JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 443/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. dubna 2006 dovolání obviněného S. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2005, sp. zn. 8 To 111/2005. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 44/2005, a rozhodl t a k t o :

Dovolání S. H. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2005, sp. zn. 5 T 44/2005, byl obviněný S. H. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle § 219 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zákona mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 26. 11. 2004 kolem 22.00 hodiny v podnapilém stavu na pokoji v prvním patře objektu truhlárny firmy N. v M. po slovní rozepři a vzájemném fackování s podnapilým V. P., udeřil poškozeného P. opakovaně pěstí do obličeje, poté jej uchopil za oděv, praštil s ním o zem, když se zvedal ze země, obžalovaný obutý do kožených polobotek se silnější podrážkou jej velkou silou kopl do obličeje, poškozený padl zpět na podlahu, nato jej obžalovaný uchopil, otočil na záda a opakovaně nejméně dvakrát v úmyslu ho usmrtit, mu silně dupl na hlavu a následně obdobně velkou intenzitou útočil opakovaně na hlavu, krk a hrudník bezvládně ležícího poškozeného a způsobil mu tak otok mozku s týlním otlakovým kuželem, prokrvácení měkkých pokrývek lebních, krevní výron pod tvrdou klenbu lební, podomozečnicové krvácení s krevními výrony v mozkovém kmeni, puklinu stropu pravé očnice, zlomeninu levého rohu jazylky a zlomeninu sedmého až devátého žebra oboustranně a v důsledku pohmoždění mozkového kmene poškozený V. P. na místě zemřel.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2005 Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 8 To 111/2005 podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu odnětí svobody, způsobu jeho výkonu a ve výroku, jímž byly poškozené K. P., M. P. a J. S. podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázány s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl odvolací soud nově tak, že S. H. podle § 219 odst. 1 tr. zákona odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze dovolání směřující do všech výroků rozsudku odvolacího soudu v celém jejich rozsahu s tím, že se odkazuje na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku mimo jiné uvádí, že z popisu skutku i ze všech zjištěných skutečností prokazatelně nevyplývá, že by odsouzený způsobil poškozenému V. P. smrtelné zranění úmyslně (byť jen i v úmyslu nepřímém). Dle názoru dovolatele není na místě kvalifikace skutku jako trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona, a to pro absenci subjektivní stránky trestného činu v podobě úmyslu přímého či nepřímého způsobit jinému smrt. Má za to, že jeho případné zavinění lze hodnotit pouze jako zavinění nedbalostní.

Dále dovolatel namítá, že soudy obou stupňů v rozporu se zákonem neprovedly obhajobou navrhované důkazy, a to důkaz novým znaleckým posudkem z oboru soudního lékařství, který by důkladně posoudil a objasnil možný způsob vzniku smrtelného zranění poškozeného s ohledem na výpověď odsouzeného učiněnou u hlavního líčení, a dále důkaz expertizou obuvi odsouzeného, která byla orgánům činným v trestním řízení vydána bezprostředně po činu, jež by se zaměřila na zjištění relevantních biochemických stop na podrážce odsouzeného. V tom, že soudy obou stupňů navrhované důkazy neprovedly, spatřuje dovolatel porušení jednak práva na obhajobu, jednak povinnosti orgánů činných v trestním řízení obstarávat důkazy tak, aby byl zjištěn takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tuto svou argumentaci v dalším obsahu odůvodnění dovolání obviněný zevrubněji rozvádí a uvádí i vlastní verzi hodnocení provedených důkazů.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K obsahu podaného dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, který se vypořádal v rámci svého rozhodnutí s totožnou argumentací obviněného uplatněnou v rámci jeho řádného opravného prostředku, a to že obviněný proti poškozenému použil násilí velké intenzity, včetně opakovaného dupání velkou silou na hlavu poškozeného, ležícího na zemi a útočil proti těm částem těla, kde jsou uloženy životně důležité orgány, přičemž bezvládného poškozeného potom odvlekl na chodbu, kde ho zanechal bez jakékoliv pomoci, ač jeho stav mu musel být naprosto zřejmý. Obviněný tedy byl přinejmenším srozuměn s tím, že na následky jeho jednání může poškozený zemřít a jednal tak v úmyslu nepřímém ve smyslu ustanovení § 4 písm. b) tr. zákona. Státní zástupkyně konstatuje, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s jednáním obviněného, považuje jeho dovolání za zjevně neopodstatněné, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu (stejně jako v rámci kteréhokoli jiného ze zákonných dovolacích důvodů) se tedy nelze domáhat revize skutkových zjištění soudu, jakož i postupu, kterým soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl; nelze se tedy cestou dovolání domáhat nápravy údajných vad v rozsahu provedeného dokazování, hodnocení skutkových zjištění vypovídajících o skutkových okolnostech, a to včetně skutkových okolností zjišťovaných v souvislosti s posouzením subjektivní stránky trestného činu.

Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že dovolatel s odkazem na ryze formálně uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vznáší námitky právě takového charakteru, který se se zákonnými dovolacími důvody neslučuje, neboť údajné nesprávné právní posouzení skutku (právní kvalifikace činu jako úmyslného trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona) staví na zpochybnění skutkových zjištění a závěrů soudu. Domáhá se tedy primárně revize skutkových zjištění soudu a teprve ve vazbě na tuto revizi usiluje o změnu právního posouzení.

Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není k přezkoumávání skutkových zjištění určeno, nemá povahu „druhého odvolání“ (a právě takový charakter má podané dovolání obviněného) a dovolací soud není soudem „třetí instance“, naopak je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán. Z obsahu podaného dovolání je tedy zřejmé, že toto dovolání není v souladu jak s formálně uplatněným dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani se žádným jiným z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného S. H. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 19. dubna 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 19. April 2006