JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 805/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2008 o dovolání obviněného J. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 8 To 313/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soud Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 66/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov sp. zn. 12 T 66/2007 ze dne 11. 6. 2007 byl obviněný J. L. uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 243 tr. zák., jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výrokové části rozsudku. Podle § 242 odst. 2 tr. zák. a za použití ustanovení § 35 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 39a odst. 1 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem.

O odvolání obviněného J. L. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně tak, že usnesením podle § 256 tr. ř. zamítl jak odvolání obviněného J. L., tak státního zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov.

Proti citovanému usnesení Krajského soud v Brně podal obviněný J. L. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

V důvodech mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a to z důvodů absence relevantních důkazů. Soud prvního stupně pochybil, pokud své závěry o vině dovodil toliko z výpovědi poškozené, která již v průběhu trestního stíhání jedenkráte svoje původní svědectví odvolala. Žádné další přímé důkazy ve věci provedeny nebyly. Nepřímé důkazy, tj. výpovědi svědků A. L., M. K., A. P., D. Š., Mgr. D. Š. jsou poté determinovány a ovlivněny sdělením poškozené a nemají proto žádnou vypovídací hodnotu. V posuzované věci bylo také dokazování neúplné, když nebyl soudy proveden znalecký posudek z odvětví sexuologie a psychologie, který byl mohl erudovaným způsobem zjistit či vyloučit u obviněného sexuální deviaci. Přesto, že soud prvního stupně tímto návrhem dokazování nedoplnil, nepostupoval takto ani odvolací soud, který podle jeho názoru preferoval spíše formální stránku věci, než zjištění materiální pravdy. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 8 To 313/2007, a podle § 265l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření uvedl, že přesto, že dovolatel uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř., ve skutečnosti namítl toliko neúplnost provedených důkazů, jejich hodnocení a také to, že odvolání bylo odvolacím soudem zamítnuto. K tomuto státní zástupce uvedl, že skutkovými zjištěními, tak jak jej učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko v případě, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném hmotně právním posouzení. Přezkoumáním však ve shora naznačeném směru žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právním závěry, zjištěny nebyly. Nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pak tento je spatřován toliko v tom, že odvolání obviněného bylo dovolacím soudem zamítnuto. Ani tento dovolací důvod nepřichází v úvahu, neboť jde o dovolací důvod ryze procesního charakteru vztahující se k případům, kdy bylo odvolání zamítnuto nebo odmítnuto bez věcného vyřízení. Citovaný dovolací důvod podle druhé alternativy ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by mohl být relevantně uplatněn toliko v případě, že by v řízení napadeného rozhodnutí předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Námitky dovolatele ani tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání J. L. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Dále navrhl, aby podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné (§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.)

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g)) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek či jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí při posuzování věci vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je především vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen zkoumat, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav věci.

V souvislosti s výkladem uvedeného dovolacího důvodu je současně třeba vzít v úvahu, že dovolání není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad v rozhodnutích vymezených v ustanovení § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku není tedy třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání, zejména hlavního líčení, soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., popřípadě do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).V této souvislosti je třeba zmínit, že právem a povinností nalézacího soudu je hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup přezkoumává odvolací soud podle § 254 tr. ř. a zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího do takového hodnocení přichází v úvahu, jen jestliže by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, I. ÚS 4/04). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. 73/03).

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku rozhodl rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po přezkoumání věci. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla ani dovolatelem namítána. Současně se ani nejedná o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud bude reagovat v následující části svého rozhodnutí.

V kontextu výše uvedeného lze konstatovat, že dovolací soud je vázán soudy zjištěným skutkovým stavem věci a dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu proto neodpovídají námitky dovolatele směřující výhradně proti provedení a hodnocení důkazů soudy nebo proti neúplnosti skutkových zjištění a na základě toho proti učiněným skutkovým zjištěním, k nimž soudy dospěly, neboť ve skutečnosti jde o námitky týkající se primárně procesní stránky věci, tedy revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy při hmotně právním posouzení skutku vycházely. Je možno konstatovat, že v projednávané trestní věci založil dovolatel své dovolání především a výlučně na polemice, jakým způsobem soudy hodnotily provedené důkazy a na námitce, že dokazování bylo neúplné. Je možno uzavřít, že obviněný v podstatě v rámci mimořádného opravného prostředku opakuje námitky, uplatněné již před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly.

Z rozhodnutí obou soudů je dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit a následně na kterých založily právní posouzení skutku.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že popis skutku uvedený ve výroku rozsudku je v souladu se skutkovými zjištěními rozvedenými v odůvodněních napadených rozsudků a to na str. 7, 8 soudu prvního stupně a na str. 2, 3 soudu odvolacího, kdy soud odvolací velmi pečlivě reagoval na odvolací námitky obviněného, těmito se zabýval a také vysvětlil důvody, pro které nepovažoval pro rozhodnutí v jeho věci za potřebné doplňovat dokazování způsobem navrhovaným obviněným (str. 3). Ze skutkové věty je patrný způsob jednání obviněného vůči poškozené, nevlastní dceři I. L., a to jednak v době do dovršení jejího věku 15 let a také následně do věku 18 let, narušující dlouhodobě její mravní a tělesný vývoj vykazující i intenzivnější formy pohlavního zneužívání jiným způsobem než souloží, a tedy déle trvající zásah do pohlavní sféry poškozené, zneužívaje při tom jejího předpokládaného stavu závislosti na jeho osobě a využívaje tak i omezení její vůle svobodně se rozhodnout, čímž porušil povinnost na takovou osobu dohlížet a nad ní bdít. Ze skutkové věty lze dovodit charakterizující znaky skutkových podstat trestných činů pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a § 243 tr. zák. Je možno uvést, že dovolací námitky obviněného jsou v podstatě opakováním odvolacích námitek obviněného, s nimiž se soud druhého stupně, jak bylo uvedeno shora, vypořádal. Soudy postupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když závěry o vině obviněného, který jednání kladené mu za vinu popřel s tím, že se ze strany poškozené jednalo o reakci na jeho chování vůči ní, kdy ji trestal zejména za špatné známky a dále, že chtěla také na sebe upozornit, dovodil z výpovědi poškozené, která také vysvětlila důvody změny výpovědi a dále z výpovědi dalších osob vyslechnutých v rámci dokazování rozvedených, co do obsahu jejich svědectví v odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně a také ze závěrů znaleckého posudku, který byl ke zjištění věrohodnosti poškozené vypracován znalkyní PhDr. T.

Nejvyšší soud tedy nepřisvědčil dovolateli, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu použitého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nelze proto ani souhlasit, že by odvolací soud svým rozhodnutím založil vadu předpokládanou v důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že by rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatelovy námitky nebyly proto shledány jakkoliv opodstatněnými.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona pak dovolání obviněného J. L. bylo odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vypracovala:

JUDr. Eva Dvořáková

Vydáno: 26. June 2008