JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 625/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. června 2008 o dovolání podaném R. F., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 544/2007 ze dne 17. ledna 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 42/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 52 T 42/2007 ze dne 16. 10. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru podle § 249a odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců s uložením přiměřené povinnosti spočívající v tom, aby se nadále zdržel jednání spočívajícího v jakémkoliv bránění poškozené K. P. v přístupu do bytu.

V předmětné věci podal R. F. a jeho manželka A. F.-F. odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 7 To 544/2007 ze dne 17. 1. 2008 tak, že je obě podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal R. F. dovolání, jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm.g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že předmětný byt skutečně užíval od dubna do června 2005 a okamžitě poté, co bylo vydáno soudem předběžné opatření, které mu uložilo byt neužívat, užívat přestal a nijak nebránil poškozené v přístupu do předmětného bytu. Přitom neměl vědomost o uzavření nájemní smlouvy poškozenou, považoval by i v případě, že by o jejím uzavření věděl, tuto za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku, když nebylo fakticky sjednáno řádné nájemné. Otázka neplatnosti předmětné nájemní smlouvy však (i přes jeho návrh) nebyla řešena v rámci trestního řízení, jako otázka předběžná. Uvedl také, že v době, kdy obdržel klíče k bytu od poškozené, již je neměnil. Ani kdyby tak učinil, nebránil poškozené v přístupu do bytu (ta je nyní spoluvlastníkem bytu), protože poškozená v bytě nikdy nebydlela, ani tak neměla v úmyslu a v bytě nebydlí dosud. Její opačné tvrzení pokládá (stejně jako jí uzavřenou nájemní smlouvu) za šikanózní jednání, které je důsledkem vzájemných rozporů ohledně uvedeného bytu. Podstatou věci je spor jeho a poškozené (jako spoluvlastníků bytu) o klíče a nikoli zásah do práva, které by spočívalo v užívání bytu. Celý spor se tak odehrává v rovině občanskoprávní za situace, kdy poškozená v bytě nikdy nebydlela, když ji v tom dovolatel ostatně ani nebránil. Nebyly tak naplněny všechny znaky předmětného trestného činu, zejména jeho objekt či subjektivní stránky a také materiální stránka posuzovaného trestného činu z hlediska stupně jeho nebezpečnosti pro společnost, když dovolatel byl spoluvlastníkem předmětného bytu, poškozená v něm nebydlela. V těchto souvislostech odkázal potom na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 482/2000. Přitom z učiněných skutkových zjištění plyne, že tato pro naplnění všech znaků trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. nestačí. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené (citované) usnesení Městského soudu v Praze a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu uložil, aby věc v potřebném rozsahu opětovně projednal a rozhodl.

Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupkyně případně uplatnila svá práva vyplývající z ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání obviněného.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel namítl, že z tohoto ani z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá, že jeho jednáním byl naplněn objekt předmětného trestného činu, jeho subjektivní stránka a nakonec ani materiální podmínky, které by svědčily o naplnění tzv. materiální stránky uvedeného trestného činu z hlediska stupně jeho společenské nebezpečnosti. Z uvedeného lze mít takto uplatněné námitky za právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. Současně ovšem nelze přihlédnout k jeho dalším námitkám, které jsou ryze skutkové povahy a které směřují proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním tak, jak tyto plynou zejména i z citovaného rozhodnutí odvolacího soudu. Z nich jednoznačně plyne, že nevznikly pochybnosti o oprávnění dovolatele předmětný byt užívat (spoluvlastník), ovšem nijak nebyl oprávněn bránit v užívání bytu další jeho spoluvlastnici, poškozené K. P., zejména ani tím, že u předmětného bytu vyměnil zámky vstupních dveří a poškozené tak znemožnil do bytu vstupovat. Uvedené skutečnosti potom soudy zjistily z výpovědi poškozené (s vysvětlením, proč její výpovědi pokládají za věrohodné) i výpovědí dalších svědků ve věci slyšených a v rozhodnutích soudů označených, mimo jiné i z výpovědi manželky dovolatele. Současně také odvolací soud odpovídajícím způsobem vysvětlil, proč nevedl ve věci další (dovolatelem navrhované) dokazování. Stejně tak odvolací soud zaujal věci adekvátní stanovisko stran namítaných občanskoprávních aspektů sporů o předmětný byt (smlouvy o nájmu, předání celého bytu výlučně do dispozice poškozené, jeho vlastnictví), když v uvedeném směru odvolací soud poukázal na rozhodnutí soudů v řízení občanskoprávním, které se zabývaly platností nájemní smlouvy se závěrem, že vlastník (většinový) předmětného bytu, I. P., byla oprávněna s poškozenou příslušnou nájemní smlouvu uzavřít, a to i bez souhlasu dovolatele, jako vlastníka minoritního. Odpovídajícím je i závěr, že nelze z ničeho usuzovat na to, že by poškozená byt neužívala, případně jej užívat nechtěla (poukaz na to, že poškozená navrhla vydání předběžného opatření, žalobu a následný návrh na vyklizení bytu). S ohledem na uvedené lze potom uzavřít, že v posuzované věci bylo nepochybně prokázáno, že dovolatel popsaným způsobem naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák., když bránil poškozené jako oprávněné osobě v užívání bytu. Namítaná absence tzv. materiální stránky předmětného trestného činu v posuzované věci není dána s ohledem na provedení činu a je umocněna i délkou doby, po kterou dovolatel uvedeným způsobem protiprávně jednal způsobem, který je takto namístě označit, již jako uvedený trestný čin.

S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. června 2008

Předseda senátu:

JUDr.Vladimír Jurka

Vydáno: 04. June 2008