JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 612/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. září 2002 o dovoláních podaných obviněnými O. N. V., V. V. H., M. M. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2002, sp. zn. 10 To 176/01, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 11/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

V rámci rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2001, sp. zn. 4 T 11/2000, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2002, sp. zn. 10 To 176/01, jako soudu odvolacího, byli obvinění O. N. V., V. V. H. a M. M. S., uznáni vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. a), c), d) tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustili skutkem popsaným ve výroku rozsudku soudu druhého stupně, jenž ve věci podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl. Podle § 235 odst. 2 tr. zák. byly obviněným uloženy tresty odnětí svobody, a to v trvání pěti let u obviněného O. N. V., a v trvání čtyř let u obviněných V. V. H. a M. M. S., přičemž pro výkon trestu byli obvinění zařazeni podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Dále byl všem obviněným podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Dalšími výroky rozsudku bylo rozhodnuto ohledně ostatních obviněných a o náhradě škody.

Obvinění O. N. V., V. V. H. a M. M. S. podali prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání jímž napadli oba shora citované rozsudky. Dovolání směřuje proti výroku o vině a uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s poukazem na to, že „ rozhodnutí o vině spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení“.

Dovolatelé v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítli, že nalézací soud opřel svůj odsuzující rozsudek téměř výhradně o obecná, ničím nepodložená tvrzení svědků, aniž by v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. odstranil důvodné pochybnosti a vypořádal se tak s jejich obhajobou. Dovolatelé dále poukázali na to, že odvolací soud připustil, že výslechem většiny svědků v režimu utajení podle § 55 odst. 2 tr. ř. došlo k omezení práva obviněných na obhajobu, aby byla zachována práva těch poškozených, kteří se rozhodli režim utajení využít. V této souvislosti se však nezabýval skutečností, že absence odpovědí utajených svědků na otázky obhajoby vytvořila přinejmenším důvodné pochybnosti o věrohodnosti svědeckých výpovědí. Podle přesvědčení dovolatelů, bylo-li přípustné krátit jejich právo na obhajobu zamezením jimi kladených otázek, pak by neměla být tvrzení svědků postrádající vysvětlení námitek obviněných použita jako důkaz. Odvolací soud se následně nevypořádal s konkrétními námitkami obhajoby k obsahu výše uvedených svědeckých výpovědí. Za daného stavu věci lze proto důvodně pochybovat o tom, jakou důkazní hodnotu lze vůbec takovým svědeckým výpovědím přiznat.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům proto dovolatelé v petitu svého dovolání navrhli, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2001, sp. zn. 4 T 11/2000, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2002. 2002, sp. zn. 10 To 176/01, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc „přikázal k novému projednání.“

Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil svého práva se k podaným dovoláním písemně vyjádřit (§ 265h odst. 2) tr. ř.

Obvinění O. N. V., V. V. H. a M. M. S. jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. V souvislosti s náležitostmi dovolání uvedenými v § 265f odst. 1 tr. ř. je ovšem třeba připomenout, že dovolání vždy směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho, jak bylo tímto soudem rozhodnuto, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, má směřovat též proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatelé však zvolili opačný postup. Poněvadž však napadli rozhodnutí soudů obou stupňů a správně označili též výrok, proti němuž dovolání směřuje, nejevila se konstatovaná formální vada v daném případě natolik relevantní, aby bylo možno učinit závěr, že obsah dovolání nesplňuje hlediska stanovená ve shora citovaném ustanovení zákona, a že je tedy třeba dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., poněvadž nesplňují náležitosti obsahu dovolání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku jímž byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst.1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Ve věci obviněných O. N. V., V. V. H. a M. M. S., však dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, je-li dovolateli poukazováno na to, že vzhledem k vadnému procesnímu postupu soudů prvního i druhého stupně nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci. Na tomto vadném skutkovém základě pak mělo dojít k nesprávnému právnímu posouzení, jestliže obvinění byli uznáni vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. a), c), d) tr. zák.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněných byla podána z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dovolateli spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněných nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání obviněných rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř. ).

V Brně dne 5. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vydáno: 05. September 2002