JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 305/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2008 o dovolání Mgr. J. B., proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 5 To 341/2007, ze dne 27. 9. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 2 T 18/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 2 T 18/2007 ze dne 20. 6. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Dále mu byla uložena povinnost, aby během zkušební doby přiměřeně podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Uložen mu byl rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání nebo funkce týkající se realitní společnosti a zprostředkovatelské činnosti v oboru nemovitostí v trvání tří roků. Citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto i o uplatněném nároku na náhradu škody.

O odvolání Mgr. J. B. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 5 To 341/2007 ze dne 27. 9. 2007 tak, že jej podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal Mgr. J. B., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že důvodem neuskutečnění prodeje nemovitostí (zapsaných pro k. ú. S., obec P.) patřících společnosti L. L., s. r. o., nebylo deliktní jednání dovolatele, ale nedoplacení kupní ceny ze strany kupujícího - společnosti S., s. r. o., jednající J. H. (dále jen S.), v důsledku čehož byla záloha 500.000,- Kč poskytnutá J. H. rozdělena jako úhrada nákladů na dosavadní zařizování obchodního případu mezi dovolatele, pana C., Ing. H. a D. Takto tedy nelze učinit závěr, že byla zachována příčinná souvislost mezi jeho údajným trestným jednáním a vznikem následku. Jelikož všechny smluvní strany byly se všemi aspekty případu seznámeny při jednáních, nikdo nejednal v omylu. Za další vadu rozsudku nalézacího soudu považuje to, že svědky J. H. a J. S. soud hodnotil jako věrohodné, zatímco jako nevěrohodné hodnotil svědky D. a M. Soudy také nevzaly v úvahu situaci v realitním prostředí, kdy je obvyklé, že se na případu podílí několik zprostředkovatelů. H. sám by nemovitost možná neprodal a provizi nezískal, proto akceptoval dovolatele a další osoby jako zprostředkovatele, což později před soudem nechtěl připustit, neboť k tomu nebyl panem C. oprávněn. Problém přitom začali účastníci vidět až poté, kdy věc nedopadla proto, že společnost S. nedoplatila zbytek kupní ceny. Za problematický považuje též výrok o náhradě škody, neboť není možné, aby byl pouze dovolatel povinen uhradit celou částku 500.000,- Kč, když si ji rozdělili mezi sebe svědci D., H. a C. Tento fakt staví proto všechny zúčastněné do pozice pachatelů trestného činu podílnictví. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Městského soudu v Praze přezkoumal, poté zrušil a v rámci své pravomoci rozhodl o zproštění dovolatele obžaloby.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. Podle jeho názoru je zcela zjevné, že dovolatel předkládá dovolacímu soudu k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje, která je zcela odlišná od verze, ze které při svém rozhodování o jeho vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. vycházely soudy obou stupňů. Skutečnost, že dovolatel brojí proti skutkovému stavu nejdříve zjištěného soudem nalézacím a následně verifikovanému soudem odvolacím a polemizuje se skutkovým stavem, je zřejmá i z toho, že napadá způsob, jakým byly hodnoceny svědecké výpovědi jednotlivých osob figurujících v předmětné věci. Dovolatel se tak domáhá zjištění jiných – pro něj příznivějších – skutkových okolností, než ke kterým dospěly soudy obou stupňů. Konstatoval tedy, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku výlučně soustředil na zpochybnění procesu hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., přičemž takto uplatněné námitky nelze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádného dalšího z dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení § 265b tr. ř., akceptovat. Navíc ani Nejvyšší státní zastupitelství České republiky v rámci vlastní přezkumné činnosti nedospělo k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozených, protože je zřejmé, že soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s principy formální logiky nejen v jejich jednotlivostech, ale i ve vzájemných souvislostech. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. takto podané dovolání odmítl s tím, že bylo podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.

Pokud se týče námitek uplatněných v dovolání v rámci § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za právně relevantní ty, v nichž dovolatel poukazuje na absenci naplnění znaku spočívajícího v příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vzniklým následkem, jakož i subjektivní stránky daného trestného činu, a dále na vadný výrok o náhradě škody. Námitky napadající údajnou nevěrohodnost některých svědků nelze pod zvolený dovolací důvod podřadit, neboť se netýká hmotně právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení. Ani právně relevantně vzneseným námitkám však nelze přisvědčit.

Ze skutkových zjištění, k nimž soudy po provedeném dokazování dospěly, vyplývá, že dovolatel uzavřel dne 11. 6. 2003 smlouvu o rezervaci nemovitosti (půdního prostoru) s Ing. H., který zastupoval společnost S., s. r. o., jež o její koupi měla zájem. Od něj také ten samý den převzal částku 500.000,- Kč jako zálohu na kupní cenu, která dle citované smlouvy měla činit 3,6 mil. Kč. Podle znění smlouvy přitom dovolatel jednal jako realitní kancelář v zastoupení prodávajícího a v jeho prospěch (viz č. l. 72-73). Dne 12. 6. 2003 pak uzavřel s Ing. H., jenž byl pověřen vlastníkem nemovitosti (společností L. L., s. r. o., jednající svědkem C.) k jednání o jejím prodeji smlouvu o zprostředkování prodeje, dle níž měla cena činit 3,2 mil. Kč (viz č. l. 75). Teprve v tento den, tedy 12. 6. 2003, pověřil také majitel nemovitosti, svědek C., Ing. H. zprostředkováním prodeje nemovitosti. Dovolatel měl ale od Ing. H. už ze dne předcházejícího ve své dispozici zálohu 500.000,- Kč na údajnou kupní cenu ve výši 3,6 mil. Kč. Následně dovolatel rozdělil získanou zálohu mezi sebe a další osoby, přičemž svědku H. (zastupujícímu prodejce) poskytl toliko 96.000,- Kč. Straně prodávající (společnosti L. L., s. r. o.) přitom zamlčel skutečnost, že uzavřel smlouvu o rezervaci nemovitosti a převzal od zájemce o koupi (společnost S., s. r. o.) zálohu, kupujícímu se naopak nepravdivě prezentoval jako jednatel realitní kanceláře N. X., s. r. o., pověřené údajně obstaráním prodeje, když v rezervační smlouvě tomuto sdělil cenu nemovitosti o 400.000,- Kč vyšší, než za jakou byla ve skutečnosti prodávána. Z místopřísežného prohlášení svědka C. pak plyne, že společnost L. L., s. r. o., nikdy společnost N. X., s. r. o., zprostředkováním prodeje daných nemovitostí nepověřila. Jelikož zájemci o koupi, společnosti S., s. r. o., nevrátil zálohu, kterou za ni zaplatil Ing. H., s tím, že tato propadla jako smluvní pokuta (z důvodu neuzavření kupní smlouvy), je nutno jeho jednání považovat za jednání podvodné, kdy obě strany uvedl v omyl, následnou transakcí se obohatil a tím svědku H. způsobil škodu ve výši 500.000,- Kč. Dovolací soud proto považuje za správné závěry soudů obou stupňů, že dovolatel takto naplnil subjektivní stránku trestného činu podvodu, když byla zachována i příčinná souvislost mezi jeho jednáním a trestněprávním následkem.

Pokud jde o jeho námitku vůči výroku o náhradě škody, ani zde nelze přisvědčit, neboť ze skutkových zjištění soudy učiněných jednoznačně plyne, že tím, kdo škodu ve výši 500.000,- Kč trestným jednáním svědku H. způsobil, byl právě dovolatel. V tomto směru dovolací soud odkazuje i na přiléhavá odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, které se stejnou námitkou již zabývaly.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 16. April 2008