JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 420/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2008 o dovolání podaném Z. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 138/2007 ze dne 21. 11. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 6/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 T 6/2007 ze dne 11. 9. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl za užití § 42 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, přičemž pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu bylo změněno již uložené ochranné léčení sexuologické z ambulantní formy na formu ústavní a byla mu zabrána v citovaném rozsudku přesně specifikovaná věc.

V předmětné věci podal Z. H. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 3 To 138/2007 ze dne 21. 11. 2007 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. Z. H. uznal vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 3 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin jej za použití § 42 odst. 1 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, přičemž jej pro výkon takto uloženého trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal Z. H. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trestného činu, kterým byl shledán vinným, se nedopustil, když pro takový závěr soudy neměly dostatečnou oporu v provedeném dokazování a ve věci učiněná skutková zjištění nejsou správná. V této souvislosti poukázal na popis nože, kterým měl zaútočit na poškozenou a její výpovědi v tomto směru z hlediska charakteru nože, který byl nalezen na místě činu. Dále poukázal na provedené daktyloskopické testy ve věci provedené s tím, že ve vztahu k jeho osobě byly negativní a poukázal i na nesprávný (nezákonný) postup při zjišťování pachových stop z místa trestného činu, kdy k úkonům policie v tomto směru konaných nebyl přizván jeho obhájce. Přitom kromě výpovědí poškozené nebyl shledán další důkaz, že by se předmětného skutku dopustil. Dodal, že přes vědomí, že uvedené skutečnosti přímo nesouvisí se zákonným důvodem pro podání tohoto dovolání, je nepochybné, že „na celou záležitost i posouzení skutku a hmotněprávní posouzení měly zásadní vliv. Uzavřel s tím, že s ohledem na uvedené se tak v posuzované věci jedná o zásadní nesoulad mezi provedeným dokazováním a hodnocením důkazů soudy prvního i druhého stupně a jedná se tak o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry a odkázal takto i na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 258/99. V rámci podaného dovolání poukázal konečně i na to, že ve věci nebyly provedeny jím navržené důkazy, které by mohly skutečně osvětlit skutkový stav a to zejména důkazy prokazující jeho pobyt v kritické době na pracovišti. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolací důvod v předmětné věci uplatněný zjevně nekoresponduje s obsahem jeho odůvodnění, protože v něm obsažené argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů soudy obou stupňů s ohledem na právní kvalifikaci a výši uloženého trestu. S ohledem na dostupný spisový materiál má za to, že ve věci učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele. S ohledem na uvedené má za to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. ř., a proto navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s ve věci provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu druhého stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch za stavu, kdy vedené dokazování nebylo úplné a „vedlo oba soudy k nesprávnému právnímu posouzení skutku, k nesprávnému hmotně právnímu posouzení celkových okolností případu, které mylně vedly k mému odsouzení pro výše uvedený trestný čin“. V uvedeném směru (a také z hlediska námitek vznesených dovolatelem) však oba soudy zejména v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily opakovaným a konzistentním výpovědím poškozené (ta také dovolatele bezpečně v rámci prováděné rekognice poznala) a to včetně jejích výpovědí ohledně předmětného nože nalezeného na místě trestného činu. Přitom nelze přehlédnout ani výpovědi svědků R. K. a M. H., kteří popsali stav poškozené bezprostředně po spáchání označeného trestného činu. Přestože námitka dovolatele stran způsobu, jakým byla zjištěna pachová stopa, je námitkou procesního typu, podrobně se jí zabýval zejména odvolací soud, přičemž je namístě připomenout, že nešlo jejím pořízením o jediný a zásadní důkaz svědčící o vině dovolatele, nýbrž pouze o důkaz podpůrného charakteru. Stejně tak lze poukázat i na závěry plynoucí z telefonických hovorů učiněných dovolatelem v kritické době a prokazujících jeho přítomnost na místě trestného činu. Konečně také soudy vysvětlily, proč důkazy navrhované dovolatelem (o jeho přítomnosti v kritické době na pracovišti) neprovedly. Dovolatelem uplatněné námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i závěry soudů v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 23. April 2008