JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 277/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2008 o dovolání, které podal obviněný J. K.,proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 11 To 254/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 103/2006, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 11 To 254/2007, a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 1 T 103/2006, jakož i vadná část řízení jim předcházející.

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl jako soud prvního stupně.

O d ů v o d n ě n í :

Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Trutnově podala dne 30. 6. 2006 u tamního okresního soudu pod sp. zn. 1 ZT 170/2006 na obviněného J. K. obžalobu pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit skutkem spočívajícím v tom, že „v době od 6. do 20. prosince 2004 v T., s úmyslem opatřit si peníze, pod nepravdivou záminkou, že pro M. a M. Š. prostřednictvím svých známých v R. zajistí vhodné úvěry ve výši 6.000.000,- Kč a 1.200.000,- Kč, postupně od nich vylákal celkem 682.000,- Kč na úhradu cestovného a různých poplatků s tím spojených, úvěry nezajistil a M. Š. tak způsobil škodu ve výši 340.000,- Kč a M. Š. ve výši 342.000,- Kč“.

O podané obžalobě rozhodl Okresní soud v Trutnově rozsudkem 24. 4. 2007, sp. zn. 1 T 103/2006, kterým obviněného J. K. uznal vinným skutkem v témže znění jako v podané obžalobě (s výjimkou, že čin spáchal v době od 6. do 15. 12. 2004), přičemž jednání obviněného shodně s obžalobou kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin obviněnému podle § 250 odst. 3 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené M. Š. a M. Š. s jejich uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 11 To 254/2007, jímž z podnětu podaného odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak sám ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. na tom modifikovaném skutkovém základě, že obviněný „v době od 6. do 15. 12. 2004 v T., s úmyslem opatřit si peníze, pod nepravdivou záminkou, že pro M. a M. Š. prostřednictvím svých známých v R. zajistí vhodné úvěry ve výši 6.000.000,- Kč a 1.200.000,- Kč, postupně od nich vylákal minimálně 482.000,- Kč na úhradu cestovného a různých poplatků s tím spojených, úvěry nezajistil a M. Š. tak způsobil škodu ve výši 340.000,- Kč a M. Š. ve výši minimálně 142.000,- Kč“. Za tento trestný čin a za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. spáchaný ve formě organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 2 T 163/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 12 To 167/2007, byl obviněnému podle § 250 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 26 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 2 T 163/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 12 To 167/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. Š. a dědici po zemřelém M. Š., a to M. Š., Mgr. M. Š. a M. Š. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 30. 10. 2007 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. K. následně dovolání směřující do všech jeho výroků. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. namítl, že předmětem trestního stíhání byl trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., který měl spáchat tím, že pod nepravdivou záminkou vylákal od poškozených celkovou částku ve výši 682.000,- Kč a tím způsobil tzv. značnou škodu podle § 89 odst. 11 tr. zák. Z rozhodnutí soudů obou stupňů přitom vyplývá, že dovolatel shora uvedené finanční prostředky získal za těch okolností, že poškozeným vystavil směnky, ve kterých byla uvedena částka a lhůta splatnosti. Právě samotná skutečnost, že dovolatel vystavil a svým podpisem potvrdil vždy při předávání peněz směnku (jakožto jeden z nejvýznamnějších zajišťujících instrumentů v režimu občanského či obchodního práva), měla podle něj v daném případě povahu jednoho z nejvíce přesvědčujících a umocňujících argumentů vůči poškozeným, neboť bez vystavení a předání směnek by nedošlo k předání jednotlivých finančních částek dovolateli. To znamená, že především tímto způsobem mělo dojít k uskutečnění dovolatelova podvodného záměru. Jelikož trestný čin podvodu byl za uvedených okolností spáchán prostřednictvím směnek se způsobením škody ve výši 682.000,- Kč (značné škody), měl vzhledem k ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. konat řízení v prvním stupni nikoliv okresní soud, nýbrž krajský soud, v daném případě Krajský soud v Hradci Králové. Ten však byl ve věci činný jako soud odvolací. Pokud napadeným rozsudkem dovolatelovo jednání kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., není tato skutečnost rozhodná, protože ustanovení § 17 odst. 1 tr. ř. klade jednoznačný požadavek konat v zákonem specifikovaných případech řízení v prvním stupni na úrovni krajských soudů. Platí totiž, že za situace, kdy skutkový stav umožňuje posouzení skutku uvedeného v žalobním návrhu jako trestný čin, k jehož projednání je v prvním stupni příslušný okresní soud, tak i krajský soud, přísluší za splnění podmínek § 17 tr. ř. konat řízení v prvním stupni krajskému soudu. Za situace, kdy dovolatel byl od počátku až do konečného rozhodnutí odvolacího soudu stíhán pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaný prostřednictvím směnek, měl být příslušný k projednání věci v prvním stupni krajský soud.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný zdůraznil některé okolnosti projednávaného případu, jež podle něj z provedeného dokazování vyplývají, a na tomto základě namítl, že podepisoval směnky na různé částky, které ve skutečnosti nikdy nepřevzal. Měl totiž jednat pod psychickým nátlakem ze strany jiných osob, resp. v důsledku jimi spáchaných trestných činů poté, kdy tyto osoby převzaly k vymáhání pohledávku od jeho věřitele. Dovolatel byl donucován k tomu, aby jim zaplatil mnohonásobně více, než činila dlužná částka. Nesprávné hmotně právní posouzení je podle dovolatele nutno spatřovat v tom, že byl odsouzen za jednání - vylákání finančních částek ve výši 250.000,- Kč a 100.000,- Kč oproti vystavení směnky pod nepravdivou záminkou, ačkoliv jednal na popud a pod nátlakem osob, které se vůči němu samy dopustily trestné činnosti. Podle dovolatele bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že vymahači pohledávek pracovali též ve prospěch poškozeného M. Š.. Vzhledem ke konstatovaným skutečnostem pak dovolatel vyslovil přesvědčení, že nemůže být odsouzen za předmětný skutek, jestliže zároveň jednal i v postavení poškozeného.

Z výše uvedených důvodů obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 11 To 254/2007, a podle § 265l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu jako prvoinstanční soud projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. byl v dovolatelově případě naplněn. V uvedené souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věcech vedených pod sp. zn. 4 Tz 195/2004, 4 Tz 81/2005 a 4 Tz 158/2006, ve kterých byl vysloven právní názor, že podmínkou příslušnosti krajského soudu ke konání trestního řízení v prvním stupni ve věcech, ve kterých byl trestný čin spáchán mj. prostřednictvím směnek a činem byla způsobena značná škoda nebo získán značný prospěch (viz § 17 písm. b/ tr. ř.), je to, že trestná činnost byla spáchána s využitím jejich specifických vlastností jako zvláštních finančních nástrojů, tzn. že čin byl spáchán v důsledku nakládání, machinací či operací s nimi, a to nejen na kapitálovém trhu, ale i mimo něj, anebo byl spáchán alespoň v souvislosti s jejich užitím. Pokud jde o zajišťovací směnky, pak jejich účelem je zajištění pohledávky mající původ v závazkovém vztahu a věřitel z takového závazkového vztahu získává postavení směnečného věřitele. Směnka přitom již v počátečním stádiu závazkového vztahu může mít podstatný význam pro jeho vznik, a to již tím, že navenek vzbuzuje důvěru u věřitele. Z pohledu aplikace ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. je podstatné zjištění, zda vystavení a způsob užití směnky je součástí skutkového děje zakládající trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Přestože v posuzovaném případě směnky měly zajišťovat závazek obviněného (dovolatele) vůči poškozeným M. a M. Š., je podle státního zástupce s ohledem na skutková zjištění soudů zároveň zřejmé, že tyto nebyly předmětem útoku, ale měly sloužit přímo jako prostředek ke spáchání trestného činu. Směnky, které dovolatel vystavil, sloužily jako podpora pro to, že nemá podvodný úmysl. Pokud by k vystavení směnek nedošlo, nedošlo by ani k vylákání peněz pod smyšlenou záminkou, k omylu poškozených a ke škodě na jejich straně. Státní zástupce zdůraznil, že při správném předběžném právním posouzení projednávaného skutku s původně stanovenou škodou ve výši 682.000,- Kč měl okresní soud po přezkoumání obžaloby rozhodnout podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. Protože tak neučinil, došlo k tomu, že věc byla odňata příslušnému prvostupňovému senátu krajského soudu (tj. zákonnému soudci). Důsledkem tohoto pochybení podle státního zástupce je absolutní neúčinnost důkazů získaných v této části trestního řízení, tedy i důkazů, které užil k rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové. Skutečnost, že věc byla finálně právně kvalifikována tak, že věcně spadala do příslušnosti okresního soudu, nemá podle státního zástupce na dovolatelem namítanou vadu konvalidační účinek. Na celé soudní řízení je zároveň nutno pohlížet, s výjimkou aplikace zásady zákazu reformationis in peius, jako na právně neúčinné.

Pokud jde o dovolací důvod uplatněný dovolatelem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poukázal státní zástupce na to, že dovolatel sice napadá právní závěry soudů, avšak činí tak pouze na základě vlastní konstrukce skutkového děje, která nejenže není obsažena ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, ale jako skutková alternativa byla postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. soudy zcela odmítnuta. To znamená, že dovolatel své právní námitky staví na jiném skutkovém základě, než který byl předmětem právní kvalifikace ve vztahu k soudy zjištěnému skutkovému stavu věci. Podle státního zástupce proto této části dovolatelových námitek nelze přiznat obsahovou relevanci jak z pohledu výše uvedeného, tak ani žádného jiného dovolacího důvodu.

Své vyjádření k dovolání uzavřel státní zástupce tím, aby Nejvyšší soud České republiky k důvodně uplatněným dovolacím námitkám (§ 265b odst. 1 písm. a/ tr. ř.) podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Trutnově a zrušil též další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil státní zástupce ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Obviněný J. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.

Se zřetelem k okolnostem projednávaného případu je zároveň třeba poukázat na to, že věcně nepříslušným soudem je soud, který rozhodl v rozporu s pravidly upravujícími v trestním řízení věcnou příslušnost soudů (viz § 16 a § 17 tr. ř.). Prakticky se zde jedná o případy, v nichž ve věci rozhodl v prvním stupni okresní soud nebo jemu na roveň postavený soud (§ 12 odst. 4 tr. ř.), přestože předmětem trestního stíhání byl trestný čin, o kterém měl podle § 17 odst. 1 tr. ř. v prvním stupni konat řízení a rozhodnout krajský soud. Kdyby naopak rozhodl místo věcně příslušného okresního soudu krajský soud, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. by nebyl dán, protože by se zde uplatnila výjimka podle dovětku citovaného ustanovení, že rozhodl soud vyššího stupně. Dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení rovněž není skutečnost, že v řízení došlo k porušení zásad o místní příslušnosti soudu (§ 18 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Jestliže v posuzovaném případě dovolatel namítl, že s ohledem na ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. neměl v prvním stupni konat ve věci řízení okresní soud, nýbrž krajský soud, je tato námitka z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. právně relevantní.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je z obsahu podaného dovolání zřejmé, že obviněný jej založil na tvrzeních stojících mimo rámec skutkových zjištění soudů a v tomto smyslu primárně nikoliv na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů. Takové námitky však pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.

Poněvadž Nejvyšší soud zároveň neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (jako celku), přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uplatněny podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:

Nejprve je zapotřebí v obecné rovině uvést, že podle § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. koná v prvním stupni krajský soud řízení o trestných činech spáchaných mj. prostřednictvím směnek, šeků a jiných cenných papírů, pokud zákonným znakem těchto trestných činů je způsobení značné škody (tj. podle § 89 odst. 11 tr. zák. škody dosahující částky nejméně 500.000,- Kč) nebo získání značného prospěchu. Pokud jde o směnku, lze ji zpravidla definovat jako dlužnický cenný papír vydaný v zákonem stanovené formě, kterým se určitá osoba (směnečný dlužník) zavazuje majiteli směnky zaplatit v určitém místě a čase peněžní částku na směnce uvedenou.

Nejvyšší soud se již v některých svých rozhodnutích zabýval otázkou, kdy se jedná o trestný čin spáchaný prostřednictvím směnek. Dospěl k závěru, že podmínkou příslušnosti krajského soudu ke konání trestního řízení v prvním stupni ve věcech uvedených v § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. je, že trestný čin byl spáchán nikoli jen pouhým odcizením, zpronevěrou, zničením a zpravidla ani pouhým vylákáním směnek (či jiných cenných papírů), ale že byl spáchán s využitím jejich speciálních vlastností jako zvláštních finančních nástrojů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 4 Tz 195/2004, publikovaný v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod 13/2005 - T 770). Podle těchto hledisek lze proto například podvodné vylákání peněz (půjčky apod.) za použití tzv. zajišťovací směnky považovat za trestný čin podvodu spáchaný prostřednictvím směnky ve smyslu ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř., pokud taková směnka vedle nepravdivých tvrzení pachatele měla sloužit k získání peněz.

Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že již z podané obžaloby vyplývá, že se obviněný J. K. žalovaného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. měl dopustit v té podobě, že poškozeným nepravdivě sliboval zajištění úvěrů z Rakouska a že pod záminkou tohoto účelu mu poškození postupně vyplatili různě vysoké finanční částky. Vždy když přebíral od poškozených peníze, podepsal na příslušnou částku směnku, přičemž oproti těmto směnkám měl podle obžaloby převzít celkem 682.000,- Kč.

Skutečnost, že obviněný v rámci svého podvodného jednání ve více případech vystavoval a podepisoval poškozeným směnky s konkrétním datem splatnosti, vzal ve svých skutkových zjištěních ve svém rozsudku ze dne 24. 4. 2007 v úvahu i soud prvního stupně (okresní soud). Zároveň nepochyboval ani o pravosti těchto směnek (v podrobnostech viz str. 7, 8 rozsudku). Z výše uvedených skutečností však nevyvodil žádné závěry především ohledně své příslušnosti (resp. nepříslušnosti) k rozhodnutí ve věci a hledisky uvedenými v ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. se nijak nezabýval. Aniž by obžalobu předběžně projednal a poté zvolil postup podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., konal hlavní líčení a obviněného posléze uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. na prakticky identickém skutkovém základě, ze kterého vycházela již obžaloba. Rozhodl tedy jako soud věcně nepříslušný.

Soud druhého stupně (krajský soud) v řízení o řádném opravném prostředku, tj. odvolání podaném obviněným, výše uvedenou vadu nezjistil a nenapravil, ačkoliv to učinit měl a mohl. Jestliže o odvolání obviněného přesto meritorně rozhodl, je zřejmé, že tak učinil též jako soud věcně nepříslušný. Na tomto závěru - vzhledem k nedostatku věcné příslušnosti odvolacího soudu - nemůže nic změnit ani skutečnost, že dospěl k závěru o tom, že jednání obviněného naplňuje znaky toliko trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kde by se jinak vzhledem k výši škody ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. neuplatnilo. Na to ve svém vyjádření k dovolání obviněného konečně výstižně poukázal i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.

Vzhledem k důvodům rozvedeným v předcházejících odstavcích shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. podle hledisek ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. plně opodstatněným. Zjištěné vady spočívající ve věcné nepříslušnosti obou soudů považuje Nejvyšší soud za natolik závažné, že pro ně nemůže v žádném z učiněných výroků obstát jak napadený rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně, ani řízení, ze kterých obě rozhodnutí vzešla.

Nejvyšší soud proto z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 200, sp. zn. 11 To 254/2007, i rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 1 T 103/2006, jakož i vadnou část řízení jim předcházející, takže k úkonům nepříslušných soudů provedeným ve zrušené části řízení nelze přihlížet. Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil též další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. dále rozhodl tak, že se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl jako soud prvního stupně.

Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když s ohledem na povahu zjištěných vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Podle zjištění Nejvyššího soudu obviněný J. K. tento trest v současné době nevykonával (tj. ke dni 26. 6. 2008). Proto o jeho vazbě nebylo podle § 265l odst. 4 tr. ř. třeba rozhodovat.

Věc se tedy vrací do stádia, kdy Krajský soud v Hradci Králové jako soud místně a věcně příslušný ke konání řízení v prvním stupni (§ 18 odst. 1 tr. ř., § 17 odst. 1 písm. b/ tr. ř.), bude muset o podané obžalobě znovu rozhodnout. Přitom je vázán právním názorem, jenž k projednávaným procesním otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 2 tr. ř.).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vydáno: 26. June 2008