JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 742/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2008 o dovolání podaném obviněným M. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2007 sp. zn. 8 To 401/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 123/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2007 sp. zn. 11 T 123/2005 byl obviněný M. S., v řízení konaném jako proti uprchlému, společně s P. Z. uznáni vinnými trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák. Po skutkové stránce se jednání dopustili tím, že dne 25. 3. 2005 kolem 17.15 hod. v B., po předchozím slovním konfliktu při řízení motorových vozidel přistoupili k osobnímu vozidlu Škoda 125 L, v němž seděl řidič T. G. se spolujezdkyní J. G., vulgárně nadávali a poté, co poškozený vystoupil z auta, ho fyzicky napadali tak, že nejdříve se srazil obviněný Z. s poškozeným G. hlavami, následně ho opakovaně udeřil obžalovaný S. pěstí do hlavy a dalších částí těla, poté obžalovaný S. i s poškozeným upadli na zem a přitom poškozeného napadl obžalovaný Z. opakovanými údery pěstí a kopy do hlavy a do různých částí těla a v útoku přestali až poté, co poškozený použil ke své obraně rybářský nůž, kterým poranil obžalovaného S., přičemž poškozený G. utrpěl v důsledku napadání obžalovanými oděrky a pohmoždění hlavy, otok a podlitinu levé očnice, pohmoždění pravé strany hrudníku v rozmezí šestého až osmého mezižebří, oděrky na pravé ruce, podvrtnutí krční páteře a lehký otřes mozku, kdy toto zranění poškozeného citelně omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu asi tří týdnů, ale takovým útokem spočívajícím v úderech pěstí a kopy, zejména do hlavy, mohlo dojít i k závažnějšímu poranění, např. k poškození oka, k výraznějšímu posunu obratlů až k poškození míchy apod., přičemž k těmto závažnějším poraněním nedošlo shodou náhod.

Za toto jednání byl obviněný M. S. podle § 222 odst. 1 tr. zák. a za použití ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2006 sp. zn. 92 T 59/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití ustanovení § 35 odst. 1 tr. zák. byl P. Z. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 (dva a půl ) roku. Podle § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák., za použití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zák., mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3,5 (tři a půl) roku a současně byl nad obžalovaným vysloven dohled. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému S. a t.č. ods. Z. uložena povinnost společně a nerozdílně, nahradit škodu poškozené zdravotní pojišťovně ve výši 3.526 Kč.

O odvolání, které proti předmětnému rozsudku podali obvinění M. S. a P. Z., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 11. 2007,sp. zn. 8 To 401/2007, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 27. 11. 2007.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním obviněný M. S., t. č. nadále neznámého pobytu, směřujícím proti výroku o zamítnutí řádného opravného prostředku, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že usnesení Krajského soudu v Brně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť vzhledem k provedeným důkazům měl být skutek posouzen z hlediska obviněného jako nutná obrana podle § 13 tr. zák. Oba soudy se přiklonily k verzi přednesené poškozeným, tedy že byl napaden a sám pouze odvracel útok trvající vůči jeho osobě. I kdyby byla prokázána verze, že iniciátorem konfliktu byl on a obviněný Z., pak z provedených důkazů by bylo možné jednání posoudit toliko jako přestupek. Z žádného důkazu totiž nevyplývá možnost jednání posoudit podle § 222 odst. 1 tr. zák. Soudy toliko při posuzování věci zohlednily subjektivní pocity poškozeného, které neměly opory v provedených důkazech, byť byly vyvráceny závěry znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství vypracované znalcem MUDr. Z. K., CSc. a jeho následným výslechem. Z provedeného dokazování je naopak zřejmé, že intenzita útoku ze strany poškozeného nožem výrazně převyšovala intenzitu útoku ze strany obviněných, takže jednání obviněného poté naplňuje znaky nutné obrany. Dle názoru dovolatele není možno považovat jednání poškozeného jako nutnou obranu, neboť by se jednalo o obranu, která by byla zřejmě nepřiměřená způsobu útoku. Navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 8 To 401/2007, zrušil a sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. zprostil obviněného obžaloby, event. aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přesto, že mu opis dovolání obviněného byl doručen dne 24. 4. 2008 (č. l. 316)

Obviněný S. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě, prostřednictvím obhájce a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o který obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud musí při posuzování věci vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je především vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen zkoumat, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav věci.

V projednávané věci dovolatel zejména namítal, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudem prvního stupně potvrzený rozhodnutím soudu odvolacího byl nesprávně právně soudy posouzen. Jednání by mohlo být podle jeho názoru posouzeno toliko jako přestupek nebo mělo být vzhledem k jednání poškozeného posouzeno z jeho strany jako nutná obrana. Soudy podle jeho názoru dospěly ke svému závěru poté, co vycházely toliko z verze výpovědi poškozeného G., který tvrdil, že byl napaden jím a spoluobviněným a že toliko odvracel útok, který mu z jejich strany hrozil, přesto, že takové závěry nemají opory ani v závěrech znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství, ani ve výpovědi znalce u hlavního líčení. Také se soudy dostatečně nezabývaly zraněním, které během konfliktu ze strany poškozeného utrpěl, tj. že byl pořezán poškozeným nožem, a to za použití síly a že zranění, které utrpěl převyšovalo intenzitou útok z jeho strany a spoluobviněného. Má zato, že správně mělo být vycházeno z toho, že jednal v nutné obraně. Shora uvedený dovolací důvod tedy obviněný S. opřel o polemiku se způsobem, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, což se následně podle něj nesprávně odrazilo v popisu skutku a v právní kvalifikaci jednání. To znamená, že dovolatel s primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci spojoval právní názor, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., ačkoliv podle jeho přesvědčení provedené důkazy takový závěr nedovolovaly.

Z dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, a to str. 3 a z rozsudku soudu prvního stupně, str. 5, 6 je přitom zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit a na kterých založily závěr o právním posouzení skutku. Jak je patrno z obsahu odůvodnění soudu prvního stupně tento závěr odvíjel skutečně z výpovědi poškozeného a to proto, že jeho výpověď nestála osamoceně, ale soud ji mohl podpořit svědectvími dalších dvou svědků, kteří událost sledovali, závěry znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství a výpovědí znalce u hlavního líčení, který objasnil nejpravděpodobnější mechanismus objektivně zjištěných úrazových změn, závažnost zranění, jeho intenzitu i nebezpečnost útoku, přičemž zcela kategoricky nevyloučil útoky, zejména kopy do hlavy poškozeného jako možné, uvedené úrazové změny způsobit, a listinnými důkazy, včetně fotodokumentace, která zachytila poškozeného ve stavu po útoku s jeho zraněními. Pokud tedy následně poškozený použil ke své obraně na samý závěr nůž, kterým způsobil zranění obviněnému S., nelze v žádném případě dovozovat, že by se z jeho strany jednalo o překročení hranice nutné obrany, jak správně dovodil soud prvního stupně na str. 5. V této souvislosti je třeba uvést, že dovolací námitky obviněného jsou v podstatě opakováním obhajoby obviněného, s níž se jednak pečlivě vypořádal soud prvního stupně a následně jsou také opakováním i odvolacích námitek, kterými se zabýval soud odvolací v rámci odůvodnění svého rozhodnutí.

Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že dovolatel se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání v podstatě uplatnil na procesním a nikoliv hmotně právním základě. Jeho námitky tedy dovolacímu důvodu podle § 265b odst 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

Vzhledem k výše uvedenému je třeba poznamenat, že dovolání není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad v rozhodnutích vymezených v ustanovení § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, není tedy třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který z hlediska uspořádání, zejména hlavního líčení, je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., popřípadě do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky ktomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). V této souvislosti je třeba zmínit, že právem a povinností nalézacího soudu je hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř, přičemž tento postup přezkoumává odvolací soud podle § 254 tr. ř. Dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení, jsou podstatně užší. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. 73/03).

Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, kdy judikoval, že zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího do hodnocení důkazů, přichází v úvahu, jen jestliže by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, event. pokud by byla jejich úplná absence (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, I. ÚS 4/04).

V posuzované věci o takový případ nejde, neboť soudy učinily své závěry na základě provedených důkazů, které vyhodnotily jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu a dovolatel se v podstatě domáhal svým podaným mimořádným opravným prostředkem přehodnocení těchto důkazů pro sebe podstatně příznivějším způsobem. Námitky dovolatele, obviněného M. S., tudíž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Protože Nejvyšší soud ve věci obviněného M. S. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.)

V Brně dne 11. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vypracovala:

JUDr. Eva Dvořáková

Vydáno: 11. June 2008