JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 511/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2006 dovolání obviněných G. B., a R. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 61 To 216/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 33/2004, a rozhodl t a k t o :

Dovolání G. B. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

Dovolání R. M. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 3. 2005, sp. zn. 1 T 33/2004, byl obviněný G. B. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny dle § 176 odst. 1 tr. zákona. Za tyto trestné činy byl podle § 187 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zákona mu byl uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou. Podle § 55 odst. 1 písm. a), c) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí podrobně uvedených ve výroku rozsudku.

Obviněný R. M. byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zákona a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny dle § 176 odst. 1 tr. zákona. Za to byl podle § 187 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zákona mu byl uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí podrobně uvedených ve výroku rozsudku.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně podrobně uvedené ve výroku odsuzujícího rozsudku, a to pokud jde o obviněného B. pod body 1) – 142) a II, pokud jde o obviněného M. pod body 1) – 125) a III .

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali obvinění odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 7. 7. 2005 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 61 To 216/2005 odvolání R. M. podle § 256 tr. řádu zamítl, napadený rozsudek ohledně G. B. podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o vině pod bodem II. trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zákona, tím i o výroku o uložených trestech a ohledně tohoto obviněného podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že tohoto obviněného uznal vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zákona za skutek podrobně uvedený ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Za tento trestný čin, jakož i za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, byl obviněný podle § 187 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu v trvání 7 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle § 55 odst. 1 písm. a), c) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí přesně vyjmenovaných ve výroku rozsudku.

Prostřednictvím svých obhájců podali G. B. a R. M. ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 dovolání.

G. B. směřuje své dovolání proti výroku o vině i o trestu, přičemž se odkazuje na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že provedené dokazování vykazuje vážné nedostatky spočívající zejména v tom, že nebylo postupováno dle procesních předpisů. Dle dovolatele nebyla respektována zásada uvedená v § 211 odst. 2 tr. řádu, která hovoří o možnosti přečtení svědecké výpovědi před soudem, když soud prvního stupně přečetl výpověď svědka Š. Dovolatel namítá, že tohoto svědka nebylo možno považovat za osobu nezvěstnou, že nebyly vyčerpány veškeré prostředky k zajištění účasti tohoto svědka před soudem a že soud nevzal do úvahy skutečnost, že se jednalo o konzumenta drog. Dovolatel má za to, že jestliže soud druhého stupně potvrdil správnost takového postupu, došlo k porušení procesních předpisů i z jeho strany.

Dovolatel vyslovuje názor, že Městský soud v Praze rozhodl správně jen v té části svého rozsudku, ve které vyhověl odvolacím námitkám a nově rozhodl o vině pod bodem II. V ostatním považuje rozsudek tohoto soudu za nesprávný, neboť soud v podstatě převzal argumentaci soudu prvního stupně a v rozsudku blíže neuvádí, proč soud provedené důkazy považuje za usvědčující. Dále dovolatel namítá, že žádný z obou soudů nebral do úvahy to, že se jednalo o důkazy nepřímé. Opakuje svou námitku z předchozí obhajoby, že nebylo náležitě prověřeno, zda se v odposleších jednalo o hlas dovolatele, neboť bez hlasové zkoušky nelze bezpečně účastníka hovoru identifikovat, zejména když poslech jednotlivých nahrávek byl technicky velmi nekvalitní a mohlo tudíž dojít ke zkreslení hlasu. Závěrem dovolatel vyslovuje názor, že v důsledku namítaných vad v postupu došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.

V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a aby věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k novému projednání a rozhodnutí.

R. M. se ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž odkazuje na dovolací důvod dle § 265bodst. 1 písm. g) tr. řádu. I on v odůvodnění svého dovolání namítá, že nebyla provedena hlasová expertíza, přičemž dle jeho názoru v žádném z odposlechnutém hovoru není zmínka o drogách a už vůbec není potvrzeno, zda se obviněný s dotyčnými osobami vůbec sešel a zda jim vůbec něco předal. Dovolatel tvrdí, že Městský soud v Praze postupoval v rozporu se zákonem a se skutečností, a že není pravdou, že by se dovolatel dopustil trestné činnosti. Vyslovuje názor, že pokud je usvědčován odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, pak tato tvrzení nemohou obstát, neboť se jedná o ničím nepodložené a spekulativní závěry, které jsou v rozporu se zákonem. Má za to, že soudy obou stupňů nedostatečným způsobem zvážily veškeré podstatné skutečnosti, a proto skutková zjištění a právní závěry jsou nesprávné. Výše uvedené důkazy považuje toliko za nepřímé a dodává, že nebyl vyslechnut jediný svědek, který by obviněného usvědčoval z prodeje drog a trestná činnost nebyla prokázána.

K výroku o vině dle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zákona uvádí, že požádal o azyl dne 30. 7. 2002 a rozhodnutím ze dne 16. 9. 2002 mu azyl udělen nebyl. Do toho si dovolatel podal opravný prostředek. Za této situace se nemohl dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, neboť po dobu řízení o udělení azylu neplatí na osobu udělené rozhodnutí o zákazu pobytu. Dovolatel dále tvrdí, že zajištěný řidičský průkaz je originálním dokladem vydaným v P. a nikoliv zfalšovaným dokladem.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a přikázal (zřejmě tomuto) soudu věc k novému projednání a rozhodnutí.

K oběma dovoláním podala své písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). V prvé řadě konstatuje, že námitky obviněných, o které oba opírají deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tomuto dovolacímu důvodu ve skutečnosti neodpovídají a věcně jej nenaplňují. Podstatou námitek obviněných jsou totiž výhrady především skutkové povahy, neboť směřují do rozsahu dokazování a především způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, tedy proti správnosti skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, se kterými se v napadeném rozhodnutí po určité korekci ztotožnil i odvolací soud. Údajné pochybení v právním posouzení skutku je obviněnými vyvozováno pouze z nesprávnosti či neúplnosti zjištěného skutkového stavu věci. Dle názoru státní zástupkyně je tedy evidentní, že námitky obsažené v obou dovoláních mají povahu námitek proti vadám skutkovým, kterými se dovolatelé snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci.

Státní zástupkyně na základě obou soudních rozhodnutí zdůrazňuje, že mezi skutkovými zjištěními, které soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci, není dán žádný rozpor. Pokud obviněný B. namítl procesní pochybení nalézacího soudu při čtení výpovědi jednoho ze svědků, pak státní zástupkyně zdůrazňuje, že námitky proti procedurálnímu postupu orgánů činných v trestním řízení rovněž uplatněný dovolací důvod nenaplňují. Stejně tak tento dovolací důvod nenaplňuje otázka použitelnosti záznamu telekomunikačního provozu. Státní zástupkyně v závěru svého vyjádření navrhuje, aby obě podaná dovolání byla odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání obv. M. je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek a dovolání obv. B. je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu (stejně jako v rámci kteréhokoli jiného ze zákonných dovolacích důvodů) se tedy nelze domáhat revize skutkových zjištění soudu, jakož i postupu, kterým soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl; nelze se tedy cestou dovolání domáhat nápravy údajných vad v rozsahu provedeného dokazování, jakož i hodnocení skutkových okolností vypovídajících o skutkových okolnostech, stejně jako nelze vznášet námitky proti procesnímu postupu soudu při provádění a hodnocení důkazů..

Z obsahu obou podaných dovolání je zjevné, že dovolatelé s odkazem na ryze formálně uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vznášejí právě námitky proti skutkovým zjištěním soudu, proti rozsahu a způsobu provádění důkazů a jejich hodnocení, popřípadě (v dovolání obv. B.) proti procesnímu postupu soudu při provádění důkazů. Údajné nesprávné právní posouzení skutku staví oba obvinění na primárním zpochybnění skutkových zjištění. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že i námitky obv. M. týkající se posouzení jeho jednání jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zákona mají povahu námitek skutkové povahy, přičemž s těmito námitkami se v plném rozsahu a zcela správně vypořádal již soud druhého stupně.

Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není k přezkoumávání skutkových zjištění určeno, nemá povahu „druhého odvolání“ a dovolací soud není soudem „třetí instance“, naopak je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán.

Z obsahu obou podaných dovolání je zjevné, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jakož ani žádnému jinému z taxativně zákonem vymezených dovolacích důvodů tato dovolání neodpovídají.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v obou projednávaných případech shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného G. B. a R. M. odmítají. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 17. května 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 17. May 2006