JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 334/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. července 2002 o dovolání podaném obviněným V. R., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 10 To 455/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 197/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 2 T 197/2001, byl obviněný V. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil v období od 2. 11. 2000 do 21. 2. 2001 celkem devatenácti útoky, v sedmnácti případech společně s F. D., v jednom případě s další osobou a v jednom případě sám. Po uvedenou dobu se vloupal celkem do devatenácti rodinných domků, nacházejících se v různých obcích okresů S., L., J. a M. B., z nichž odcizil nebo se pokusil odcizit různé předměty, zejména pak šperky, spotřební elektroniku a mobilní telefony, přičemž se protiprávně zmocnil cizího majetku v celkové hodnotě 365 275,50 Kč, a na zařízení domů, do nichž se vloupal, způsobil další škodu ve výši 18.087,- Kč. Podle § 247 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému R. uložen trest zákazu pobytu v okrese S. v trvání čtyř let a podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost nahradit škodu.

Z podnětu odvolání, které proti uvedenému rozsudku podal obviněný, Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 10 To 455/2001, rozsudek nalézacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák , krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) a e) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák a uložil mu podle § 238 odst. 2 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu pobytu v okrese S. v trvání čtyř let.

Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že přesto, že okresní soud v době svého rozhodování právně kvalifikoval jednání obžalovaného správně, v době rozhodování odvolacího soudu tato právní kvalifikace nemohla obstát s ohledem na novelu trestního zákona provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. účinným od 1. 1. 2002. Krajský soud přitom vycházel z ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. a posoudil trestnost činu podle zákona účinného v době rozhodování krajského soudu, neboť byl pro obžalovaného příznivější. Škoda, kterou obžalovaný způsobil, nedosahuje hranice značné škody ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002., neboť je nižší než 500.000,- Kč.

Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce a tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel především namítl neúplnost provedeného dokazování ve věci, kdy soudy prvního i druhého stupně nevyhověly jeho návrhům na provedení výslechů celkem čtyř svědků. Podstatu vadného rozhodnutí spatřoval v tom, že byl uznán vinným i útoky popsanými pod body 1 – 7 výroku rozsudku, které však nespáchal.

V petitu svého dovolání obviněný s ohledem na konstatované důvody navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v napadeném rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové zrušil celý výrok o vině, jakož i výrok o trestu a další navazující výroky a přikázal tomuto odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva vyjádřit se k dovolání dne 28. 5. 2002. Uvedl, že obviněný V. R. nevytkl napadenému rozhodnutí konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, nýbrž prosazoval akceptování odlišného skutkového základu, než k jakému ve shodě se soudem nalézacím dospěl i soud odvolací. Dovolání obviněného nepřináší nic nového oproti důvodům uplatněným v dosavadní obhajobě i v řízení o odvolání. V závěru svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad spatřuje dovolatel v nesprávném hodnocení a neúplnosti provedených důkazů a z toho vyplývajícího vadně zjištěného skutkového stavu věci, jehož důsledkem pak mělo být nesprávné hmotně právní posouzení skutku.

K námitkám uplatněným dovolatelem je však nutno uvést, že z vymezení důvodu dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění. Pokud jde o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového zjištění soudů nižších stupňů a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí správnost hmotně právního posouzení.

V případě obviněného V. R. byla soudem prvního stupně učiněna skutková zjištění, jimiž bylo podmíněno hmotně právní posouzení skutku citovaného v 1. odstavci tohoto rozhodnutí. Odvolací soud se se skutkovými závěry soudu prvního stupně ztotožnil. V důsledku novely trestního zákona pak znovu rozhodl o vině obviněného a uznal jej vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 písm. b) tr. zák, dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Poté mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v nižší výměře ve smyslu nové právní úpravy.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným shora dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr .ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. července 2002

Předseda senátu :

JUDr. Jiří P á c a l

Vypracovala:

JUDr. Blanka Roušalová

Vydáno: 24. July 2002