JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 573/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2006 dovolání obviněného M. Č., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 6 To 844/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 2 T 64/2002, a rozhodl t a k t o :

Dovolání M. Č. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem okresního soudu v Mostě ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 2 T 64/2002, byl obviněný M. Č. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle § 224 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození V. zdravotní pojišťovna ČR v M. a J. K., bytem L., odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 20. 9. 2001 ve 14.50 hod. v L., jako řidič automobilu tov. zn. Škoda 120 L, při odbočování vlevo do R. ul. se střetl s protijedoucím motocyklem, který řídil P. K., který při střetu utrpěl závažná poranění, z nichž pohmoždění mozku a krvácení do obalů mozku a následný otok a těžké pohmoždění a prokrvácení obou plic a těžké pohmoždění jater vedlo téhož dne ke smrti a spolujezdec motocyklu M. K. utrpěl zlomeninu klenby lební se vpáčením úlomků kosti směrem dovnitř, zhmoždění mozku s lehkým otřesem mozku, pohmoždění obličeje, zlomeniny čéšky pravého kolene, levé klíční kosti, dolní čelisti vlevo a další zranění, dále byl zraněn v automobilu tov. zn. Škoda 120 L vedle obžalovaného sedící J. D., který utrpěl lehké pohmoždění hlavy, levého boku a zhmoždění ledvin, s čímž se léčil do 11. 10. 2001.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Ústí nad Labem. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 844/2005 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mostě odvolání, ve kterém napadá obě rozhodnutí ve výroku o vině i o trestu, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku především poukazuje na rozsah spoluzavinění poškozeného a vyslovuje názor, že pokud soud míru zavinění poškozeného na dopravní nehodě promítl toliko do výše uloženého trestu, pak toto posouzení je nesprávné. Dle názoru dovolatele nelze jeho osobě přičítat takovou míru zavinění, které by mělo příčinnou souvislost se vznikem dopravní nehody. Tuto svoji argumentaci dále podrobněji vysvětluje. Dovolatel má za to, že si nepočínal správně, pokud se jedná o vyhodnocení zapnutého směrového ukazatele doleva a pokud se jedná o odhad rychlosti motocyklu, nicméně se domnívá, že se z jeho strany nejednalo o takovou míru zavinění, která by měla příčinnou souvislost se vznikem nehody, neboť poškozený jel takovou rychlostí, kterou dovolatel nemohl předpokládat.

Pro podporu své argumentace dovolatel jednak odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 7 Tz 66/2001, jednak přikládá i rozhodnutí Okresního soudu v Rakovníku ze dne 1. 9. 2003, kterým byl řešen obdobný případ, ve kterém soud zaujal odlišné stanovisko. Dovolatel je toho názoru, že pokud by byla jeho trestní věc řešena jiným soudem, mohl být toliko v postavení poškozeného či svědka.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a aby sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Považuje toto dovolání za zjevně neopodstatněné. I když je zcela nepochybné, že podíl poškozeného K. na vzniku dopravní nehody je významný, zůstává dle názoru státního zástupce základní příčinou dopravní nehody nedání přednosti v jízdě ze strany obviněného, který poškozeného viděl v dostatečném předstihu, aby mohl od svého záměru odbočit vlevo upustit a na vyšší než povolenou rychlost poškozeného mohl usuzovat již ze skutečnosti, že poškozený v té době předjížděl jiné vozidlo.

Odkaz dovolatele na usnesení sp. zn. 7 Tz 66/2001 považuje státní zástupce za ne zcela přiléhavý, neboť toto rozhodnutí vychází ze zjištění, že poškozený mohl bez výraznější změny rychlosti a směru vozidlo obviněné minout, zatímco v dovolávané věci poškozený takovou možnost neměl.

Jelikož státní zástupce považuje dovolání za zjevně neopodstatněné, navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě je podstatou námitek dovolatele názor, že soudem byla nesprávně posouzena otázka příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vznikem dopravní nehody, resp. posouzení této otázky v souvislosti se spoluzaviněním poškozeného. Nejvyšší soud v této věci zaujal stanovisko, že v daném případě předmět dovolání směřuje skutečně k posouzení právnímu a nikoli pouze ke zpochybnění skutkových zjištění nezbytných k tomuto posouzení, neboť dovolatel namítá, že míra spoluzavinění poškozeného byla soudem nesprávně zohledněna toliko ve výroku o trestu, zatímco dle jeho názoru měla být zohledněna již ve výroku o vině. Obsah dovolání tedy v daném případě je v souladu s použitým dovolacím důvodem.

Z hlediska opodstatněnosti námitek dovolatele však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné.

Ze skutkových zjištění soudu totiž sice vyplývá, že k protiprávnímu jednání došlo rovněž ze strany poškozeného, na druhé straně však byla správně posouzena otázka, které protiprávní jednání a kterého z účastníků bylo rozhodující z hlediska zapříčinění vzniku dopravní nehody. V tomto ohledu bylo vedeno náležité dokazování a učiněná skutková zjištění a skutkové závěry soudu nelze v řízení o dovolání zpochybňovat. Jestliže dle provedeného dokazování je zjevné, že na průběhu nehodového děje se podílelo několik faktorů (některé na straně obviněného, některé na straně poškozeného), pak Nejvyšší soud musí konstatovat, že soudy prvního i druhého stupně evidentně správně zhodnotily otázku, který ze zmíněných faktorů se podílel na vzniku dopravní nehody nejvyšší měrou a bezprostředně. Pokud dovolatel namítá, že právě otázka příčinné souvislosti byla soudem nesprávně posouzena, pak jde o námitku zjevně neopodstatněnou, neboť z okolností případu jednoznačně vyplývá, že bezprostřední příčinnou souvislost se vznikem nehody mělo nepochybně nedání přednosti v jízdě ze strany dovolatele, zatímco na bezprostřednost příčinné souvislosti u ostatních okolností (včetně okolností na straně poškozeného) nelze bez pochybností usuzovat.

Ostatně jak se podává z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, byla jimi správně vyhodnocena i míra spoluzavinění poškozeného na projednávané dopravní nehodě a tato dostatečně zohledněna nejen ve výroku o trestu, ale i v přijaté právní kvalifikaci jednání obviněného.

Lze také souhlasit s argumentaci státního zástupce obsažené v jeho výše uvedeném vyjádření k dovolání, a to včetně jeho hodnocení nepřiléhavosti odkazu dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tz 66/2001. Z obdobných důvodů nemůže Nejvyšší soud přiznat relevanci ani odkazu dovolatele na rozhodnutí Okresního soudu v Rakovníku, neboť ani v tomto případě se nejednalo o rozhodování v totožné věci. Nelze tedy ani souhlasit s poněkud spekulativním názorem dovolatele, že pokud by byl jeho případ projednáván jiným soudem, byl by dovolatel toliko v postavení poškozeného či svědka.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. Č. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 30. května 2006

Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 30. May 2006