JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 305/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2002 dovolání podané obviněným T. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 2 To 191/01, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 13/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného T. B. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2001, sp. zn. 3 T 13/2001 byl obviněný T. B. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 tr. zák., neboť podle zjištění soudu dne 19. března 2001 v době kolem 23.00 hod. v P. 9, S. ul., před domem č. 744/2, kde se nachází ubytovna Č., fyzicky napadl poškozeného JUDr. V. Š., a to tak, že ho tloukl rukama a když upadl na zem, několikrát do něj kopl, a současně mu odcizil peněženku s finanční hotovostí nejméně 10.000,- Kč, kde měl poškozený uloženy také osobní doklady, a to občanský průkaz, řidičský průkaz, 2 ks karet České spořitelny, kartu VISA, kartu MAESTRO, kartu Všeobecné zdravotní pojišťovny, a takto mu svým jednáním dále způsobil zlomeninu zevního i vnitřního kotníku vpravo s vykloubením a roztržením vazivového spojení mezi holení a lýtkovou kostí, zlomeninu nosních kůstek, otřes mozku lehkého stupně a brýlový krevní výron, přičemž tato zranění si vyžadují dobu léčení 3 až 4 měsíce.

Za to byl odsouzen podle § 234 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle § 57a odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy v trvání pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému T. B. soudem uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému JUDr. V. Š. částku 10.000,- Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Citovaný rozsudek v případě obviněného T. B. nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej tento obviněný napadl odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 2 To 191/01 zamítl jako nedůvodné.

Obviněný T. B. podal dne 26. 4. 2002 prostřednictvím svého obhájce k Nejvyššímu soudu dovolání, jímž napadá výše uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze, a to z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle jeho názoru spočívalo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jako soudu odvolacího, na nesprávném právním posouzení skutku, vycházejícím z vadně provedeného odvolacího řízení. Dovolatel zejména namítá, že jak orgány přípravného řízení, tak soudy obou instancí se nedostatečně vyrovnaly s jeho obhajobou, když jednak neprovedly důkazy, které v řízení navrhoval a jednak provedené důkazy nesprávně vyhodnotily. V dovolání rovněž zpochybňuje závěry znaleckých posudků směřujících jak k jeho osobě, tak k mechanismu poranění poškozeného a uvádí, že mu údajně nebylo umožněno reagovat na nesprávné závěry znaleckých posudků, předkládat znalcům otázky a že mu bylo předčasně ukončeno slovo. Dovolatel dále vytýká, že si odvolací soud nevyžádal veškeré soudní spisy, které se ho týkají a které obsahují znalecká posouzení jeho osobnosti. Rovněž mu vytýká, že se nezabýval ani otázkou posouzení jeho agresivity. Jako neodůvodněný označuje závěr, že se předmětného trestného činu měl dopustit sám a závěr týkající se motivu trestného činu. V petitu dovolání proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud buď napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a zprostil jej obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu, nebo aby napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání odsouzeného T. B. podala písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Především má zato, že předmětné dovolání vyznívá spíše jako opakované odvolání, neboť nespecifikuje, v čem by mělo spočívat údajné vadné právní posouzení skutku či jinak nesprávné hmotně právní posouzení věci. Dále poukazuje na skutečnost, že dovolatel se domáhá odlišného hodnocení ve věci pořízených důkazů a provádění důkazů dalších, které by měly zpochybnit svědectví, k nimž přihlédly soudy obou stupňů při hodnocení důkazů. Dovolatel se dle jejího názoru domáhá doplnění a přehodnocení již učiněných skutkových zjištění. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b), e) odmítl.

Nejvyšší soud ČR (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou dány podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný T. B. je podle § 265d odst.1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., se Nejvyšší soud dále zabýval otázkou, zda v dovolání uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném zákonném ustanovení, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Jak již bylo uvedeno, dovolatel uplatňuje ve svém podání dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento dovolací důvod je pro úspěšnost dovolání relevantní tehdy, jestliže předchozí rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady nejsou totiž důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, popř. soudu odvolacího a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost jeho hmotně právního posouzení. Dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí uvedených v § 265a tr. řádu a není určeno k dalšímu přezkoumávání skutkového stavu v celém jeho rozsahu.

Z dovolání samotného vyplývá, že ač se v něm dovolatel na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odvolává, nicméně veškeré předpokládané vady předchozího řízení spatřuje v nesprávném a neúplném provádění důkazů jejich hodnocení. Z toho pak dovozuje vadné zjištění skutkového stavu věci. V dovolání T. B. je tedy sice formálně uplatněn důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu samotný obsah a odůvodnění dovolání však uvedenému ustanovení trestního řádu neodpovídá, neboť námitky dovolatele směřují ke skutkovým vadám, byť zřejmě dle názoru dovolatele měly tyto vady podmínit i vadné právní posouzení věci.

Nejvyšší soud tedy shledal, že námitky uplatněné v dovolání neodpovídají důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dovolání tedy bylo podáno z jiných než zákonem předpokládaných důvodů. V předmětné věci proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném podle § 265r odst.1 písm. a) tr. řádu dovolání T. B. z výše uvedených důvodů odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o odmítnutí dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. srpna 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vydáno: 20. August 2002