JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 291/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. března 2008 o dovolání podaném obviněným M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2007, sp. zn. 7 To 317/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 180/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku–Místku ze dne 3. 9. 2007, sp. zn. 6 T 180/2007, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., kterého se měl dopustit skutkem popsaným pod bodem 1/ výroku rozsudku; trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ukončeným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., kterých se měl dopustit skutkem popsaným pod bodem 2/ výroku rozsudku; dále pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným pod bodem 3/ výroku rozsudku; a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil skutkem popsaným pod bodem 4/ výroku rozsudku. Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře dvaceti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 10. 2007, sp. zn. 7 To 317/2007, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod body 1/ a 2/ a ve výroku o trestu. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám ve věci nově rozhodl, že se obviněný na upřesněném skutkovém základě v bodech 1) a 2) uznává vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., a jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. Při nezměněném výroku o vině pod body 3/ a 4/ napadeného rozsudku pak odvolací soud obviněnému podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 15. 10. 2007 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž dni nabyl v nezrušené části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. S. následně dovolání, kterým napadl výroky o vině pod body 1) a 2) a výrok o trestu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že skutků popsaných pod body 1/ a 2/ rozsudku odvolacího soudu se nedopustil. Pokud by je spáchal, pak by se k jejich spáchání doznal, stejně jako v případě skutků popsaných pod body 3/ a 4/ rozsudku nalézacího soudu. Soudům v této souvislosti vytkl, že porušily zákon, pokud jej uznaly vinným, aniž před svým rozhodnutím zároveň vyslechly dovolatelem navrhovaného svědka D. P. Podle dovolatele měla výpověď tohoto svědka pro objasnění viny v bodech 1/ a 2/ klíčový význam, neboť předmětnou svědeckou výpovědí bylo možno prokázat, že dovolatele o výběr finanční hotovosti z platební karty požádal neznámý muž, kterého D. P. viděl, neboť ten se v kritickou dobu nacházel - stejně jako dovolatel a svědek D. P. - v herně, kde všichni tři hráli na automatech. To znamená, že svědek P. mohl dosvědčit, že dovolatel neprovedl neoprávněný výběr žádné finanční hotovosti pomocí odcizené platební karty, nýbrž ve skutečnosti pouze vyhověl požadavku jednoho z hráčů (neznámého muže) a vybral pro něj peníze z platební karty, kterou mu tento hráč sám svěřil, a vybrané peníze bezprostředně poté tomuto hráči předal. Neznámý hráč následně pokračoval ve hře na automatu. Dovolatel rovněž odmítl, že by se jakýmkoliv způsobem podílel, ať už přímo či nepřímo, na rozbití skleněné výplně okna zaparkovaného automobilu, jak byl uznán vinným v bodě 1/ výroku rozsudku odvolacího soudu. V postupu soudů, které nevyhověly dovolatelově důkaznímu návrhu, aniž by tento postup podle něj náležitě odůvodnily, dovolatel současně spatřoval porušení svého práva na spravedlivý proces. Podle jeho přesvědčení byly soudy povinny navrhovaný výslech provést a teprve poté ve věci meritorně rozhodnout, protože šlo o důkaz pro zjištění skutečného stavu věci nepochybně rozhodující.

Další závažnou skutečností bylo podle dovolatele to, že jeho původní soudem ustanovený obhájce JUDr. M. S. podle jeho názoru od počátku neplnil zákonem stanovené povinnosti obhájce, když pasivním přístupem k úkonům obhajoby zapříčinil, že dovolatel nemohl uplatnit svá obhajovací práva v plné šíři. K tomu následně podle dovolatele přispěl i soud, který nevyhověl jeho návrhu na odročení hlavního líčení z důvodu porady s obhájcem a nepovolil mu poradu s obhájcem ani před počátkem hlavního líčení. Tím porušil dovolatelovo právo jak na obhajobu, tak na spravedlivý proces.

S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby v prvním stupni věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl jiný soud než Okresní soud ve Frýdku-Místku. Dovolatel zároveň alternativně navrhl, aby dovolací soud po zrušení napadených rozhodnutí podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozsudkem rozhodl, že se dovolatel ze skutků pod body 1/ a 2/ zprošťuje obžaloby a za skutky v bodech 3/ a 4/ se mu ukládá trest odnětí svobody na samé spodní hranici trestní sazby s podmíněným odkladem výkonu na přiměřenou zkušební dobu.

Dovolatel současně vyslovil nesouhlas s projednáním jeho dovolání v neveřejném zasedání bez jeho osobní účasti a bez účasti jeho obhájkyně.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která konstatovala, že ze základních obecných hledisek lze podané dovolání považovat za přípustné, avšak v daném případě dovolatelem uváděné důvody pro podání dovolání (§ 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) nekorespondují s obsahem odůvodnění podání, neboť v něm uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Na podkladě dostupného spisového materiálu lze přitom zároveň konstatovat, že skutková zjištění soudu nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením dovolatelova jednání. Své vyjádření uzavřela státní zástupkyně poukazem na to, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř., a tudíž o něm nelze věcně rozhodnout. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí aby za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání vyslovila státní zástupkyně i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Obviněný M. S. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.), dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem věci ve vztahu k soudy použité právní kvalifikaci skutku, ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Uplatněný dovolací důvod založil především na námitce, že k jeho návrhu nebyl proveden důkaz zásadního významu, a to výslech svědka D. P., jehož výpověď by podle dovolatele prokázala, že inkriminovanou platební kartu neodcizil, nýbrž mu byla svěřena neznámým mužem. Ten měl dovolatele současně zmocnit k tomu, aby z karty provedl výběr peněz (do hry na automatech), což dovolatel podle jeho požadavku učinil. V rámci použitého dovolacího důvodu dovolatel dále namítl pasivitu soudem ustanoveného obhájce a postup soudu, v důsledku něhož mu ve stádiu hlavního líčení měla být odepřena možnost se s obhájcem radit a uplatnit v řízení svá obhajovací práva.

Z dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu (viz str. 6 až 8) i z rozsudku soudu prvního stupně (viz zejména str. 6, 7) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých následně odvolací soud ve svém rozsudku založil právní posouzení skutků pod body 1/ a 2/ jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) e) tr. zák. dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. Tyto závěry soudy zároveň ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. v potřebném rozsahu odůvodnily. Odvolací soud zároveň vyložil, z jakých důvodů byl jako nadbytečný zamítnut návrh obviněného (dovolatele) na doplnění dokazování výslechem svědka P. (viz str. 7, 8 napadeného rozhodnutí).

Z výše uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

Nejvyšší soud si je zároveň vědom, že Ústavní soud např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04 zdůraznil, že již opakovaně judikoval, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je Nejvyšším soudem vykládán příliš restriktivně, když rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť soudy svá rozhodnutí založily na rozboru provedených důkazů a dovolatel se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal především prosazení vlastní skutkové verze (kterou mu měl dosvědčit jím navrhovaný svědek), že inkriminovanou platební kartu získal v herně od neznámého muže a výběry z ní prováděl na jeho žádost. V podstatě tedy prosazoval zjištění skutečností pro sebe podstatně příznivějších a diametrálně rozdílných od těch, které soudy vzaly po vyhodnocení výsledků dokazování při svém rozhodování v úvahu.

Jestliže obviněný v další části dovolání poukazoval na údajné neplnění povinností obhájce, který mu byl ustanoven soudem, lze toliko konstatovat, že tato námitka se nejen zcela míjí s uplatněným důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale zjevně přesahuje i rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V posuzovaném případě nebylo řízení touto vadou zatíženo (což dovolatel konečně ani nenamítal), přičemž námitky proti způsobu, úrovni či rozsahu obhajoby důvodem dovolání nejsou.

K dovolání obviněného Nejvyšší soud v obecné rovině dodává, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).

Rovněž je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného M. S. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, jehož konání v daném případě zákon nepodmiňuje návrhem ani souhlasem stran.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vydáno: 06. March 2008