JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 598/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. září 2002, o dovolání podaném obviněnou P. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 5 To 181/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 123/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 3 T 123/2001, byla obviněná P. K. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., který spáchala skutkem spočívajícím v tom, že „dne 16. 10. 2000 v odpoledních hodinách v K. – F., na ulici O. v kanceláři autobazaru M. – C., vedena snahou neoprávněně se obohatit, požadovala po J. a M. S. v souvislosti se zprostředkováním prodeje vozidla zn. Mercedes 123 D SPZ KIK 04 - 84 ke kupní ceně ve výši 50.000,- Kč navíc částku ve výši 5.000,- Kč pro původního majitele, tuto částku následně převzala od jejich dcery R. C., přičemž faktura byla vystavena pouze na částku 50.000,- Kč a původní majitel vozidla V. J. tuto částku nepožadoval a ani nepřevzal, přičemž svým jednáním způsobila poškozené R. C. škodu ve výši 5.000,- Kč“. Za to byla odsouzena podle § 250 odst. 1 tr. zák., za použití § 53 odst. 1, § 53 odst. 3 a § 54 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 5.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě tento peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) týdne. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené R. C. škodu ve výši 5.000,- Kč.

O odvolání obviněné proti výše citovanému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 5 To 181/2002, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Obviněná P. K. podala prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání „ proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 3 T 123/2001 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze 3. 6. 2002, sp. zn. 5 To 181/2002“. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřela o důvod uvedený v ustanovení § 265b písm. g tr. ř. (správně ovšem § 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) s tím, že došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení jejího jednání a „na základě nesprávného hodnocení důkazů byl učiněn nesprávný závěr o vině.“ Ve vztahu k namítanému vadnému výroku o vině dovolatelka napadla i související výrok o trestu.

Dovolatelka v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že soud prvního stupně v době, kdy rozhodoval, vycházel především z nepřímých důkazů, které měl k dispozici. V původním zprošťujícím rozsudku ze dne 23. 11. 2001, který byl však Krajským soudem v Ostravě zrušen, přitom byly zohledněny mimo jiné značné rozpory v provedených důkazech a s tím související okolnosti snižující hodnověrnost výpovědí svědků (manželů S. a paní C.). Přitom i z výsledku hloubkové kontroly prováděné Policií ČR vyplynulo, že v autobazaru, jehož byla dovolatelka pracovnicí, k podvodnému jednání vůči jiným zákazníkům nikdy nedošlo. Dovolatelka ve svém dovolání zdůraznila, že od manželů S. převzala jen kupní cenu a žádnou další částku 5.000,- Kč nad rámec dohody o kupní ceně. Hodnověrnost poškozené a jejích rodičů je podle jejího názoru snižována skutečností, že o vrácení částky 5.000,- Kč začali hovořit až poté, co byli neúspěšní s požadavkem na bezplatnou opravu vozidla.

Vzhledem k výše konstatovaným důvodům obviněná v petitu svého dovolání navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 181/2002 zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí, kterým by byla obviněná v plném rozsahu obžaloby zproštěna.

Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil svého práva se k dovolání obviněné písemně vyjádřit (§ 265h odst. 2 tr. ř.).

Obviněná P. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti dovolání uvedené v § 265f odst.1 tr. ř. V této souvislosti je ovšem třeba připomenout, že dovolání vždy směřuje proti rozhodnut soudu druhého stupně a podle toho, jak bylo tímto soudem rozhodnuto, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, má směřovat též proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatelka však zvolila opačný postup. Poněvadž však napadla rozhodnutí soudů obou stupňů a správně označila též výrok, proti němuž dovolání směřuje, nejevila se konstatovaná formální vada v daném případě natolik relevantní, aby bylo možno učinit závěr, že obsah dovolání nesplňuje hlediska stanovená ve shora citovaném ustanovení zákona, a že je tedy třeba dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (popř. jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude tedy popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Námitky obviněné P. K. uplatněné v dovolání však směřují do skutku samotného v tom smyslu, že jsou namítány vady ve skutkových zjištěních, se kterými pak dovolatelka spojuje hmotně právní důsledky.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst.1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vydáno: 05. September 2002