JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 3/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2002 dovolání podané obviněným PhDr. A. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 3 To 122/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 76/95, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 1. 2001, sp. zn. 2 T 76/95, byl obviněný PhDr. A. K. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. Podle § 227 tr. ř. v tehdy platném znění mu nebyl trest uložen.

O odvolání podaném obviněným proti výše citovanému rozsudku rozhodoval Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací. Usnesením z 27. 3. 2001, sp. zn. 3 To 122/2001 bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Toto rozhodnutí krajského soudu bylo obviněnému doručeno 23. 11. 2001 a jeho obhájkyni 12. 9. 2001.

Obviněný prostřednictvím své obhájkyně podal dne 10. 1. 2002 u Okresního soudu v Ostravě dovolání směřující „proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 1. 2001, sp. zn. 2 T 76/95 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě jako soudu druhého stupně ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 3 To 122/2001“. Podle názoru obviněného pochybil jednak Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, když zamítl řádný opravný prostředek proti odsuzujícímu rozsudku soudu I. stupně, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny zákonné podmínky (odvolání nebylo nedůvodné). Další vady pak obviněný spatřoval v rozhodnutí soudu I. stupně. Především mu vytkl, že toto rozhodnutí spočívalo v nesprávném právním posouzení skutku, dále tomuto rozhodnutí vytkl chybějící výrok o zproštění obžaloby ze skutku „popsaného v obžalobě jako užití kopie listiny předložené dne 13. 3. 1992 Školskému úřadu“, a dále namítl, že byl uznán vinným skutkem, pro který nebyla na něho podána obžaloba ani sděleno obvinění. Dovolatel tedy uplatnil ve svém podání dovolací důvody uvedené v § 265 odst. 1 písm. k), g), l), e) tr. ř.

V petitu svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. jednak výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Ostravě a usnesení Krajského soudu v Ostravě a dále pak i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2000, sp. zn. 3 To 211/2000, a poté sám rozhodl podle § 265m tr. ř. tak, že odvolání státního zástupce ze dne 14. 3. 2000, sp. zn. 7 Zt 1506/94 proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 2 T 76/95 jako nedůvodné zamítá. Popřípadě aby Nejvyšší soud ČR podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil k rozhodnutí o odvolání státního zástupce Krajskému soudu v Ostravě s příkazem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, event. dle § 265l odst. 3 tr. ř. v jiném složení senátu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 tr. ř.), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Je nutné uvést, že institut dovolání jako mimořádný opravný prostředek byl zaveden novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002. Vzhledem k tomu, že se jedná o procesní normu, řídí se časová působnost trestního řádu zásadou, podle níž se procesní úkony v trestním řízení provádějí podle zákona účinného v době, kdy je úkon prováděn. Z této zásady mohou být stanoveny výjimky ve prospěch aplikace dřívějšího trestního řádu, i když řízení již probíhá za účinnosti trestního řádu nového, resp. novelizovaného, jestliže je třeba v rámci zajištění kontinuity probíhajícího procesu upřednostnit dřívější procesní normu před pozdější. Takové výjimky pak jsou upraveny v přechodných a závěrečných ustanoveních nového zákona, resp. novely zákona.

Trestní stíhání obviněného PhDr. A. K. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího dne 27. 3. 2001, sp. zn. 3 To 122/2001. To znamená za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Podle tehdy platného trestního řádu mohly být v trestním řízení uplatněny pouze dva mimořádné opravné prostředky, a to stížnost pro porušení zákona podle § 266 a násl. tr. ř., a dále obnova řízení podle § 277 a násl. tr. ř. V závěrečných a přechodných ustanoveních zákona č. 265/2001 Sb. nejsou uvedeny žádné výjimky, které by umožňovaly aplikovat dovolání jako nově zavedený mimořádný opravný prostředek v případech, kdy rozhodnutí ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř. nabylo právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu účinného do 31. 12. 2001. Posouzení zachování dvouměsíční dovolací lhůty ve smyslu § 265e odst. 1, 2 tr. ř. se pak za této situace jeví jako irelevantní. Skutečnost, že novela trestního řádu nedovoluje zpětnou působnost tohoto zákona, má zcela evidentně svůj význam především z hlediska zachování právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.

S ohledem na to, že rozhodnutí v této trestní věci napadená dovoláním byla vydána před účinností zákona č. 265/2001 Sb., nemohla obsahovat ani poučení o možnosti dovolání a s ním souvisejících náležitostech ve smyslu ustanovení § 125 odst. 3 tr. ř. a § 265d, e), f) tr. ř.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudů uvedené v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případech, jestliže rozhodnutí, jímž soud rozhodl v odvolacím řízení, bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterou bylo dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek zavedeno.

Nejvyšší soud tedy v trestní věci obviněného PhDr. A. K. neshledal splnění zákonných podmínek pro přípustnost podaného dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. Rozhodl proto v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř./ tak, že se toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. února 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vydáno: 28. February 2002