JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 254/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2002 dovolání podané obviněným V. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 8 To 72/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 151/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. S. byl rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. 3 T 151/2001 uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

K odvolání obviněného a Obvodního státního zástupce pro Prahu 10 rozhodoval ve věci Městský soud v Praze. Rozsudkem z 20. 2. 2002, sp. zn. 8 To 72/2002 odvolací soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a při nezměněném výroku o vině shora citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání proti výše citovanému rozsudku Městského soudu v Praze. Důvody uplatněné v dovolání spatřoval v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Ačkoli dovolání obviněného je datováno dnem 10. 4. 2002, byl zjevně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. označen ve znění zák. č. 200/2002 Sb., jímž byla provedena novela trestního řádu, účinná až od 24. 5. 2002. V době podání dovolání byl důvod spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, označen pod písm. g), § 265b odst. 1 tr. ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu ve všech jeho výrocích.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný podrobným způsobem popsal své námitky proti dokazování provedenému v této trestní věci, především vytkl soudům obou stupňů, že ve svých rozhodnutích vycházely z výpovědi svědka P. M., kterou on sám považuje za zcela nevěrohodnou s ohledem na osobu svědka i jeho v tu dobu probíhající trestní stíhání. Podle názoru obviněného je jeho obvinění v této věci resp. odsouzení založené na „pouhé pravděpodobnosti, v průběhu trestního řízen nebyla respektována zásada presumpce neviny a povinnost zjišťování objektivní pravdy“, když ani nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování, jež nakonec uplatnil i v dovolání. Jejich provedení před soudem pak by dle názoru obviněného muselo vést k tomu, aby byl obžaloby zproštěn podle § 226 tr. ř.

V petitu dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, a aby přikázal soudu (zřejmě témuž), aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Do doby rozhodnutí o podaném dovolání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto mimořádnému opravnému prostředku.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.

Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou taxativně vymezeny v § 265b tr. ř. Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení nelze důvody dovolání žádným způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněným jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí p ř e z k o u m a t dovolacím soudem.

Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, spočíval dle zjištění nalézacího soudu v tom, že obviněný: 1) v přesně nezjištěné době od 31. 5. 2001 do 12. 6. 2001 v P. 10, v ulici R. č. 52, v bytě M. H., předal nejméně 3x přesně nezjištěné množství omamné látky heroin o hmotnosti cca 200 g odděleně stíhanému P. M., který jej pro něj dále upravoval a balil do igelitových sáčků po 5 g, a takto zpracovaný jej obviněnému vracel k další distribuci, a 2) v přesně nezjištěné době kolem 17. 00 hodin dne 12. 6. 2001 v P. 10, ulici R. č. 52 v témže bytě předal odděleně stíhanému P. M. cca 6 g psychotropní látky pervitin s tím, aby jej po denních dávkách o hmotnosti 0,5 g M. H. vydával, přičemž zbytek pervitinu o hmotnosti 5,031 g byl dne 13. 6. 2001 v bytě zajištěn. Tento skutek byl v souladu se zákonem kvalifikován jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v něm uplatnil námitky směřující výhradně proti způsobu, jakým soud I. stupně hodnotil provedené důkazy a dále proti rozsahu provedených důkazů, s nímž se ztotožnil i soud II. stupně. Jedná se tedy o skutkové vady, jež však nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení věci, a nemohou být tedy důvodem přezkoumání napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení. Vzhledem k již výše deklarovanému výkladu obsahu ustanovení § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud m u s í vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost jeho hmotně právního posouzení.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve smyslu shora citované novely tr. řádu) je vada, spočívající v rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tento důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Přichází v úvahu tedy za situace, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání, a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento případ však v dané věci nenastal, neboť Městský soud v Praze jako soud odvolací konal řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem a za stavu, kdy namítaný důvod dovolání nebyl dán. Výrok, jímž částečně zrušil rozsudek obvodního soudu a sám rozhodl byl učiněn k odvolání státního zástupce.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podle názoru Nejvyššího soudu dovolatel totiž nejen musí v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., avšak obsah konkrétních dovolacích důvodů musí korespondovat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení. Námitky uplatněné v dovolání směřují výlučně vůči vadám ve skutkových zjištěních, jež měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dovolatelem opírán o vady odvolacího řízení týkající se přezkumné činnosti soudu druhého stupně. Takové důvody však zákon v taxativním vymezení dovolacích důvodů neuvádí. Závěrem lze pouze konstatovat, že obviněný v podaném dovolání ani nespecifikoval takové ustanovení hmotného práva, v důsledku jehož porušení mělo být ve věci rozhodnuto nesprávně.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. června 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracovala:

JUDr. Blanka Roušalová

Vydáno: 20. June 2002