předčasné se napadeným rozhodnutím zabývat i z hlediska uplatněných hmotně právních výtek se zřetelem k tomu, že napadená rozhodnutí obou soudů byla (vzhledem k vadám uvedeným v § 265b odst. 1 písm. c/ tr. ř.) zrušena z procesních důvodů. Protože Okresní soud ve Vyškově bude v rozsahu zrušení ve věci rozhodovat znovu, nepochybně nelze předjímat, s jakým výsledkem tak učiní, tedy především jaké bude jeho nové rozhodnutí, které by mělo vzejít z řádně konaného hlavního líčení (v němž bude mít obviněný možnost plně uplatnit svá obhajovací práva), a nelze ani předjímat, zda ve věci bude znovu rozhodovat odvolací soud. Závěrem je však třeba poznamenat, že by soud prvního stupně při svém novém rozhodování neměl nechat zcela bez povšimnutí ani argumentaci uplatněnou dovolatelem v jeho mimořádném opravném prostředku – dovolání, případně i argumentaci státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v jeho vyjádření k podanému dovolání, zejména pokud jde o možnost aplikace zmiňované judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu na projednávané právní otázky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vydáno: 11. June 2008