JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 432/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. května 2008 o dovolání J. A., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, sp. zn. 13 To 371/2007 ze dne 23. 10. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 92/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 3 T 92/2005 ze dne 3. 7. 2007 byl J. A. v bodech 270, 27, 28, 34, 35, 32, 33, 52, 53, 63, 64, 271, 272, 273, 274 a 269 uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za tyto (a sbíhající se) trestné činy mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 221.148,- Kč a 301,- USD. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27.10.2004, sp. zn. 3 T 70/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) byl J. A. zproštěn obžaloby pro skutky ve výroku popsané.

O odvolání J. A. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem sp. zn. 13 To 371/2007 ze dne 23. 10. 2007, a to tak, že dle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. jej zrušil v celé odsuzující části a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že jej uznal v bodech 270, 27, 28, 34, 35, 63, 64, 271, 272, 273, 274, 269 vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Za tyto (a sbíhající se trestné činy) mu uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a deseti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a dále trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 221.148,- Kč a 301,- USD. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 3 T 70/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) byl J. A. zproštěn obžaloby pro skutky ve výroku citovaného rozsudku uvedené.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podal J. A., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když jako dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

V důvodech svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jej směřuje do výroku o trestu propadnutí věci, jenž mu byl soudy uložen podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. zák. a týká se finanční hotovosti ve výši 221.148,- Kč a 301,- USD. Daný trest mu ovšem byl uložen bez jakéhokoliv zjištění podmínek, zda tato věc (předmětná částka) byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, čímž by nedošlo k naplnění materiálních podmínek pro jeho uložení. Nebylo ani prokázáno, že peněžní hotovost patří pachateli, neboť odvolací soud ve veřejném zasedání vyslechl svědkyni Š., která potvrdila, že finanční prostředky ve výši 200.000,- Kč patří jí a že si je uložila do bezpečnostní schránky vedené na jméno dovolatele u P. S. D. P., ul. Tyto prostředky pocházely z jejích úspor a z darů od rodičů. Se žádostmi o jejich vrácení se bezvýsledně obracela ještě před rozhodnutím ve věci na orgány Policie České republiky i na Okresní soud v Pardubicích. Není přitom divné, jak tvrdí odvolací soud, že pořadí bankovek ve smlouvě o jejich úschově sepsané mezi svědkyní a jím se ve zpětném pořadí shoduje s pořadím bankovek sepsaných policií v protokolu o prohlídce jiných prostor, neboť záleží na tom, jak policie počítala a zapsala do protokolu, zda odpředu či odzadu. Tímto postupem byl dle jeho názoru porušen čl. 39, čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobody a § 55 odst. 1 písm. c) tr. zák. Poukázal přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04, dle něhož je dovolací soud povolán zabývat se i dovoláními podanými z jiných důvodů, než jsou důvody vyplývající z Nejvyšším soudem České republiky aplikovaného výkladu trestního řádu vymezené v § 256b tr. ř. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265k tr. ř napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích zrušil ve výroku o uložení trestu propadnutí věci.

K podaným dovoláním se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že k uložení trestu propadnutí věci nalézací soud pouze citoval ust. § 55 odst. 1 písm. c) tr. zák., aniž by se opřel o provedená skutková zjištění a o úvahy, jimiž se musí soud řídit při aplikaci ustanovení § 55 tr. zák. V rámci odvolacího řízení krajský soud uzavřel, že námitka obviněného, že není vlastníkem zajištěných finančních prostředků, není důvodná, když hodnotil obsah výpovědi svědkyně Š. a důkazy, kterými podepřela svůj nárok na zajištěné peníze, jako neautentické, vyhotovené dodatečně za užití protokolu o vydání věci založené v trestním spise, za účelem vytvoření překážky pro uložení trestu propadnutí věci. Trestným činem krádeže, jímž jsou chráněny majetkové zájmy, zejména vlastnictví a nerušené držení věci, se pachatel zmocňuje cizí věci, čímž svévolně vyloučí jejího vlastníka z výkonu vlastnického práva, tj. z možnosti věc držet, užívat, požívat její plody a užitky a nakládat s ní (§ 123 občanského zákoníku), ale nestává se jejím vlastníkem. K tomu připomněla, že věc (v daném případě peníze), kterou pachatel získal krádeží, nepatří pachateli, i když její vlastník není znám a takovou věc nelze prohlásit za propadlou podle § 55 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud se omezil na zjištění, že svědkyně Š. není vlastníkem zajištěných prostředků, aniž by se zabýval tím, zda jejich vlastníkem není jiná, od obviněného odlišná osoba, když provedená skutková zjištění svědčí pro závěr, že zajištěné finanční prostředky byly obviněným odcizeny v této trestní věci a dokonce i v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 70/2004, jak připustil odvolací soud, a jejich vlastníky nepřestali být poškození. Na základě provedeného dokazování nelze spolehlivě učinit závěr, do jaké výše je třeba na uvedené peněžní prostředky ve výši 201.000,- Kč pohlížet jako na majetek poškozených, když navíc závěr, že obviněný byl zjednán a finanční prostředky představují odměnu za trestný čin, v provedených důkazech oporu nemá. Soud druhého stupně se takto ztotožnil s hodnocením důkazů i se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která považoval za správná a úplná, ačkoli závěr, že obviněný je vlastníkem zajištěných finančních prostředků, nemá žádnou oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Z těchto důvodů je v daném případě trest propadnutí věci podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. zák. nepřípustným druhem trestu (§ 265b odst. 1 písm. h/ tr. ř.). Má tedy zato, že je namístě zrušit jak příslušnou část napadeného rozhodnutí soudu druhého stupně, tak i výrok o uloženém trestu propadnutí zajištěných peněžních prostředků ve prospěch státu i všechna rozhodnutí na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu, z rozsudku soudu prvního stupně a takto vytvořit možnost, dle výsledků navazujícího řízení aplikovat ust. § 80 odst. 1 tr. ř. per analogiam ve vztahu k jednotlivým poškozeným. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265k odst. 1, 2 věta druhá tr. ř. a § 265l odst. 1 tr. ř. a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 13 To 371/2007, Okresního soudu v Pardubicích, ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 3 T 92/2005, i všechna rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby tak učinil v neveřejném zasedání. Dále navrhla, aby Okresnímu soudu v Pardubicích přikázal věc v potřebném rozsahu k novému projednání a rozhodnutí. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. V dovolání uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v § 27 tr. zák. bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovatelných druhů trestu, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Tak tomu je u trestu odnětí svobody, u trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za trest peněžitý, trestu vyhoštění uloženého na dobu určitou a u trestu zákazu pobytu.

K námitkám dovolatelem z hlediska tohoto dovolacího důvodu uplatněným dovolací soud uvádí, že jsou právně relevantní, když v nich tvrdí, že mu byl nesprávně uložen trest propadnutí věci ve smyslu § 55 tr. zák. s tím, že pro uložení takového trestu nebyly v jeho případě splněny zákonem požadované podmínky. Této námitce však nelze přisvědčit.

V dané věci je především nutno vyjít ze skutkových zjištění, ke kterým po provedeném dokazování soudy obou stupňů dospěly. Z nich se podává, že dovolatel se dopustil trestných činů krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody dle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., a to celkem dvanácti útoky. Takto se podílel na vykradení celkem dvanácti bytů, přičemž hodnota odcizených věcí činila více jak 300.000,- Kč. V přípravném řízení byly u dovolatele (v bezpečnostní schránce vedené na jeho jméno) zajištěny finanční prostředky ve výši 221.148,- Kč a 301,- USD, když ze skutkových zjištění plyne, že je dovolatel získal uvedenými (případně sbíhajícími se – viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 3 T 70/2004 ze dne 27.10.2004) trestnými činy nebo jako odměnu za ně. Ve veřejném zasedání o odvolání byla v rámci dokazování vyslechnuta svědkyně Š., jež tvrdila, že jí z předmětných prostředků patří částka ve výši 200.000,- Kč. Soud ovšem její tvrzení shledal jako nevěrohodná a rozporná, neboť jmenovaná svědkyně nebyla schopna vysvětlit, za jakých okolností se tato částka do dovolatelovy dispozice dostala. Dovolací soud se proto také shoduje se závěry soudů obou stupňů, že ze skutkových zjištění nepochybně plyne, že dané prostředky byly věcí pocházející z jeho trestné činnosti nebo získanou jako odměna za ni a že jejím zmocněním dovolatel vyloučil její původní vlastníky z výkonu vlastnického práva, když věc sám držel, nakládal s ní a užíval ji. Takto soudy správně dovodily, že se nejednalo o věc, jejímž byl vlastníkem, ale o věc, která mu v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně náležela (srov. 7 Tz 19/66). Nejvyšší soud proto dovodil, že podmínky pro uložení tohoto trestu stanovené v § 55 tr. zák. byly splněny a v trestním řízení nedošlo k porušení citovaných ustanovení Listiny ani trestního zákona.

Dovolací soud se také zabýval přezkumem dané věci z hlediska názoru vyjádřeného státní zástupkyní, která poukázala na to, že se soudy nezabývaly tím, zda tyto prostředky nepatřily poškozeným, kterým by tak byla odňata možnost se jich domoci. V daném případě je však nutno poukázat na to, že dovolatel byl za projednávanou trestnou činnost nejprve souzen v jiném trestním řízení spolu s ostatními obviněnými. O jejich trestné činnosti bylo Okresním soudem v Pardubicích rozhodnuto dne 20. 6. 2006 rozsudkem sp. zn. 3 T 92/2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích sp. zn. 13 To 556/2006 ze dne 1. 3. 2007, jimiž bylo rozhodnuto i o uplatněných nárocích na náhradu škody tam jmenovanými poškozenými. Z protokolu o hlavním líčení v nyní projednávané věci dovolatele (vyloučené ze společného řízení, viz č. l. 12 923 an.) však plyne, že v současném trestním řízení žádní poškození ve vztahu k dovolateli tohoto svého práva nevyužili, a proto se ani soudy nemohly takovými nároky zabývat. Vzhledem k řečenému přitom způsob, jakým o nalezené částce soudy rozhodly, považuje dovolací soud za souladný se zákonem, když je namístě i uvést, že dovolací soud v rámci svého rozhodování o dovolání posuzuje zásadně argumentaci (její obsah i rozsah) vedenou dovolatelem.

S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. května 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 14. May 2008