JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 226/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. srpna 2002 o dovolání podaném obviněnou Z. G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 7 To 491/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 106/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 3 T 106/2001 byla Z. G. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, jehož se dopustila tím, že v březnu 1998 ve V. M., okr. V., jako majitelka firmy G.-G., obchodní činnost, H. 3, V. M., uzavřela s firmou F. P., a. s., dohodu o odběru nealkoholických nápojů s tím, že tyto uhradí fakturami a na základě této dohody odebrala dne 30. 3. 1998 zboží v hodnotě 139.204,- Kč, které ji bylo vyfakturováno fakturou č. 6981225 s dobou splatnosti do 29. 5. 1998, dne 21. 4. 1998 zboží v hodnotě 176.647,- Kč, které ji bylo vyfakturováno fakturou č. 6981540 s dobou splatnosti do 20. 6. 1998, dne 2. 7. 1998 odebrala zboží v hodnotě 45.113,- Kč, na které ji byla vystavena faktura č. 6982902 s datem splatnosti 31. 8. 1998 a dne 5. 8. 1998 odebrala zboží v hodnotě 55.354,- Kč, na které ji byla vystavena faktura č. 6983174 s dobou splatnosti 4. 10. 1998, přičemž si byla vědoma toho, že nemá finanční prostředky k zaplacení zboží a teprve dne 2. 2. 1999 po upomínání zaplatila 5.204,- Kč, dne 1. 3. 1999 částku 18.000,- Kč a dne 27. 6. 2000 částku 18.185,- Kč a dále došlo k zápočtu postoupené pohledávky ve výši 26.903,50 Kč, zbylou částku neuhradila, ač zboží prodala a způsobila tak F., a. s., P., škodu ve výši 365.428,30 Kč. Za to byla odsouzena podle § 250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky, jehož výkon jí byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej obžalovaná napadla odvoláním, kterým se zabýval Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací. Ten rozsudkem ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 7 To 491/2001 rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil z podnětu podaného odvolaní napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném skutkovém stavu shledal obžalovanou nově vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona ve znění účinném od 1. 1. 2002 a za to jí uložil podle § 250 odst. 2 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu jednoho a půl roku. Shodně s rozhodnutím soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud o náhradě škody.

Obviněná Z. G. podala dne 27. 5. 2002 prostřednictvím svého obhájce v dané věci ve lhůtě stanovené v § 265e odst. 1 tr. řádu u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání směřující proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu. Tento mimořádný opravný prostředek obviněná uplatnila z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 7 To 491/2001 spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Podle námitek dovolatelky, rozvedených v písemném vyhotovení dovolání, nelze na podkladě provedeného dokazování učinit závěr, že od poškozené firmy odebírala zboží přesto, že věděla, že nedisponuje dostatečnými finančními prostředky na jeho úhradu. Svědecké výpovědi K. G., Ing. P. G., jakož i korespondence s poškozenou společností F., a. s., P. svědčí dle jejího názoru o tom, že své závazky vůči této firmě chtěla splnit a částečně je také plnila, a to například ve formě dodávek zboží. Tvrdí, že poškozené firmě nabízela postoupení některých pohledávek, což měla poškozená firma údajně odmítnout. Nesouhlasí ani s postupem soudu druhého stupně, který měl svůj závěr o její vině předmětným skutkem opřít o svědectví ing. S. Š., který měl jako správce konkurzní podstaty firmy G. – G., obchodní činnost, potvrdit její neutěšenou ekonomickou situaci. Dovolatelka považuje výpověď tohoto svědka za nevěrohodnou a zavádějící, neboť podle jejího názoru svědek hovořil o dané problematice pouze obecně a svá tvrzení o nedobytných pohledávkách firmy uhrazených v některých případech pracovníkům firmy G. – G. nemohl specifikovat a ani doložit například tím, že by předložil účetnictví úpadce.

V petitu podaného dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 7 To 491/2001 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se dne 2. 8. 2002 písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že z obsahu podaného dovolání obviněné Z. G. je zcela zřejmé, že tato své závěry opírá výlučně o namítané skutkové vady, protože soudu druhého stupně dovoláním vytýká, že k některým důkazům nepřihlédl, jiné nezajistil či nevyhodnotil v souladu s požadavky zákona, což se mělo odrazit v nesprávném pozitivním závěru o vině obviněné předmětným skutkem. Protože se dovolací důvod podaného dovolání nekryje s dovolacím důvodem ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnul.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve druhém stupni o vině a trestu a obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak již bylo konstatováno, z odůvodnění dovolání vyplývá, že tento důvod spatřuje dovolatelka ve skutečnosti, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by spáchala skutek, pro který na ni byla podána obžaloba a že odvolací soud vycházel z řádně neobjasněného skutkového stavu. Těmito vadami mělo být podmíněno navazující právní posouzení skutku, které je podle přesvědčení dovolatelky třeba považovat za nesprávné ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu. Obviněná tedy ve skutečnosti nevytýká napadenému rozhodnutí konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů ve směru k jiné definici skutku, než k jaké dospěl nalézací a posléze i odvolací soud.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon tak v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatelka na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů, uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením tak, že se dovolání obviněné Z. G. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 13. srpna 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vydáno: 13. August 2002