JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 348/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. července 2002 o dovolání podaném obviněným D. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 2 To 929/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 139/99, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 7. 2001, sp. zn. 4 T 139/99 byl obviněný D. F. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že „dne 6. 9. 1998 v ranních hodinách na nádraží ČD v Š. při útěku z nádraží podél kolejiště a po přelezení kovové brány zajištěné řetězem do prostoru parkoviště na J. ulici roztočil a hodil směrem k A. C., kterému byla odcizena pracovní brašna, a který z tohoto důvodu obžalovaného pronásledoval, uvedenou brašnu v okamžiku, kdy se A. C. při přelézání brány nacházel v jejím vrcholu, přičemž brašna vzlétla prudce do brány a trhla s ní, následkem čehož A. C. z brány spadl a utrpěl otevřenou tříštivou zlomeninu levého bérce, což si vyžádalo léčení a pracovní neschopnost nejméně do 31. 8. 1999, kdy mu byl přiznán plný invalidní důchod v příčinné souvislosti s tímto zraněním.“

Podle § 224 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit náhradu škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní pojišťovně Š. částku 44.686,- Kč.

O odvolání obviněného D. F., jímž napadl předmětný rozsudek, rozhodoval ve II. stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, který toto odvolání usnesením ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 2 To 929/2001, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Obviněný D. F. podal prostřednictvím obhájce v dané věci ve lhůtě stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání směřující proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu. Tento mimořádný opravný prostředek obviněný uplatnil z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb., která nabyla účinnosti dne 24. 5. 2002.

Podle námitek dovolatele, rozvedených v odůvodnění dovolání, nebyly v dané trestní věci naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a nebyly dány důvody pro zamítnutí odvolání krajským soudem. Dovolatel dále vyslovil přesvědčení, že soud druhého stupně se neadekvátně vypořádal s možnostmi průběhu skutkového děje a že o jeho vině bylo rozhodnuto v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Následně rekapituloval námitky obhajoby k důkazům, které byly uplatněny v rámci odvolacího řízení, které však odvolací soud neakceptoval. V petitu svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

K dovolání obviněného D. F. se dne 21. 6. 2002 vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství a uvedl, že soudy obou stupňů velmi precizně hodnotily výsledky znaleckého zkoumání a tyto správně konfrontovaly se svědeckými výpověďmi a že obviněný své závěry opřel o namítané skutkové vady. Ve svém dovolání soudu druhého stupně vytkl, že nesprávně hodnotil provedené důkazy. Nejvyšší soud není ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci. Ani dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno ustanovení § 265b odst. 1 písm k) tr. řádu, není podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dán, neboť Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí odvolání rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl z důvodů uvedených v § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a učinil tak v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak již bylo konstatováno, z odůvodnění dovolání vyplývá, že tento důvod dovolatel spatřuje výlučně v procesním postupu soudu, když namítá, že v posuzované věci byl na základě chybného hodnocení provedených důkazů nesprávně zjištěn i skutkový stav věci. Těmito vadami mělo být zatíženo navazující právní posouzení skutku, které je podle přesvědčení dovolatele třeba považovat za nesprávné ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon totiž v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost jeho hmotně právního posouzení.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení § 265b odst. 1 písm. k/ tr. ř.) je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem a za stavu, kdy namítaný důvod dovolání nebyl dán, jak je vysvětleno shora.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný D. F. podal dovolání z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Námitky uplatněné v dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují výlučně vůči vadám ve skutkových zjištěních, jež měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (nyní podle § 265b odst. 1 písm. l/ tr. ř.) je dovolatelem opírán o vady odvolacího řízení týkající se přezkumné činnosti soudu druhého stupně. Takové důvody však zákon v taxativním vymezení dovolacích důvodů neuvádí.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst.1 písm.b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením, že se dovolání obviněného D. F. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. července 2002

Předseda senátu :

JUDr. Jiří P á c a l

Vypracovala :

JUDr. Blanka Roušalová

Vydáno: 24. July 2002