JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 489/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2006 o dovolání, které podal P. T., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 524/2005 ze dne 30. 11. 2005 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 16/2004, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 16/2004 ze dne 14. 6. 2005 byl P. T. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále je tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 34 (třicetičtyř) měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, za současného vyslovení dohledu. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) byly poškozené společnosti T., a. s., a S. M. L., a. s., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

V předmětné věci podala (pouze) poškozená společnost S. M. L., a. s., se sídlem Z., H. nám., odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 5 To 524/2005 ze dne 30. 11. 2005 a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody ohledně jmenované společnosti a podle § 259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit jí na náhradě škody částku 1.011.136,- Kč ( jeden milión jedenáct tisíc sto třicet šest) Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. T. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Toto jeho dovolání směřuje do výroku o náhradě škody obsaženému v citovaném rozsudku Krajského soudu v Brně. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že dle něj soud prvního stupně zcela přiléhavě odkázal ve smyslu § 229 odst. 1 tr. ř. obě poškozené společnosti s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na základě odvolání prvně jmenované společnosti ovšem odvolací soud rozhodl o jejím nároku na náhradu škody rozsudkem, kterým uložil obviněnému povinnost zaplatit jí částku 1.011.136,- Kč, a to i přesto, že se nezabýval v dostatečné míře skutečnostmi rozhodnými pro takovéto rozhodnutí. Dovolatel má za to, že poškozená společnost porušila tzv. prevenční povinnost dle § 415 občanského zákoníku (dále jen OZ), což tak zakládá její spoluodpovědnost za způsobenou škodu. Dále namítl, že tato společnost rovněž porušila svou povinnost vyplývající z § 417 OZ, který stanoví, že „komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvracení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení“, z čehož lze dovodit její zavinění ve smyslu § 441 OZ a měla by tedy nést škodu poměrně. Dle jeho názoru zůstává otevřena i otázka spoluzavinění druhého obžalovaného, který byl citovaným rozsudkem Městského soudu v Brně zproštěn obžaloby, neboť dle § 135 občanského soudního řádu není soud v občanskoprávním řízení vázán při svém rozhodování zprošťujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení. Uzavřel, že nemělo dojít vůbec k uložení povinnosti k náhradě škody v rámci adhezního řízení, nýbrž že tato otázka měla být bezpochyby ponechána na civilním soudu ve smyslu § 229 tr. ř. a na aktivitě poškozené, která by tak musela prokázat, že jí vznikla škoda, v jaké výši a kdo ji způsobil. V petitu svého dovolání pak navrhl, „aby dovolací soud napadený výrok zrušil a dle § 265l tr. ř. věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí“. Dále požádal, aby soud odložil výkon rozhodnutí.

Písemné vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky k podanému dovolání Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) do dnešního dne neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především přezkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující vůbec přípustnost takto podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání přípustné není. To proto, že podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovýmto odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle § 259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu. Z hlediska přípustnosti takto podaného dovolání je ovšem zjevné, že citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1 a 2 tr. ř., neboť předmětem rozhodování odvolacího soudu nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody. Odvolací soud tak z podnětu odvolání poškozené společnosti přezkoumával pouze výrok týkající se nároku na náhradu škody, zatímco ve výroku o vině a trestu již nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci (srov. též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 13 To 450/2003, uveřejněn ve Sbírce Orac - trestní, č. 3/2004, s. 1628).

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které není přípustné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, přičemž s ohledem na uvedené ani nerozhodoval o vzneseném návrhu na odklad výkonu napadeného rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. května 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 17. May 2006