JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 532/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2002 o dovolání podaném obviněným Z. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 9 To 803/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 50/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 2 T 50/2001 byl obviněný Z. V. uznán vinným dvěma trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., a to v jednom případě sám, v jednom případě jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., jichž se měl dopustit tím, že

1/ společně s obviněným Z. J. přesně nezjištěného dne koncem listopadu 1999 před domem č. 1717 na S. ul. ve Ž. n. S. za účelem získání peněz, které měl obžalovanému Z. V. a údajně i obžalovanému Z. J. dlužit za dodávky pervitinu nebo z jiných důvodů, za použití přímého fyzického násilí a pohrůžkami násilím donutili poškozeného J. Č., k nastoupení do osobního automobilu řízeného obžalovaným Z. V., se kterým společně odjeli do chatové oblasti V. D. v katastru obce Š., okr. Ž. n. S., kde se pohrůžkami fyzickým násilím domáhali úhrady dluhu, přičemž obžalovaný Z. J. ještě v automobilu poškozeného držel a násilím prohledal a odcizil mu peněženku, kterou mu následně po jejím prohlédnutí a zjištění, že neobsahuje žádné peníze ani cennosti, na místě vrátil, poté jej přinutili k vystoupení vozidla ven, kde jej fyzicky napadli bitím do obličeje a břicha a po jeho pádu na zem také kopáním do oblasti boků, hýždí a zad, čímž mu způsobili povrchová zranění bez nutnosti ošetření a léčení, a po napadení poškozeného nechali ležet na zemi a z místa odjeli, tedy společným jednáním dvou osob proti jinému užili násilí a pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci;

2/ dne 16. 6. 2000 kolem 22.00 hod. před vinárnou hotelu M. ve S., okr. Ž. n. S., po vyvolání z diskotéky fyzicky napadl A. U., kterého úderem pěstí srazil na zem, a poté z něj za rukáv stáhnul jeho koženou bundu v hodnotě 2.400,-Kč, ve které měl peněženku v hodnotě nejméně 200,-Kč s částkou nejméně 1.300,-Kč a mobilní telefon zn. SONY C1 s vloženou SIM kartou v celkové hodnotě včetně kreditu ve výši nejméně 4.090,-Kč z majetku matky poškozeného J. R., a všechny tyto věci v celkové hodnotě 7.990,-Kč si ponechal, tedy proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.

Za to a sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán pravomocně vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou čj. 2 T 15/2001-716 ze dne 15. 5. 2001 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 508/2001 ze dne 13. 9. 2001 byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pět a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák uložen trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku rozsudku.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej oba obžalovaní napadli odvoláním, kterým se zabýval Krajský soud v Brně, jako soud odvolací. Ten rozsudkem ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 9 To 803/2001 podle § 256 tr. řádu odvolání Z. V. zamítl jako nedůvodné.

Obviněný Z. V. podal dne 6. 5. 2002 prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě stanovené v § 265e odst. 2 tr. řádu dovolání směřující proti citovanému rozsudku odvolacího soudu. Tento mimořádný opravný prostředek obviněný uplatnil z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V písemném vyhotovení dovolání zejména namítá, že soud jej v obou případech uznal vinným na základě výpovědi svědků – poškozených a dalších svědků, kteří ale nebyli přítomni jeho údajnému trestnímu jednání a o celé věci se dověděli následně od samotných poškozených. Vytýká oběma soudům především to, že se dostatečně nevypořádaly s posouzením věrohodnosti obou poškozených i dalších slyšených svědků, ani s hodnocením jejich výpovědi. Má za to, že se soud nedostatečně vypořádal i s jeho obhajobou. V návaznosti na nesprávné hodnocení důkazů pak byla věc chybně právně posouzena jako trestný čin, který nespáchal. V petitu podaného dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud z důvodů § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu oba napadené rozsudky zrušil a sám rozhodl tak, že jej obžaloby zprostí.

K podanému dovolání se dne 9. 8. 2002 vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že ačkoli obviněný formálně namítá, že nedošlo k naplnění materiální a subjektivní stránky ani jednoho z trestných činů loupeže, jimiž byl uznán vinným, odůvodňuje své dovolání poukazem na nevěrohodnost výpovědi svědků a v této souvislosti pak poukazuje na nesprávné hodnocení ve věci pořízených důkazů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy dovolatel spatřuje ve skutkových vadách. Je přesvědčena, že v předmětné trestní věci soudy na podkladě provedených a vyhodnocených důkazů správně ustálily skutkový děj, který rovněž správně hmotně právně posoudily, když jednání obviněného Z. V. bylo právně kvalifikováno jako dvojnásobný trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu předmětné dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Současně navrhuje, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve druhém stupni ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek a obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon tak v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

V projednávaném případě je však zřejmé, že obviněný především zpochybňuje postup soudů podle § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, tedy jak rozsah provedeného dokazování, tak i způsob hodnocení důkazů. V důsledku těchto procesních vad pak mělo dojít k vadným závěrům o jeho vině.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů, uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením tak, že se dovolání obviněného Z. V. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 25. září 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 25. September 2002