JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 664/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2002 dovolání podané obviněným A. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 2 To 282/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 241/2001, a rozhodl t a k t o :

Podané dovolání se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 5 T 241/2001 byl obviněný A. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zákona a byl za to odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 16-ti měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20-ti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému V. K., bytem Ž. 97, okr. O., částku 242.564,20 Kč a H. d. S. (býv. ZD Ž. – S.), Ž., okr. O., částku 81.360,40 Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. řádu byli oba poškození odkázáni se zbytkem nároku o náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 30. 5. 2001 kolem 03.30 hod. ve vojenském výcvikovém prostoru L., okr. O., v lesním úseku Č., poblíž místa zvaného „L. k.“ u porostu č. 596 MOO, odcizil ze skládky vytěženého dřeva celkem 19,41 m3 smrkových pilařských výřezů o délce 5 m a způsobil tak jejich majiteli V. l. a s. ČR, s. p. L. s. L., škodu ve výši 44.337,85 Kč. Dále ve dnech 5. 8. 2001, 7. 8. 2001 v katastru obce Š., okr. O., nechal sklidit z pole rozkládajícího se na parcele č. 1-1029 z plochy o výměře nejméně 3,88285 ha, celkem 14,75 tun sladovnického jarního ječmene, odrůdy amulet a dále z pole rozkládajícího se na parcele č. 28-1029 z plochy o výměře 11,6873 ha, celkem 44,412 tun sladovnického jarního ječmene, odrůdy amulet, přičemž takto získanou úrodu si ponechal pro svoji potřebu a způsobil tak jejímu oprávněnému majiteli V. K., který na pozemcích hospodařil, škodu v celkové výši 242.564,20 Kč. Konečně dne 8. 8. 2001 ve večerních hodinách v katastru obce Š., okr. O., nechal sklidit z pole rozkládajícího se na parcelách 1-1029 a 1-1078 z plochy o úhrnné výměře 5,222 ha, celkem 19,844 tun sladovnického jarního ječmene, odrůdy akcent, přičemž takto získanou úrodu si ponechal pro svoji potřebu a způsobil tak jejímu oprávněnému majiteli H. d. S. (býv. ZD Ž. – S.), které pozemky obhospodařovalo na základě platných nájemních smluv, škodu v celkové výši 81.360,40 Kč.

Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný A. B. odvolání, kterým se dne 22. 5. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 2 To 282/2002 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. řádu dovolání proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci. Důvody uplatněné v dovolání spatřuje v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) (v textu dovolání zřejmě omylem uvedeno písm. f/ tr. řádu), neboť dle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném právním posouzení. Nesprávnost právního posouzení namítá proto, že z ustanovení § 247 odst. 1, 2 tr. zákona vyplývá, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže je zapotřebí úmyslu pachatele. Obviněný je přesvědčen o tom, že naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu, tedy skutečnosti, že jednal úmyslně, prokázáno nebylo. Současně vyslovuje názor, že oběma soudy byla nesprávně posouzena věc v otázce náhrady škody, kdy nebylo dostatečně přihlédnuto k tomu, jaký podíl na úrodě měl nést on a jaký poškozený.

V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 265k tr. řádu v celém rozsahu všechny výroky o vině, trestu a náhradě škody zrušil, stejně tak jako všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující a podle § 265l tr. řádu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

Ke dni projednání podaného dovolání nevyužila nejvyšší státní zástupkyně práva se k dovolání písemně vyjádřit (§ 265h odst. 2 tr. řádu).

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle § 265c tr. řádu nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu.

Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou taxativně vymezeny v § 265b tr. řádu. Jak vyplývá ze zákonné dikce tohoto ustanovení, nelze důvody dovolání jakkoliv rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy dále musel zabývat otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněným jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí p ř e z k o u m a t dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být skutkové zjištění.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvedl, že dovolání podává z důvodu nesprávného právního posouzení skutku a jiného nesprávného právního posouzení, ve skutečnosti v něm však uplatňuje námitky výhradně proti způsobu provádění o hodnocení důkazů a tedy ke způsobu skutkového zjištění včetně zjištění formy zavinění a odpovědnosti za způsobenou škodu. Jedná se tedy o skutkové vady, jež však nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení věci a nemohou tedy být důvodem přezkoumání napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení.

Vzhledem k již výše deklarovanému výkladu obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění soudu, a to ani ve vztahu k formě zavinění a odpovědnosti za škodu. Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost jeho hmotně právního posouzení.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž nejen musí v souladu s ustanovením § 265b odst. 1 tr. řádu formálně odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale také obsah konkrétních dovolacích důvodů musí odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném zákonném ustanovení.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a proto rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí. Učinil tak za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. října 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vydáno: 10. October 2002