JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 798/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2002 o dovolání podaném obviněným F. M., v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 23/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 4. 2002, č. j. 19 T 23/2002-116, byl obviněný F. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil skutkem popsaným ve výrokové části rozsudku. Podle § 250 odst. 3 tr. zák. mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradu škody K. p., a. s., se sídlem v P., částku 109. 630,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený A. S. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 6 To 264/2002, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl jako nedůvodné. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dnem 29. 5. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).

Obviněný F. M. podal ve výše uvedené trestní věci ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění dovolání především namítl, že nalézací soud učinil své rozhodnutí na nesprávném „právním posouzení merita věci, kdy soud nepostupoval v souladu s odbornou erudicí, v souladu s objektivní realitou.“ Předmětné vady spočívaly podle dovolatele zejména v tom, že se soud prvního stupně při zjišťování hodnoty inkriminovaných věcí (osobních automobilů), spokojil s konstatováním znalce, který nejprve stanovil hmotnou škodu ve výši 702 923,- Kč a v hlavním líčení pak určil škodu již jen ve výši 502 841,- Kč. Odborná způsobilost znalce podle názoru dovolatele vzbuzovala pochybnosti, když si znalec neopatřil dostatečné listinné doklady, neznal výchozí cenové parametry jednotlivých automobilů a tato vozidla konečně ani neviděl. Předmětná vada mohla podle dovolatele významným způsobem ovlivnit stanovení výše škody ve smyslu ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák., což ve svém důsledku mohlo mít i rozhodující vliv na použitou právní kvalifikaci a v souvislosti s tím i na výši uloženého trestu. V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Opavě a uložil mu, aby v rámci nového projednání a rozhodnutí věci ustanovil nového znalce, který by se znovu zabýval otázkami způsobené škody. Poněvadž výše škody by ve skutečnosti zřejmě nepřesáhla částku 500 000,- Kč, bylo by následně nutno kvalifikovat jednání obviněného toliko jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a za použití této pro něj příznivější právní kvalifikace mu pak uložit i mírnější trest.

K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství a poukázal na to, že dovolání nesplňuje požadavky ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., neboť neoznačuje rozhodnutí, proti němuž směřuje, ani který výrok a v jakém rozsahu napadá. Rovněž závěrečný petit je nejasný a neúplný. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl a toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) posoudil podané dovolání a dospěl k následujícím závěrům.

Obviněný F. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Přípustnost dovolání by v daném případě vyplývala z ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože soud druhého stupně rozhodl ve věci samé tak, že zamítl řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému pod § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda dovolání obviněného F. M. splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení musí v dovolání být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3 tr. ř.) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Podle § 265d odst. 2 tr. ř. může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, přičemž podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno.

V dovolání obviněného F. M. není především konkrétně označeno rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno a nejsou v něm ani označeny výroky rozhodnutí, které jsou dovoláním napadány, a v jakém rozsahu. Přitom dovolání musí směřovat proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho, jak bylo tímto soudem rozhodnuto, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, má směřovat též proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejasný je i petit dovolání, v němž se dovolatel domáhá zrušení rozhodnutí „nalézacího soudu“, tj. soudu prvního stupně, ačkoliv řízení bylo ukončeno rozhodnutím odvolacího soudu (jako soudu druhého stupně) a bez zrušení tohoto rozhodnutí by nebylo možno dosáhnout procesního stavu předpokládaného dovolatelem.

Podle § 265h odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Na výše uvedené nedostatky obsahu předmětného dovolání upozornil Nejvyšší soud svým přípisem ze dne 4. 9. 2002. Okresní soud v Opavě pak v intencích pokynu Nejvyššího soudu postupoval plně v souladu s ustanovením § 265h odst. 1 tr. ř. (č. l. 184 spisu). Výzva k odstranění vad dovolání byla doručena obviněnému a jeho obhájci dne 16. 9. 2002.

Ačkoliv přípisem ze dne 18. 9. 2002 označeným jako „odstranění vad podání“ (č. l. 185 spisu) bylo dovolání obviněného doplněno, je z tohoto doplnění zřejmé, že vytýkané nedostatky odstraněny nebyly a dovolání i nadále nesplňuje zákonem stanovené obsahové náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud proto v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného F. M. odmítl, aniž by věc meritorně přezkoumával. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vydáno: 15. October 2002