JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 651/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2002 o dovolání podaném obviněným J. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2002, sp. zn. 13 To 208/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 13/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 3. 2002, č. j. 2 T 13/2002 – 143, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 tr. zák., kterého se podle výroku rozsudku dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „v přesně nezjištěné době, nejméně od počátku roku 2001 do 15. 6. 2001 na různých místech České republiky, zejména na burze v obci B., okr. K., nabízel k prodeji a za tímto účelem také veřejně vystavoval repliky i originály nášivek vojenských uniforem a výstrojních součástí německé armády z dob 2. světové války, vojenských odznaků, vyznamenání, výstrojních součástí a nášivek a praporků zločinecké organizace SS a Hitlerjugend a dalších věcí obsahujících nacistické symboly, některé z těchto věcí sám vyráběl a takto jednal přesto, že si byl vědom toho, že jde o předměty užívané v období 2. světové války organizacemi, jejichž činnost byla zaměřena k potlačení práv a svobod lidí jiných etnických skupin, ras, národností a jiného náboženského vyznání.“

Podle § 260 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl tento trest vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců (§ 54 odst. 3 tr. zák.). Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí užitých ke spáchání trestného činu, popsaných pod body 1) -35).

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 6. 2002, sp. zn. 13 To 208/2002, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl jako nedůvodné. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dnem 4. 6. 2002.

Shora citované usnesení odvolacího soudu „ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 3. 2002, č. j. 2 T 13/2002 – 143“ napadl obviněný J. V. dovoláním, které podal prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku poukázal především na to, že nikdy nebyl a není přítelem, propagátorem ani podporovatelem hnutí, jehož militárií je sběratelem. Zdůraznil, že v celém trestním spise není žádný důkaz o tom, že by měl k nacistickému hnutí kladný vztah, že by jeho sběratelská vášeň byla pouze zástěrkou pro propagaci či podporu nacistických či obdobných hnutí. Část své sbírky zakoupil na různých sběratelských burzách a za pomoci inzerátů v novinách. Pokud se některé z předmětů ze své sbírky snažil prodat, stalo se to výhradně na sběratelské burze v B. V této souvislosti namítl, že není zřejmé, na základě jakých skutečností bylo soudy obou stupňů zjištěno, že inkriminované předměty nabízel k prodeji i „na různých místech České republiky“. Pokud jde o právní kvalifikaci skutku jako trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 tr. zák., je podle názoru obviněného k naplnění zákonného znaku „propaguje“ třeba aktivního jednání, např. prodej inkriminovaných militárií na srazu neonacistů.

Z výše uvedených důvodů proto obviněný v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil svého práva písemně se k dovolání obviněného vyjádřit (§ 265h odst. 2 tr. ř.).

Obviněný J. V. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze

z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Ve věci obviněného J. V. směřují dovolací námitky částečně do oblasti skutkových zjištění, je-li dovolatelem poukazováno na nedostatečná, resp. nesprávná skutková zjištění týkající se rozsahu inkriminovaného jednání a zejména skutkových okolností vztahujících se k jeho zavinění (subjektivní stránce skutkové podstaty trestného činu). S přihlédnutím k výkladu podrobně rozvedeném shora, je zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze spatřovat ve vytýkaných skutkových vadách. V takovém případě by bylo nutno dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

V posuzovaném případě však část dovolacích námitek směřuje i do právního posouzení skutku, jak byl zjištěn a popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatel zde vyslovil právní názor, že propagace hnutí uvedeného v ustanovení § 260 odst. 1 tr. zák. musí mít povahu aktivního jednání, spočívajícího např. v prodeji nacistických militárií na srazech neofašistů. Prodej takových předmětů na běžné (sběratelské) burze však s ohledem na zcela odlišné zaměření takové akce, nelze podle jeho přesvědčení bez dalšího jako znak propagace hnutí prokazatelně směřujícího k potlačení práv a svobod člověka vykládat.

V konstatovaném směru lze proto považovat dovolací námitky z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní.

Trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 tr. zák. se dopustí pachatel, který podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob.

Nacistické (fašistické) hnutí lze nepochybně zahrnout mezi znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle § 260 tr. zák. Pro předmětné hnutí byly přitom charakteristické některé specifické symboly, jež jsou obecně známé a nacismus je s nimi dodnes spojován. Za propagaci takového hnutí ve smyslu ustanovení § 260 tr. zák. je proto zapotřebí považovat mimo jiné i to, jestliže někdo předměty opatřené nacistickými symboly veřejně vystavuje a nabízí za účelem jejich výměny nebo prodeje. Mezi uvedené předměty lze zahrnout i předměty vojenské (tzv. militárie). Z hlediska subjektivní stránky (úmyslného zavinění) pak postačí, věděl-li pachatel, že nabízené předměty mají shora uvedený charakter, a že je zpřístupňuje většímu okruhu osob.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně vyplývá, že právní názor vyslovený oběma soudy k právní kvalifikaci skutku jako trestného činu podle § 260 odst. 1 tr. zák. není v rozporu s právním názorem Nejvyššího soudu, jak byl stručně vyložen v předcházejícím odstavci. Odvolací soud v napadeném usnesení nepřehlédl ani nepřesnost v tzv. právní větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, když skutkovým zjištěním tohoto soudu odpovídal znak propagace a nikoliv podpory hnutí uvedeného v § 260 odst. 1 tr. zák. Otázkou rozdílu mezi těmito alternativními znaky objektivní stránky předmětného trestného činu se ve svém rozhodnutí následně vypořádal.

Skutečnosti uvedené v předcházejících odstavcích tedy vylučují závěr, že v posuzované věci bylo právní posouzení skutku založeno na vadném hmotně právním názoru, a že tedy námitky dovolatele jsou ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. důvodné.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud proto v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. V. odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vydáno: 12. September 2002