JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 588/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. května 2006 o dovolání podaném obviněným F. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 1. 2006, sp. zn. 3 To 1054/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 3 T 91/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 3 T 91/2005, byl obviněný F. Ch. pod body 1/, 2/, 3/ uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., pod bodem 2/ též trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod bodem 3/ též trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., kterých se po skutkové stránce dopustil tím že ad 1/ „dne 27. 7. 2005 kolem 19.45 hod. v J. H. v restauraci na benzinovém čerpadle A. pod vlivem alkoholu obtěžoval a urážel přítomné hosty a obsluhující personál a poté několika ranami pěstí poškodil dveře vedoucí do kanceláře čerpadla, čímž způsobil společnosti A., s. r. o., škodu ve výši 1.666,- Kč,“ ad 2/ „dne 28. 7. 2005 kolem 22.00 hod. opět v podnapilém stavu v J. H. v nočním klubu N. R. poté, co proti vůli číšníka P. K. vnikl dovnitř, se domáhal podání alkoholických nápojů, a když mu toto bylo K. odmítnuto, napadl ho úderem hlavou do jeho nosu, aniž by mu tak přivodil vážnější zranění, následně pak nadával i dalším hostům klubu a poté, co byla kolem 23.20 hod. přivolána hlídka OOP v J. H. ve složení pprap. K. F. a nstržm. P. L., policisty slovně napadal, vyhrožoval jim fyzickou likvidací a újmou na zdraví a v tom pokračoval i na OOP v J. H., kam byl poté převezen a zde navíc ještě rozbil kovový stojanový popelník,“ a ad 3/ „dne 24. 8. 2005 kolem 22.00 hod. v J. H. před herna-barem G. a následně před herna – barem S. opět v podnapilém stavu bezdůvodně fyzicky napadl P. R., kterého dvakrát udeřil silně hlavou do obličeje, přičemž již prvním úderem mu způsobil tříštivou zlomeninu nosních kůstek, zhmoždění nosu a vyražení jednoho zubu a druhý zub mu pak vyrazil zmíněným druhým úderem, kteréžto zranění si u poškozeného vyžádalo pracovní neschopnost do 29. 8. 2005 a následné zejména stomatologické léčení, které není dosud skončeno.“ Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu v délce 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody společnosti A. Č. r., s. r. o., částku 1.400,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak byli poškození V. zdravotní pojišťovna, Územní pracoviště J. H., a P. R. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16. 1. 2006, sp. zn. 3 To 1054/2005, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 16. 1. 2006 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zdůraznil, že pro objektivní posouzení dané věci bylo třeba zabývat se především otázkou jeho příčetnosti. V souvislosti s tím pak dovolatel poukázal na skutečnost, že přibraná znalkyně MUDr. S. svůj psychiatrický posudek uzavřela tak, že obviněný (dovolatel) netrpí žádnou duševní chorobou v pravém slova smyslu a v době spáchání trestného činu se nacházel pouze ve stavu prosté opilosti, aniž na druhé straně dostatečně vzala v úvahu dovolatelovy námitky, že trpí intenzivními subjektivními potížemi, které se projevují „vypínáním mozku, zatměním před očima a nesnesitelnými stavy tísně.“ Z výslechu uvedené znalkyně přitom podle dovolatele vyplynulo, že se mohlo popřípadě jednat o krátkodobý kolapsový stav v bezvědomí, přičemž ze stavů tísně nemusí pro jejich intenzitu jít o osobnostní rys, nýbrž o chorobný stav. Znalkyně zároveň konstatovala, že takové stavy lze zpětně zjistit, ovšem pouze na základě speciálního neurologického vyšetření. Takovému vyšetření však dovolatel podroben nebyl. Na výše uvedeném základě pak dovolatel dospěl k přesvědčení, že nebyl-li dostatečně zjištěn jeho duševní stav ve vztahu k době, kdy k trestné činnosti došlo, lze tedy mít důvodné pochybnosti o správnosti závěru soudů ohledně jeho plné příčetnosti. Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí přezkoumal a podle § 265k tr. ř. je zrušil. Současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který dovolateli předně vytkl neúplnost obsahu dovolání, neboť v dovolání neuvedl, jakým způsobem by měl dovolací soud po zrušení napadeného rozhodnutí postupovat. Přesto však podle názoru státního zástupce nejde o tak závažnou vadu (tj. o úplnou absenci některé z náležitostí dovolání), jež by sama o sobě odůvodňovala odmítnutí dovolání pro nedostatek formálních náležitostí podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. poukázal státní zástupce především na to, že v jeho rámci nelze namítat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění nebo nesprávnost hodnocení důkazů soudy. Otázka příčetnosti pachatele je podle státního zástupce otázkou hmotně právního posouzení; zároveň je však nutno vzít v úvahu, že v posuzovaném případě dovolatel nenamítal případné vady při aplikaci hmotně právního ustanovení § 12 tr. zák., popř. 201a odst. 1, odst. 2 tr. zák., nýbrž brojil proti závěrům znaleckého zkoumání jeho duševního stavu, jimž vytkl neúplnost a domáhal se provedení neurologického vyšetření. Takové primárně skutkové námitky ovšem podle státního zástupce deklarovanému hmotně právnímu dovolacímu důvodu neodpovídají. Podle státního zástupce se navíc jedná o opakování stejných námitek, se kterými se soudy obou stupňů již vypořádaly. Státní zástupce zároveň poznamenal, že tvrzení dovolatele, že se trestné činnosti dopouštěl v „kolapsovém stavu v bezvědomí“ se jeví jako naprosto nereálné, když např. v jednáním popsaném pod bodem 2/ výroku rozsudku soudu prvního stupně pokračoval po dobu několika desítek minut. Své vyjádření státní zástupce shrnul tak, že obviněný dovolání sice formálně opřel o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale neuplatnil de facto žádnou námitku, která by tomuto dovolacímu důvodu odpovídala. Navrhl proto, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Současně navrhl, aby dovolací soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil státní zástupce souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř. ).

Obviněný F. Ch. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) musel nejprve posoudit, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí vyhodnotit základní otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení souvisejících relevantních hmotně právních otázek. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o námitku, že závěry soudů o jeho příčetnosti byly založeny na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, když soudy nedoplnily dokazování též o speciální neurologické vyšetření dovolatele a spokojily se s dovolatelem zmiňovaným psychiatrickým posudkem, který vypracovala znalkyně MUDr. S. v dovolatelem vytýkané (neúplné) podobě. To mělo podle dovolatele za následek, že zůstaly pochybnosti o jeho příčetnosti v době páchání inkriminovaných skutků, tzn. zároveň i o objektivním posouzení celé věci.

Z napadeného usnesení odvolacího soudu (str. 3), jakož i z rozsudku soudu prvního stupně (str. 6) je přitom dostatečně zřejmé, na jakém důkazným podkladě a z jakých důvodů oba soudy v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění (pokud jde oduševní stav obviněného /dovolatele/), než jaká měly podle něj učinit, na kterých následně založily právní posouzení dovolatelova jednání jako osoby trestně odpovědné. Tyto své závěry soudy v rozsahu požadovaném ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. ve svých rozhodnutích odpovídajícím způsobem vyložily a odůvodnily.

Z výše uvedených důvodů nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky proto dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

Současně je nutno vzít v úvahu, že dovolání podle § 265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným zejména k nápravě procesních a hmotně právních vad výslovně uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde a konečně ani sám dovolatel (jenž se domáhal toliko přehodnocení závěrů o svém duševním stavu ve svůj prospěch) nenamítl žádné relevantní skutečnosti, jež by takový extrémní rozpor mezi soudy zjištěným skutkovým stavem věci a jeho právním posouzením soudem dokládaly.

Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, jimiž je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost tohoto soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného F. Ch. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. května 2006

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vydáno: 24. May 2006