JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 295/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. dubna 2008 o dovolání podaném Z. D., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 55 To 161/2007 ze dne 11. 5. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 8/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 1 T 8/2007 ze dne 13. 3. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců a výkon takto uloženého trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Současně bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal Z. D. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením sp. zn. 55 To 161/2007 ze dne 11. 5. 2007 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Z. D. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem stanovených náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutkem, který je popsán ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu, kterým byl shledán vinným. V této souvislosti poukázal na to, že v kritické době byl sám napaden svou sestrou a pouze se bránil, přičemž soudy nedůvodně uvěřily pouze výpovědi poškozené, která je osamocena, přičemž dle jeho návrhu ve věci nebyl slyšen lékař, který poškozenou ošetřoval. Poukázal na nevěrohodnost a účelovost výpovědi poškozené s tím, že před soudem měla být slyšena i jeho matka, když pouhé přečtení její výpovědi před soudem z hlediska zásady ústnosti nestačí. Poukázal i na závěry znalce z oboru zdravotnictví, který připustil mechanismus zranění poškozené odvolatelem, nevyjádřil se však s jistotou. Proto také navrhl, aby „dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí s tím, aby ve smyslu ust. § 265l odst. 1 tr. řádu věc byla přikázána a řádně projednána před soudem prvého stupně a poté případně i před soudem odvolacím s tím, že pokud uzná, že bylo dokazování provedeno vyčerpávajícím způsobem, navrhuje, aby dovolací soud ve smyslu ust. § 265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodnul rozsudkem, kterým odsouzeného zprostí obžaloby v plném rozsahu“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že v posuzované věci dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a dovolatel tak soudům vlastně vytýká především nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné zjištění skutkového stavu věci, přičemž prosazuje svůj vlastní náhled na provedené důkazy a z toho se odvíjející odlišný skutkový závěr. Přitom ve věci učiněná skutková zjištění jsou správná a úplná, což plyne i z odůvodnění napadených rozhodnutí, stejně jako správnost právních závěrů, ke kterým soudy takto dospěly, přičemž v posuzované věci nejde ani o případný extrémní nesoulad. Proto také státní zástupce navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch, případně neprovedly důkazy, které on sám ve věci navrhoval. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že nebyl útočníkem, ale naopak sám se pouze bránil. Z předmětné trestné činnosti je potom usvědčován pouze výpovědí poškozené, která není věrohodná. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich základě dospěly. V tomto směru se odpovídajícím způsobem zabývaly i okolnostmi, za kterých byla přečtena před soudem výpověď svědkyně J. D. i okolnostmi stran úředního záznamu pořízeného policií. Stejně tak se zejména i odvolací soud zabýval rozpory ve výpovědích obviněného, poškozené i svědka H. a v těchto souvislostech také přiléhavě vysvětlil, proč výpovědi poškozené pokládá za věrohodné. Konečně příslušným způsobem byl prokázán i vznik a rozsah zranění poškozené s adekvátním vysvětlením, proč v tomto směru soudy neakceptovaly návrh na doplnění dokazování. Dovolatelovy námitky ve svém celku tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit k závěrům právním s tím, že i závěry obou soudů v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 02. April 2008