JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 817/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. srpna 2008 o dovolání podaném obviněným M. L., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2008, sp. zn. 11 To 149/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 11/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 3 T 11/2007, bylo rozhodnuto podle § 455 odst. 2 tr. ř., že obviněný M. L. vykoná na území České republiky trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Odvolacího soudu Thracie v Komotini, Řecká republika, ze dne 18. 4. 2003, č. j. 109/2003, a který byl podle § 384a odst. 1 tr. ř. uznán pro území České republiky rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 1. 2004, sp. zn. 11 Tcu 275/2003. Podle § 455 odst. 2 tr. ř. za použití čl. 10 odst. 2 Úmluvy o předávání odsouzených osob č. 553/1992 Sb. bylo dále rozhodnuto, že se ve výkonu trestu odnětí svobody bude pokračovat, přičemž uložený trest odnětí svobody se přizpůsobuje a stanoví se jeho délka na 15 (patnáct) let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

O odvolání obviněného M. L. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 2. 2008, sp. zn. 11 To 149/2007, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. Rozsudek soudu prvního stupně, tak nabyl právní moci dne 18. 2. 2008 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu a současně i proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, čímž současně došlo i k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dále namítl, že soud prvního stupně sice rozhodl o pokračování uloženého trestu a jeho přizpůsobení v souladu s čl. 10 odst. 2 Úmluvy o předávání odsouzených osob č. 553/1992 Sb., nicméně v odůvodnění rozhodnutí poté odkázal na vyjádření Řecké republiky, která měla využít možnosti dané Úmluvou a učinila prohlášení k čl. 3 odst. 3 Úmluvy a tedy vyloučila možnost postupu soudu České republiky podle čl. 9 odst. 1 písm. b) Úmluvy, tedy přeměnu trestu, byť tato skutečnost nebyla doložena. Proto mohl soud použít postup podle čl. 9 odst. 1 písm. b) Úmluvy. Dále dovolatel uvedl, že nemůže souhlasit s tím, aby soud prvého stupně posuzoval uvedený skutek jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zák. V této souvislosti poté polemizoval s provedenými důkazy a uvedl, že na jejich základě by mohlo být jeho jednání podle českého právního řádu, a to zejména vzhledem k množství převážených omamných látek, kvalifikováno jako trestný čin podle § 187 odst. 2 tr. zák. Poté nepoměr uloženého trestu dokladoval s odkazem na odsouzení jistého P. Krajským soudem v Ústí nad Labem, jemuž byl při stejné právní kvalifikaci jednání, jako osobě trestané, uložen toliko trest odnětí svobody v trvání 9 let, ač spodní hranice uvedené trestní sazby činí 10 let odnětí svobody. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku odkázal na čl. 10 odst. 2 Úmluvy, z něhož vyplývá, že pokud jde o druh trestu, má trest nebo opatření odpovídat co nejvíce trestu nebo opatření uloženému rozhodnutím, které má být vykonáno. Vzhledem k výše uvedenému pak navrhl, aby dovolací soud obě rozhodnutí zrušil.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že podané dovolání považuje za nepřípustné, neboť nesměřuje proti rozhodnutí ve věci samé, tak jak má na mysli ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Rozhodnutí o pokračování ve výkonu trestu odnětí svobody, který byl uložen cizozemským soudem, ani rozhodnutí o přizpůsobení takového trestu právnímu řádu České republiky nelze podřadit pod ustanovení § 265a tr. ř.

Vzhledem k tomu, že nelze napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v dovolacím řízení přezkoumávat, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože není přípustné. Současně vyslovil souhlas s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil souhlas ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Obviněný M. L. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „ Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále posuzoval, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání předpokládané v ustanovení § 265a tr. ř., a dospěl k níže uvedeným závěrům.

V ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. je vymezeno, proti jakým rozhodnutím a za jakých podmínek je dovolání přípustné. Jde o mimořádný opravný prostředek, takže jej nelze podat proti kterémukoliv pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoliv důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat kumulativně stanovené podmínky. Musí jít o pravomocné rozhodnutí soudu, musí jít o rozhodnutí ve věci samé učiněné soudem ve druhém stupni, a konečně musí jít o takové rozhodnutí, proti němuž zákon podání dovolání připouští. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně (§ 265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.). Dovolání tedy není přípustné proti rozhodnutí, které nesplňuje shora uvedené podmínky. Nelze jej proto podat, byť by se jednalo o rozhodnutí soudu druhého stupně, pokud bylo vydáno v souvislosti s uznáním a výkonem cizozemského rozhodnutí, neboť rozsudkem vydaným podle § 455 odst. 2 tr. ř., nebyl obviněný uznán vinným a ani mu nebyl uložen trest (k tomu srov. R 21/2005 SbRt.).

Z předloženého spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem vedeného pod sp. zn. 3 T 11/2007, Nejvyšší soud zjistil, že obviněný M. L. byl rozsudkem Odvolacího soudu Thracie v Komotini, Řecká republika, dne 18. 4. 2003 pod č. j. 109/2003, uznán vinným ze spáchání trestných činů dovozu narkotik ve spolupachatelství, držení narkotik ve spolupachatelství, průvozu narkotik ve spolupachatelství jako obzvlášť nebezpečný pachatel podle § 1, 12, 13, 14, 16, 17, 18, 26 odst. 1, 27, 51, 52, 76, 79, 45, 84 odst. 2a trestního zákona Řecké republiky, § 4 odst. 1, 3 tab. A č. 5 odst. 1 body a) a g), čl. 8 zákona č. 1729/1987 ve znění čl. 10 č. 2161/1993 a čl. 2 odst. 15b zákona č. 2479/1997, vše právních předpisů Řecké republiky, a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 let a k odnětí občanských práv na 5 let. Nejvyšším soudem České republiky byl shora citovaný rozsudek dne 16. 1. 2004 pod sp. zn. 11Tcu 275/2003 podle § 384a odst. 1 tr. ř. uznán s tím, že v České republice předmětnému skutku odpovídá právní kvalifikace podle § 187 tr. zák. Dále z rozhodnutí vyplývá, že soud, který bude případně rozhodovat o výkonu trestu, t. č. podle § 455 odst. 2 tr. ř., musí podle čl. 10 odst. 2 Úmluvy přizpůsobit trest, v jehož výkonu bude pokračováno tak, aby odpovídal právnímu řádu České republiky, neboť trest v délce 20 let je s ním neslučitelný. Ze zprávy Ministerstva spravedlnosti ze dne 7. 9. 2007 poté vyplynulo, že Ministerstva spravedlnosti České republiky a Řecka vyslovila souhlas s předáním obviněného k výkonu trestu odnětí svobody do České republiky.

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem citovaným shora bylo podle § 455 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o vykonání trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen rozsudkem Odvolacího soudu Thracie v Komotini, Řecká republika, ze dne 18. 4. 2003, č. j. 109/2003, a který byl uznán podle § 384a odst. 1 tr. ř. pro území České republiky, rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 1. 2004, sp. zn. 11 Tcu 275/2003, a podle § 455 odst. 2 tr. ř., za použití čl. 10 Úmluvy o předávání odsouzených osob zák. č. 533/1992 Sb. se ve výkonu trestu bude pokračovat, přičemž uložený trest odnětí svobody přizpůsobil a stanovil jeho délku na 15 (patnáct) let. Pro výkon trestu odnětí svobody zařadil obviněného podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou. Jak bylo uvedeno shora, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 2. 2008 pod sp. zn. 11 To 149/2007 odvolání obviněného zamítl.

Z uvedeného je patrno, že dovolání obviněného nesměřovalo proti rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, tak jak má na mysli ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h ) tr. ř., neboť rozhodnutím nebyl obviněný uznán vinným a ani mu nebyl uložen trest. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souvislosti s uznáním a výkonem rozhodnutí cizozemského státu. Jak bylo zdůrazněno výše, takové rozhodnutí nelze napadnout mimořádným opravným prostředkem, tj. dovoláním, jak obviněný učinil a uplatňoval dovolací důvody ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h ) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky proto v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl, aniž by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. tak, že dovolání obviněného M. L. odmítá, neboť není přípustné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vypracovala:

JUDr. Eva Dvořáková

Vydáno: 06. August 2008