JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 216/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. dubna 2008 o dovolání podaném K. L., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 317/2007 ze dne 26. 9. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 222/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 222/2006 ze dne 29. 5. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.

V předmětné věci podal K. L. odvolání o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 3 To 317/2007 ze dne 26. 9. 2007 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a současně podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že se podle § 24 odst. 1 tr. zák. upouští od potrestání obžalovaného.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal K. L. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že je mu napadeným rozhodnutím vytýkáno, že v době, kdy se narodila nezletilá J., již věděl, že není jejím biologickým otcem, protože s její matkou již delší dobu nežil, přesto však nečinil žádné kroky k popření svého otcovství. Odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí dále uvedl, že otázku otcovství dovolatele není možno řešit v trestním řízení jako otázku předběžnou, neboť se jedná o otázku osobního stavu. Přitom podle § 9 odst. 2 tr. ř. sice orgány v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatné předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje ve věcech občanskoprávních, avšak jestliže rozhodnutí o takové otázce ještě nebylo vydáno, jeho vydání vyčkají. To se však nestalo. V této souvislosti dovolatel uvedl, že o narození nezletilé se dověděl až u rozvodu s její matkou, přičemž datum 7. 4. 1991 uvedené na písemném oznámení, které je podkladem k zápisu do matriční knihy a k následnému vyhotovení rodného listu nezletilé, podpis na této listině není jeho podpisem. V tomto směru navrhl provedení důkazů (soudním spisem sp. zn. 24 P 129/1995, spisem NSZ sp. zn. 1 NCZ 239/2006, sbírkou listin týkající se matriční události narození nezletilé. Při veřejném zasedání konaném před odvolacím soudem žádal o jeho odročení pro nedořešení popřeného otcovství i s poukazem na to, že věc byla vedena na NSZ pod č. j. NZC 546/1995 a dodnes mu není známo, jak byla ukončena. S ohledem na uvedené má za to, že tedy své otcovství takto řešil, což také v trestním řízení vedenému proti jeho osobě uváděl. Podle jeho názoru tak neměl odvolací soud ve věci rozhodnout do vyřízení jeho opakovaného podnětu na NSZ na podání obžaloby o popření jeho otcovství k nezletilé, když své otcovství nestvrdil podpisem v matričních listinách, není jejím otcem, což potvrdili i biologičtí rodiče nezletilé. Poukázal i na svůj nedobrý zdravotní stav, který mu nedovolil aktivněji řešit otázku svého otcovství a uzavřel s tím, že soudy neprovedly všechny navržené důkazy k uvedeným skutečnostem, a proto také v jeho věci dospěly k jejímu nesprávnému právnímu posouzení. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle § 265k tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že námitka stran popření jeho otcovství a tedy nemožnosti spáchání předmětného trestného činu je právně relevantní, není však současně důvodná. To proto, že rozhodující pro trestní odpovědnost za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. je existence této povinnosti podle zákona o rodině. Podle § 51 odst. 1 zákona o rodině platí, že narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky. Přitom v posuzované věci k popření otcovství podle § 57 odst. 1 zákona o rodině nedošlo. Proto byla dána vyživovací povinnost dovolatele podle § 85 zákona o rodině a takto i formální znaky trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Přitom určení otcovství je otázkou osobního stavu, kterou podle § 9 odst. 2 tr. ř. soud v trestním řízení nesmí řešit jako otázku předběžnou, což připouští i dovolatel. Závěr plynoucí z důkazů, že obviněný není otcem dítěte, nemůže proto soud ani užít pro hodnocení stupně nebezpečnosti činu obviněného pro společnost, pokud má znaky trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Tz 3/94). Přitom odvolací soud ke skutečnosti, že dovolatel není biologickým otcem nezletilé fakticky přihlédl, přičemž přihlédl k této skutečnosti (velkoryse), při uložení trestu. Za daného stavu věci by byla dána povinnost soudu vyčkat rozhodnutí o předběžné otázce týkající se osobního stavu pouze tehdy, že by ve věci probíhalo před soudem řízení o určení otcovství nebo o jeho popření. Přitom Nejvyšší státní zastupitelství o otázkách osobního stavu nerozhoduje a případné řízení o podnětu dovolatele k postupu podle § 62 zákona o rodině by povinnost k postupu podle § 9 odst. 2 věty poslední tr. ř. nezakládalo. Proto také navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že se nemohl dopustit označeného trestného činu, protože není biologickým otcem nezletilé a všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. tak nejsou naplněny. Uvedená námitka je takto právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněná. To i proto, že zejména i odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí vysvětlil, proč (i když je velmi pravděpodobné, že dovolatel není otcem nezletilé) jejím otcem po stránce právní i nadále zůstal. V této souvislosti správně poukázal na zákonnou domněnku otcovství, svědčící dovolateli, i na to, že vzdor svému tvrzení nečinil dovolatel příslušné (žádné) kroky k uvedení osobního stavu do souladu s realitou příslušným podáním k soudu v rámci občanskoprávního řízení. Přitom správně uvedl, že v rámci trestního řízení není možné řešit jako předběžnou otázku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 tr. ř. otázku otcovství, neboť se jedná o otázku osobního stavu, kterou může řešit pouze soud ve věcech občanskoprávních. K uvedenému je namístě také uvést, že dovolatelem navrhované důkazy jsou právě těmi, které lze uplatnit v řízení občanskoprávním, přičemž pokud se dovolatel obracel v uvedeném směru na Nejvyšší státní zastupitelství, tak se obracel na orgán, který takto není k vydání požadovaného rozhodnutí kompetentní. Zbývající námitky jsou potom zaměřeny do skutkové, případně procesní oblasti a uplatněnému dovolacímu důvodu tak obsahově neodpovídají.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm.a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 02. April 2008