JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 332/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2002 dovolání podané obviněným R. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. 6 To 464/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 2 T 127/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 2 T 127/2001 byl obžalovaný R. M. uznán vinným trestnými činy neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zákona, porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zákona, vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zákona, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zákona a znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zákona, kterých se měl dopustit jednáním popsaným ve výroku o vině v odsuzující části rozsudku pod body 1) až 9). Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou.

Naproti tomu byl obžalovaný R. M. zproštěn podle § 226 písm. c) tr. řádu obžaloby pro skutek podrobně popsaný pod body 7) a 8), kterým měl spáchat trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zákona.

Uvedený rozsudek nenabyl právní moci, neboť jej obviněný napadl odvoláním směřujícím do všech výroků odsuzující části rozsudku. Podaným odvoláním se zabýval Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, který dne 8. 11. 2001 ve veřejném zasedání rozhodl usnesením sp. zn. 6 To 464/2001 tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného R. M. jako nedůvodné zamítl.

S poukazem na dodržení lhůty uvedené v ustanovení § 265e odst. 1, 2 tr. řádu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Nejvyššího soudu v předmětné věci dovolání, které opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V petitu dovolání činí návrh, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. řádu byla věc znovu projednána a rozhodnuta, popř. aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl. Současně učinil návrh podle § 265o tr. řádu, aby před rozhodnutím o dovolání byl přerušen výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který navrhl, aby dovolání R. M. bylo odmítnuto z důvodů uvedených v ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu s tím, aby tak Nejvyšší soud učinil ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací, dříve, než se mohl zabývat obsahem a argumentací podaného dovolání, musel zkoumat, zda v dané věci jsou splněny podmínky jeho přípustnosti (§ 265a tr. řádu).

K problematice přípustnosti dovolání je nutno konstatovat, že institut dovolání, jako nově koncipovaný mimořádný opravný prostředek, byl začleněn do trestního řádu novelou účinnou od 1. 1. 2002 (zák. č. 265/2001 Sb.). Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II zák. č. 265/2001 Sb. je zřejmé, že tento zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle které by bylo možno dovolání, jako nově zavedený opravný prostředek, aplikovat i na ta rozhodnutí, která nabyla právní moci za účinnosti předchozího trestního řádu. Z uvedeného tedy vyplývá, že dovolání je přípustné pouze tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu napadené dovoláním se stalo pravomocným za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb. a časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn (o možnosti podat dovolání nemohl být ani obviněný poučen, neboť tento opravný prostředek nebyl součástí trestního řádu), lze dovodit jediný možný závěr, že dovoláním lze napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé jen v případě, že toto rozhodnutí bylo vydáno soudem druhého stupně za účinnosti novely tr. řádu č. 265/2001 Sb., tj. po 1. 1. 2002.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci (pravomocné dne 8. 11. 2001) nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle § 265a odst. 1 písm. a) tr. řádu a proto v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného R. M. jako nepřípustné odmítl. Vzhledem k tomuto závěru pak shledal zcela nedůvodným návrh obviněného na přerušení výkonu trestu odnětí svobody.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. července 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 10. July 2002