JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 357/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2008 o dovolání podaném J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 55 To 35/2007 ze dne 8. 2. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 16/2004, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci sp. zn. 1 T 16/2004 ze dne 29. 11. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal J. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením sp. zn. 55 To 35/2007 ze dne 8. 2. 2007 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. P. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trvá na svém stanovisku s tím, že se nezmocnil cizí věci, neboť poškozený mu před započetím jízdy předal 100,- Kč (bankovku) a pokud mu odmítl posléze tuto bankovku vrátit, chránil takto pouze svou věc. Předmětný skutek potom nevykazoval takové znaky jednání pro společnost nebezpečného, aby mohl být posouzen jako trestný čin. Proto také navrhl, aby dovolací soud napadené (citované) usnesení odvolacího soudu „zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). Ze základních hledisek dovolání označila za přípustné. Přisvědčila však názoru druhoinstančního soudu, který se zabýval totožnou argumentací obviněného uplatněnou v rámci svého řádného opravného prostředku (odvolání), že ze zcela věrohodné výpovědi poškozeného vyplynulo, že poškozený byl prohledáván a s ohledem na lékařský nález ohledně jeho zranění soud usoudil na násilné jednání obviněného zcela naplňující zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. S ohledem na dostupný spisový materiál rovněž konstatovala, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Za popsané situace má tudíž za to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně souhlasila s tím, aby toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl jednak nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění, když prý poškozený mu před jízdou předal bankovku v hodnotě 100,- Kč, kterou mu dovolatel posléze odmítl vrátit a chránil tak svou věc, jednak poukázal na to, že podle jeho názoru průběh událostí (jeho další jednání) nebylo natolik společensky nebezpečné, aby mohlo být posouzeno jako předmětný trestný čin. Stran námitek vůči učiněným skutkovým zjištěním, provedeným důkazům a jejich hodnocení lze odkázat na obě, ve věci přijatá rozhodnutí a jejich odůvodnění, v rámci kterých oba soudy přesvědčivě a přiléhavě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily opakovaným výpovědím poškozeného, které také korespondují se zjištěními, která byla učiněna na místě činu a zejména také s lékařským nálezem o charakteru a rozsahu zranění poškozeného. Takto vedená námitka tak není způsobilá být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Pokud by zůstala osamocena, nezbylo by dovolacímu soudu podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Právně relevantní tak zůstala námitka dovolatele spočívající v jeho názoru, že předmětný skutek spáchaný dovolatelem nebyl společensky natolik nebezpečný, aby jej soudy právně kvalifikovaly jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. V uvedeném směru je však podané dovolání zjevně neopodstatněné. To proto, že v posuzované věci se dopustil dovolatel hrubého násilí, které vedlo ke zranění poškozeného a k následnému odcizení peněz, když nelze v této souvislosti přehlédnout ani to, že dovolatel byl v roce 2004 odsouzen pro závažný trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. Zejména tedy způsob předmětného fyzického napadení, který lze označit za razantní a déle trvající, představuje okolnosti, ze kterých jednoznačně plyne závěr, že společenská nebezpečnost takového jednání již nepochybně dosáhla takové úrovně, která již založila i existenci materiálních znaků předmětného trestného činu.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v uvedeném směru odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).¨

V Brně dne 16. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 16. April 2008