JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 421/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2006 dovolání obviněného K. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2005, sp. zn. 11 To 493/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 39/2005, a rozhodl takto:

Dovolání K. K. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. 3 T 39/2005, byl obviněný K. K. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zákona. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 11. 2004, č. j. 3 T 159/2004-44, byl odsouzen podle § 235 odst. 2 za použití § 42 odst. 1 tr. zákona k § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 8 roků. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 1 roku.

Podle § 35 odst. 2 tr. zákona byl zrušen výrok o trestu trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 11. 2004, č. j. 3 T 159/2004-44, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému D. P., způsobenou škodu částkou 55.000,- Kč.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v přesně nezjištěné době zhruba čtrnáct dnů poté, co byl dne 5. 6. 2004 rozhodnutím Okresního soudu Jablonec nad Nisou ze dne 25. 5. 2004, č. j. 4 PP 22/2004-17, podmínečně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, nutil v M. B. poškozeného D. P., k vyplacení finančních částek jako odškodnění za to, že na základě jeho svědecké výpovědi byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 2 T 165/99 ze dne 13. 12. 1999 odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 let a k zákazu řízení motorových vozidel na 3 roky, kdy poškozený z obavy z osoby obžalovaného, zejména z obavy z fyzického napadení obžalovaným, obžalovanému v přesně nezjištěné době koncem měsíce června 2004 a v měsíci červenci 2004 předal finanční hotovost ve výši 25.000,- Kč a následně ve výši 30.000,- Kč, obžalovaný pak následně počátkem měsíce září 2004 po poškozeném ze stejného důvodu znovu požadoval další finanční hotovost a poté, co mu poškozený odmítl další peníze dát, poškozenému vyhrožoval násilím spočívajícím v tom, že jej jak sám, tak prostřednictvím zjednaných osob, fyzicky napadne a ublíží mu na zdraví, přičemž k dalšímu předání peněz již nedošlo, neboť poškozený věc oznámil policii, kdy obžalovaný peníze přes poškozeného P. požadoval i po J. Š., a daného jednání se dopustil přesto, že byl shora citovaným rozhodnutím zdejšího soudu odsouzen mimo jiné za dva trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona a za dva trestné činy znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 let, z jehož výkonu byl usnesením Okresního soudu Jablonec nad Nisou ze dne 25. 5. 2004, č. j. 4 PP 22/2004-17, dne 5. 6. 2004 podmínečně propuštěn na zkušební dobu v trvání 4 roků s dohledem.

Uvedený rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 29. 12. 2005 Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 11 To 493/2005 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že napadá výrok soudu druhého stupně o zamítnutí řádného opravného prostředku a výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně. Činí tak s výslovným odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že skutek uvedený ve výroku napadeného rozsudku a označený jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákona, který měl spáchat jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zákona, nevykazuje rozhodně všechny znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání tak, jak je uvedeno v ustanovení § 235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákona, jak byl právně posouzen soudy obou stupňů.

Namítá, že důkazy, které ve věci byly provedeny již v přípravném řízení, tak i před soudem prvního stupně a následně byly po zrušujícím rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2005 prováděny opakovaně soudem prvního stupně, nenasvědčovaly tomu, že by se mohl odsouzený dopustit trestné činnosti tak, jak je v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně a následně v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2005 popsáno. Dovolatel uvádí, že si je vědom povahy dovolacího řízení, které není určeno k revizi skutkových zjištění soudu ani správnosti a úplnosti dokazování. Přesto namítá, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení hmotně právní stránky věci, rozhodnutí neopřely o provedené důkazy, ale o své domněnky, přičemž dovolatel již v průběhu hlavního líčení před soudem prvního stupně namítal neobjektivnost svědků, a to rodinných příslušníků poškozeného, soud se údajně snažil vytvořit představu o způsobu a průběhu spáchání trestné činnosti dovolatele, o čemž především svědčí i skutečnost, že řízení před soudem prvního stupně probíhalo opakovaně po zrušujícím rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2005.

V další části odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvádí některé další skutkové okolnosti případu, včetně vlastní verze hodnocení důkazů a opakuje, že dle jeho názoru soud vycházel pouze ze svých domněnek.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, a to tak, že jej tento soud zprostí obžaloby, popřípadě aby v tomto smyslu Nejvyšší soud České republiky sám ve věci takto rozhodl.

Současně žádá, aby předseda senátu soudu prvního stupně podle dle § 265h odst. 3 tr. řádu podal návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody (tento návrh nebyl ovšem spolu s dovoláním Nejvyššímu soudu předložen).

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Upozorňuje, že uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nekoresponduje s obsahem odůvodnění dovolání, neboť dovolatelem uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu, přičemž veškeré argumenty obviněného byly již řádně vypořádány odvolacím soudem. Jelikož státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství neshledává žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a jejich právním posouzením, ale konstatuje rozpor mezi obsahem dovolání a deklarovaným dovolacím důvodem, navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu (stejně jako v rámci kteréhokoli jiného ze zákonných dovolacích důvodů) se tedy nelze domáhat revize skutkových zjištění soudu, jakož i postupu, kterým soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl; nelze se tedy cestou dovolání domáhat nápravy údajných vad v rozsahu provedeného dokazování, jakož i hodnocení skutkových okolností vypovídajících o skutkových okolnostech.

Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že dovolatel s odkazem na ryze formálně uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vznáší právě námitky proti skutkovým zjištěním soudu, proti rozsahu a způsobu provádění důkazů a jejich hodnocení. Údajné nesprávné právní posouzení skutku staví na zpochybnění skutkových zjištění, a to i přesto, že sám uvádí, že si je vědom, že dovolání není k posouzení takových námitek určeno. Zcela irelevantně se také domáhá revize skutkových zjištění soudu s ohledem na to, že v předchozím řízení bylo přijato i zrušující rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2005. Z obsahu odůvodnění podaného dovolání je zcela evidentní, že dovolatel se domáhá primárně revize skutkových zjištění a nikoli změny právního posouzení.

Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není k přezkoumávání skutkových zjištění určeno, nemá povahu „druhého odvolání“ a dovolací soud není soudem „třetí instance“, naopak je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán.

Lze tedy uzavřít, že z obsahu podaného dovolání je zjevné, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jakož ani žádnému jinému z taxativně zákonem vymezených dovolacích důvodů toto dovolání neodpovídá.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného K. K. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. dubna 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 26. April 2006