JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 360/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. července 2002 dovolání podané obviněnou MUDr. M. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 7 To 93/01, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 16/98, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněná MUDr. M. P. byla rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. 1 T 16/98 zproštěna podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby z trestného činu vraždy podle § 219 odst.1 tr. zák.

Proti citovanému rozsudku podala obviněná i krajský státní zástupce v Praze odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 7 To 93/01 tak, že obviněnou podle § 226 písm. d) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek spočívající v tom, že „dne 2. 7. 1996 v době od 22.00 hod do 03.00 hod dne 3. 7. 1996 v L., okres B., v rekreačním domku č. 106, nožem napadla svého manžela RNDr. P. P., zasadila mu 34 bodných ran a způsobila mu tak zranění, kterému na místě podlehl“, obžalobou kvalifikovaného jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., neboť nebyla pro nepříčetnost trestně odpovědná. Odvolání obviněné MUDr. M. P. bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání proti výše citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze. V dovolání uplatnila důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb., který nabyl účinnosti dne 24. 5. 2002. Podle dovolatelky základním předpokladem pro vyhlášení zprošťujícího rozsudku podle § 226 písm. d) tr. ř. je, že v daném případě nejsou dány podmínky pro použití jiného příznivějšího důvodu zproštění podle § 226 písm. a) – c) tr. ř. Musí být tedy prokázáno, že se skutek stal a spáchala jej osoba, na kterou byla podána obžaloba. Dovolatelka však uvedla, že od samého počátku trestního stíhání jednoznačně vylučovala, že by se tohoto činu dopustila a měla za to, že tato její obhajoba nebyla v celém průběhu trestního řízení vyvrácena. Pochybení orgánů činných v trestním řízení spatřovala ve skutečnosti, že od počátku vycházely z předpokladu, že pachatelkou činu byla dovolatelka, a řádně nezjišťovaly okolnosti, které by naznačovaly, že pachatelem je jiná osoba. Poukazovala na absenci objasnění řady skutečností týkajících se motivace činu, jeho dějového průběhu i autenticity totožnosti a rozsahu aktivit připisovaných jednotlivým aktérům posuzované události.

V petitu dovolání pak dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a aby věc byla vrácena tomuto soudu s příslušnými pokyny k dalšímu řízení.

K dovolání obviněné MUDr. M. P. se dne 11. 7. 2002 vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství a vyslovila svůj souhlas s argumentací obviněné, že v daném případě není na místě zproštění obžaloby ve smyslu ustanovení § 226 písm. d) tr. řádu, neboť jsou v inkriminované věci předpoklady pro použití příznivějšího důvodu zproštění podle § 226 písm. b) tr. řádu. Obviněná se tak podle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dovolala, byť formálně neoznačeného, dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívajícím v nesprávném právním posouzení skutku. Duševní pochody obviněné byly v kritické době porušeny v míře vylučující její zavinění za nastalý následek a tedy vylučující trestní odpovědnost obviněné. V závěru svého vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí zrušil, podle ustanovení § 265m odst. 1 tr. řádu ve věci sám rozhodl rozsudkem o zproštění obžaloby ve smyslu ustanovení § 226 písm. b) tr. řádu a učinil tak za předpokladu souhlasu obviněné podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. b), h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byla obviněná obžaloby zproštěna /§ 265a odst. 2 písm. b) tr. ř./.

Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení, jedná se o taxativní výčet dovolacích důvodů a nelze je proto žádným způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněnou jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí přezkoumat dovolacím soudem.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř./ je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) citovaného ustanovení. Předmětný důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Praze, jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem a za stavu, kdy namítaný důvod dovolání nebyl dán.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. /nyní § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř./ je dovolatelkou spatřován ve vadách odvolacího řízení, týkajících se přezkumné činnosti soudu druhého stupně, přičemž takové důvody zákon v taxativním výčtu dovolacích důvodů neuvádí. Dovolatel totiž nejen musí v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., avšak obsah konkrétních dovolacích důvodů musí korespondovat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení.

Podle obsahu podaného dovolání by mohl být důvod dovolání, který by byl dán v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku, důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatelka však v podstatě celé odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku zaměřila na tvrzení, že se žalovaného skutku nedopustila a z toho pak vyvodila důvod dovolání, spočívající v porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v celém průběhu trestního řízení. Takový důvod však ustanovení § 265b tr. ř. neumožňuje. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu nalézacího a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Jak již bylo konstatováno, z dovolání vyplývá, že podstatu námitek podaného dovolání tvoří výhrady ke skutkovým zjištěním soudů obou stupňů. Takový důvod však zákon v taxativním vymezení dovolacích důvodů neuvádí.

Pokud jde o vyjádření a návrh státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, je potřeba vysvětlit, že nedostatek příčetnosti (§ 12 tr. zák.) má za následek, že skutek není trestným činem (při pojetí trestného činu jako jednání, jehož se dopustil kromě jiného i příčetný pachatel). Je však třeba zdůraznit, že důvod zproštění podle § 226 písm. d) tr. ř. je v poměru speciality k důvodu zproštění podle § 226 písm. b) tr. ř., protože nedostatek příčetnosti vlastně způsobuje, že skutek není trestným činem. Předpokladem zproštění obviněného obžaloby z důvodu uvedeného v ustanovení § 226 písm. d) tr. ř. je zjištění, že pachatel se skutku, který je předmětem obžaloby, dopustil, a že čin vykazuje znaky některého trestného činu, avšak pachatel za tento čin neodpovídá pro nedostatek trestní odpovědnosti pro nepříčetnost ve smyslu ustanovení § 12 ods. 1 tr. zák. (srov. např. R 29/71 Sb. r. tr.). Její argumentace týkající se možnosti zproštění obviněné obžaloby z příznivějšího důvodu, je v rozporu se zákonem i dosavadní soudní praxí. V případech, kdy soudy po provedení dokazování dospějí k jednoznačnému závěru o nepříčetnosti obviněného v době páchání skutku, který jinak vykazuje znaky trestného činu, musí obviněného zprostit obžaloby podle § 226 písm. d) tr. ř. právě s ohledem na specialitu tohoto ustanovení (viz např. Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSR č. 100/1974 Sb. r. tr., rozhodnutí č. 16/1968 Sb. r. tr. a 32/1970 Sb. r. tr.). Návrh státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto nemohl Nejvyšší soud akceptovat.

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zproštění obžalované podle § 226 písm. d) tr. ř. tedy vycházelo ze správného právního posouzení.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná MUDr. M. P. podala dovolání z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří P á c a l

Vypracovala:

JUDr. Blanka R o u š a l o v á

Vydáno: 25. July 2002