JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 639/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2002 o dovolání podaném obviněným M. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 4 To 51/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 53 T 25/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 1. 2002, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. Předmětného trestného činu se podle výroku rozsudku dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „dne 16. 6. 2001 kolem 10.45 hodin v H., okres P., na chodníku v prostoru místního parčíku na C. s., poblíž domu č. 1305, po předchozím vzájemném konfliktu, kuchyňským nožem o délce čepele 15 cm a šířce v místě vsazení do střenky 2,5 cm, zužující se oboustranně do špičky, úmyslně bodl do horní partie zad vlevo, 4,3 cm od středu páteře, P. J., přičemž nůž vnikl do horního a dolního plicního laloku a proťal dvě hlavní větve levé plicní tepny, v důsledku čehož došlo k zakrvácení dutiny hrudní a k následné neodvratitelné smrti P. J.“. Podle § 219 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků a šesti měsíců, přičemž podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dalšími výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. soud rozhodl o uplatněných nárocích na náhradu škody.

O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 4 To 51/2002 tak, že toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 30. 4. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).

Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek zaměřil proti výroku o vině a o trestu a opřel jej o důvod uvedený v ustanovení § 265b písm. g) tr. ř. (správně ovšem § 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.).

V odůvodnění podaného dovolání obviněný především namítl, že se oba soudy dostatečně nezabývaly rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků a nevypořádaly se důsledně ani s okolnostmi vlastního incidentu. Především však nebyla dostatečně vzata v úvahu existence prokázané okolnosti, že se dovolatel v inkriminovanou dobu mohl důvodně cítit fyzicky ohrožen a že před vlastním bodnutím nožem byl sám fyzicky napaden. Dovolatel dále poukázal na to, že přibraní znalci se dostatečně nevypořádali s některými otázkami mechanismu vzniku zranění poškozeného. V této souvislosti namítl, že pokud by skutečně chtěl poškozeného P. J. bodnout tak, aby mu způsobil zranění či dokonce smrt, vedl by útok při čelním postavení přímo do těla poškozeného a nikoliv komplikovaně přes jeho rameno do oblasti zad. I tato okolnost podle dovolatele svědčí pro jeho obhajobu, že neměl v úmyslu, ať přímém či nepřímém, poškozeného usmrtit. Pokud soudy jeho jednání přesto kvalifikovaly jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., učinily tak, aniž došlo k řádnému vyhodnocení provedených důkazů.

Z výše uvedených důvodů proto obviněný v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že by změnil právní kvalifikaci skutku na trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. ř. a uložil mu přiměřený trest.

Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil svého práva se k dovolání obviněného písemně vyjádřit (§ 265h odst. 2 tr. ř.).

Obviněný M. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Ve věci obviněného M. K. však směřují dovolací námitky výlučně do oblasti skutkových zjištění, neboť dovolatel namítá, že v řízení před soudy obou stupňů nebyly řádně vyhodnoceny provedené důkazy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.), což mělo vést k tomu, že následně nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, zejména pokud jde o dovozované úmyslné zavinění obviněného. S ohledem na to pak bylo jednání obviněného posuzováno jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. ř., ačkoliv ve skutečnosti mohlo jít pouze o trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dovolatelem spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vydáno: 12. September 2002