JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 267/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2002 o dovolání podaném obviněnou K. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 8 To 34/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 112/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 9 T 112/2000 byla obviněná K. S. uznána vinnou trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., protože dne 17. 6. 2000 okolo 04.00 hodiny v rodinném domku čp. 98 v obci P., okres Ú. n. O., v místě svého trvalého bydliště, odvraceje fyzické útoky vůči své osobě ze strany manžela Z. Š., tohoto bodla kuchyňským nožem s délkou čepele 19 cm do levé poloviny hrudníku, čímž mu způsobila bodnořezné poranění pronikající zevním listem osrdečníku do hrotové části levé komory a tím jej usmrtila, když shora jmenovaný poškozený zemřel v důsledku závažného poranění srdce. Za to byla odsouzena podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 40 odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, přičemž výkon uloženého trestu odnětí svobody jí byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 5-ti let s dohledem. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. soud dále obviněné uložil povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradit škodu, kterou svým jednáním způsobila a každé tři měsíce navštěvovat probační úřednici Probační a mediační služby se sídlem v H. K. a této podávat zprávu o způsobu úhrady způsobené škody a o svém dalším řádném životě ve zkušební době. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej napadli řádnými opravnými prostředky jak příslušný státní zástupce, tak i obviněná. Podaná odvolání projednal Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání dne 3. 4. 2002 a usnesením sp. zn. 9 To 112/2000 obě podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Předmětná rozhodnutí obou soudů napadla obviněná K. S. dovoláním, které podala prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Dovolání směřuje (ač je výslovně označen Krajský soud v Hradci Králové) podle jeho obsahu také proti výroku, jímž odvolací soud zamítl její odvolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Svůj mimořádný opravný prostředek odůvodňuje tak, že soudy obou stupňů vycházely z nesprávného právního posouzení provedených důkazů. Podrobně rozvádí hodnocení jednotlivých důkazů ve směru ke zjištění formy zavinění, v níž přivodila poškozenému smrt a okolnostem, za nichž k činu došlo. Podle jejího názoru její jednání nepřekročilo rámec nutné obrany podle § 13 tr. zák. a zjevnou nepřiměřenost útoku oba soudy dovodily toliko z velikosti nože a síly vedení útoku. Naopak nebyly řádně vyhodnoceny okolnosti, jako agresivní a brutální útok poškozeného, který jí způsobil zlomeninu křížové kosti, trvající útok s výhružkami, stupňující se útok zcela se vymykající předchozím konfliktům, užití náhodného předmětu k obraně, náhodné umístění rány modifikované zápasem o nůž, intenzita bodnutí odpovídala momentální vypjaté situaci, přičemž nešlo o sílu uvažovanou nebo záměrně vynaloženou a konečně psychické vypjetí a její subjektivní stav podle znalců psychiatrů. V případě, že by soud dospěl k jiným závěrům o jejím zavinění, měl její jednání posoudit jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, odst. 3 tr. zák., přičemž i při takovémto posouzení by přicházelo v úvahu užití ustanovení § 40 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., pokud by bylo její jednání posouzeno jako trestný čin spáchaný v nutné obraně, u něhož je trestní odpovědnost za následek vyloučena. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil obě napadená rozhodnutí a přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.

K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v tom směru, že dovolání v podstatě koresponduje s obsahem dosavadní obhajoby obviněné a odvoláním, jež podala do rozhodnutí soudu prvního stupně. Argumentace obviněné co do právní kvalifikace nemá oporu v důkazních zjištěních. V otázce případného jednání obviněné v nutné obraně i v otázce formy zavinění, jakož i právní kvalifikace odkazuje státní zástupce na argumentaci odůvodnění obou rozhodnutí, která považuje za dostatečně přesvědčivá. Má zato, že dovolání obviněné není důvodné a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jej podle § 265j tr. ř. zamítl, a to v neveřejném zasedání.

Obviněná K. S. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Jak je již výše uvedeno, v záhlaví dovolání obviněná výslovně uvedla, že směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2002, č. j. 9 T 112/2000-478. Z obsahu podaného dovolání, zejména z jeho petitu, však Nejvyšší soud neformálně dovodil, že rovněž napadá i rozhodnutí druhé instance, jímž bylo její odvolání zamítnuto jako nedůvodné. Lze mít tedy za to, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí ve věci samé a rovněž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., jak se domáhá dovolatelka pokud jde o okolnosti, vylučující podmínky nutné obrany ve smyslu ustanovení § 13 tr. zák. a skutečností, objasňujících subjektivní stránku jejího zažalovaného jednání. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. V trestní věci obviněné K. S. Nejvyšší soud shledal, že z obžaloby převzatá skutková věta v rozsudku nalézacího soudu by sice mohla na první pohled vzbuzovat pochybnosti o formě zavinění obviněné na smrti poškozeného, jakož i o okolnostech, vedoucích k jednoznačnému závěru o excesu z mezí jejího jednání v nutné obraně. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je však patrné, že se pečlivě zabýval všemi skutkovými okolnostmi, rozhodnými pro právní posouzení věci a svá skutková zjištění i právní závěry z nich vyplývající odpovídajícím způsobem odůvodnil. Navíc je hodnocení okolností a průběhu skutkového děje precizováno i v rozhodnutí odvolacího soudu.

Ve věci obviněné K. S., jak již bylo výše uvedeno, směřují její námitky do oblasti skutkových zjištění a na vadném skutkovém základě pak mělo dojít k nesprávnému právnímu posouzení jejího jednání, jestliže byla uznána vinnou trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno jednak z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. a jednak bylo zčásti podáno neopodstatněně. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., a podle písm. e) citovaného ustanovení stejně rozhodne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V dané věci proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, přičemž tak učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. září 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vydáno: 11. September 2002