JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 481/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. srpna 2002 o dovolání podaném obviněným K. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 12 To 101/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 144/2001, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 5 T 144/2001 byl obviněný K. P. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., jichž se dopustil tím, že „1) dne 27. 9. 2001 kolem 15:00 hod. v K., V. ulici, na lavičce před domem č. p. 1896 napadl svoji družku M. K., za přítomnosti dalších osob ji udeřil vícekrát pěstmi do obličeje a kopal do různých částí těla, 2) společně se spoluobviněným R. K. v přesně nezjištěné době od 23:00 hod. dne 27. 10. 2001 do 04:00 hod dne 28. 10. 2001 ve S., ve S. ul. č. p. 81, okr. K., odmontovali skleněnou výplň výlohy od prodejny firmy B., vzniklým otvorem vnikli dovnitř, kde odcizili cigarety různých značek a další zboží, čímž majitelům prodejny B. B. a H. B. způsobili škodu ve výši 86 747,10 Kč, přičemž obviněný K. P. se tohoto činu dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 5 T 186/98, ze dne 21.10. 2000, za takový čin odsouzen a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin“.

Podle § 37 tr. zák. bylo ohledně trestného činu výtržnictví upuštěno od uložení souhrnného trestu obviněnému a za trestný čin krádeže mu byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání obviněného K. P., jímž napadl předmětný rozsudek, rozhodoval ve II. stupni Krajský soud v Praze, který toto odvolání usnesením ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 12 To 101/2002, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v dané věci ve lhůtě stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání směřující proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu. Tento mimořádný opravný prostředek uplatnil z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí krajského soudu a v podstatě i rozhodnutí soudu I. stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podle námitek dovolatele se soudy obou stupňů nevypořádaly řádně s otázkou zjištění výše způsobené škody, která má významný vliv na zjištění stupně společenské nebezpečnosti jeho jednání i právní kvalifikaci skutku. Domníval se, že výše škody byla nesprávně vyčíslena a že bylo vyloučeno, aby z napadené prodejny bylo odneseno zboží v rozsahu, jak to tvrdí poškozená a spolupachatel K. Napadl věrohodnost a přesvědčivost údajů poškozené o rozsahu odcizených věcí. V důsledku nesprávně zjištěné výše škody spočívalo podle názoru dovolatele rozhodnutí krajského soudu na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V petitu svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání.

Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je splněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak již bylo konstatováno, z odůvodnění dovolání vyplývá, že tento důvod dovolatel spatřuje výlučně v nesprávně zjištěné výši škody, jež měla být trestným činem způsobena, a na základě tohoto chybného zjištění měl pak být nesprávně právně posouzen skutek. Toto posouzení je podle přesvědčení dovolatele třeba považovat za nesprávné ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon totiž v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je v dané věci povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit výlučně správnost jeho hmotně právního posouzení. Pokud však jde o tu část řízení, v níž soud provádí dokazování za účelem zjištění výše škody způsobené trestnou činností, spadá tato fáze trestního řízení do oblasti skutkových zjištění, nikoliv do fáze jejich právního posouzení.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný K. P. podal dovolání z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Námitky uplatněné v dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují výlučně vůči vadám ve skutkových zjištěních, jež měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1, písm. a) – l) tr. ř., avšak současně obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů musí korespondovat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením, že se dovolání obviněného K. P. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vypracovala:

JUDr. Blanka Roušalová

Vydáno: 13. August 2002