JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 358/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2002 dovolání podané obviněným Ing. V. U., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 6 To 348/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 8 T 64/2000, a rozhodl t a k t o :

Dovolání se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. V. U. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 8 T 64/2000 uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák. a trestným činem pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. a byl za to odsouzen podle § 215 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný Ing. V. U. v přesně nezjištěné době od roku 1990 do února 1999 v jejich bydlišti zejména v rodinném domě č. 283, na ulici N. z. v H., okr. B. – v., hrubým způsobem zacházel se svojí dcerou H. U., a svým synem V. U., a to tak, že je bil pěstmi, fackoval je, kopal je zejména do zadní části těla a do nohou, bil je vařechou a klepačem na koberce, vulgárně jim nadával (výroky jsou uvedeny v rozsudku) a vyhrožoval usmrcením psa dcery H., kdy v důsledku tyto děti utrpěly drobná poranění. Dále v přesně nezjištěný den v měsíci září 1998 na přesně nezjištěném místě na okrese B. – v. napsal interpelaci na pana V. Š., ministra práce a sociálních věcí vlády ČR, ve které sdělil, že paní V. Z., zaměstnaná jako sociální pracovnice Okresního úřadu B. – v. při výkonu své profese k němu „netajila tím, že je ochotna za určitou úsluhu pracovat jinak“.

Naproti tomu byl obviněný Ing. V. U. týmž rozsudkem podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek blíže popsaný ve jeho výroku, čímž měl spáchat trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák.

Citovaný rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se dne 17. 1. 2002 zabýval v veřejném zasedání Krajský soud v Brně. Usnesením sp. zn. 6 To 348/2001 bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný Ing. V. U. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání proti výše uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Důvody uplatněné v dovolání spatřuje v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého dovolání obviněný zejména namítá, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci a z toho pak dovodily nesprávné právní závěry; dále že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s jeho obhajobou a nesprávně hodnotil předložené důkazy. V dovolání dále vytýká, že ohledně obvinění z trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. nebyl ke skutkům náležitě vyslechnut a že se toliko vyjadřoval ke svědecké výpovědi svědkyně Z., v podstatě došlo k nedorozumění, přičemž v jeho jednání nešlo o úmyslné naplňování znaků žalovaného trestného činu pomluvy.

V petitu dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval ve smyslu ust. § 265k odst. 1 tr. ř. a napadená rozhodnutí, zejména pak rozhodnutí odvolacího soudu, zrušil a podle ust. § 265l odst. 1 tr. ř. příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Do doby rozhodnutí o podaném dovolání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k podanému mimořádnému opravnému prostředku.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.

Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou taxativně vymezeny v § 265b tr. ř. Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení nelze důvody dovolání žádným způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněným jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí p ř e z k o u m a t dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v něm uplatnil námitky směřující výhradně proti způsobu, jakým soud I. stupně prováděl a hodnotil provedené důkazy. Jedná se tedy o skutkové vady, jež však nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení věci, a nemohou být tedy důvodem přezkoumání napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení. Vzhledem k již výše deklarovanému výkladu obsahu ustanovení § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud m u s í vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost jeho hmotně právního posouzení.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolatel totiž nejen musí v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., avšak obsah konkrétních dovolacích důvodů musí korespondovat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení. Námitky uplatněné v dovolání směřují výlučně vůči skutkovým zjištěním, jež měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. srpna 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vydáno: 27. August 2002