JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 613/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. září 2002 o dovolání podaném obviněným J. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 7 To 117/01, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 104/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. 5 T 104/2000, jímž tento soud rozhodoval ve věci obviněných D. K., J. V. a J. E., byl obviněný J. V. uznán vinným trestnými činy vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák Za tyto trestné činy byl obviněnému podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. 1 T 20/2000, jakož i všechna další navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo vysloveno zabrání věci a podle § 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 2 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali vedle obviněného J. V. také obviněný D. K. a krajský státní zástupce, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 7 To 117/01, kterým v bodě III. výroku odvolání obviněného J. V. podle § 256 tr. ř. zamítl.

Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný J. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. I přes výzvu Krajského soudu v Praze, aby dovolatel odstranil rozpor mezi citací konkrétního zákonného ustanovení, o které dovolání opírá, a jeho zákonným označením /původně totiž dovolatel označil důvod dle § 265b písm. f) tr. ř./, neoznačil dovolatel zákonný důvod dovolání přesně, když neuvedl příslušný odstavec § 265b tr. ř.

Námitky, které obviněný ve svém dovolání uplatnil, se týkají zejména „nesprávného posouzení skutkového stavu věci, protože tento neodpovídá provedeným důkazům. Hodnocení důkazů je v trestním řádu upraveno v § 2 odst. 6 tr. ř., jedná se o právem upravený způsob posuzování zjištěných skutečností soudem. “ Podle názoru dovolatele je hodnocení skutkového stavu právním posouzením věci ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. V další části svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zpochybnil věrohodnost důkazu spočívajícího v pachové identifikaci a věrohodnost výpovědí svědkyně V. a spoluobviněného E. Vzhledem k výše konstatovaným důvodům v petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru se dovolání zaměřilo na opakování obhajoby obviněného z dosavadního řízení, která vychází z odlišného hodnocení provedených důkazů. V tomto ohledu tedy podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nekoresponduje odůvodnění opravného prostředku s uváděným právním důvodem. Proto navrhl, aby dovolací soud podle § 265j tr. ř. zamítl podané dovolání jako nedůvodné a učinil tak za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný J. V. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Obviněný J. V. ve svém dovolání správně uvedl, že jeho námitky se týkají nesprávného posouzení skutkového stavu věci. Jde jednoznačně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění, se kterými dovolatel spojuje hmotně právní důsledky.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. září 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracovala :

JUDr. Blanka Roušalová

Vydáno: 05. September 2002