JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 215/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. července 2002 o dovolání podaném obviněnou J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 18 T 36/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále–pobočka v Krnově ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. 18 T 36/2001 byla obviněná uznána vinnou trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona a odsouzena podle § 255 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 30-ti měsíců, přičemž podle §§ 58 odst. 1 písm. a), 60a odst. 1, 2, 3 tr. zákona jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu v trvání tři a půl roku a uložena povinnost čtvrtletně navštěvovat probačního úředníka a prokazovat u něj zdroj příjmů. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zákona jí byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu vedoucích funkcí spojených s hmotnou odpovědností v trvání 3 roky. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že v době od 16. 4. 1999 do 17. 6. 1999 v K., okr. B., jako vedoucí prodejny H., s. r. o., provozovna K., poté, co společně s J. Z. vystavili sedm ve výroku rozsudku uvedených faktur, J. Z. zboží uvedené na těchto fakturách vydala, aniž si ověřila, zda faktury byly uhrazeny, ačkoli dle pokynu jednatele s. r. o. H. mělo být zboží hrazené prostřednictvím faktur vydáváno až poté, co bude provedena a ověřena úhrada tohoto zboží, a ačkoli si byla vědoma, že J. Z. odebírá zboží na faktury dalších firem, přestože nemá oprávnění tyto firmy zastupovat, přičemž J. Z. vydané zboží neuhradil, čímž způsobila s. r. o. H. škodu ve výši 911.006,- Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej obviněná napadla odvoláním, jímž se zabýval Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací. Ten usnesením ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001 podané odvolání podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, a to z důvodů ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V písemném vyhotovení dovolání především namítá, že jí nebyl dostatečně prokázán výslovný zákaz výdeje zboží před úhradou faktury, přičemž poukazuje na absenci písemných dokladů v tomto směru a neurčitost svědeckých výpovědí. Dále uvádí, že firma H., s. r. o. byla o jí realizovaných prodejích, byť s určitou prodlevou informována. S J. Z. byla uzavřena dohoda o úhradě zboží, čímž byl prodej de facto realizován. Zaměstnavatelem jí v souvislosti s fakturami nebylo nic vytknuto a pracovní poměr s ní byl rozvázán až po zatčení J. Z. Dovolatelka je přesvědčena, že chybí zákonné předpoklady pro to, aby se mohla dopustit souzeného trestného činu. Nebyla prokázána existence žádného smluvního ustanovení, kterým by se zavazovala nevydávat zboží na fakturu dříve, než bude faktura uhrazena, když pracovní smlouva ani dohoda o hmotné odpovědnosti tuto problematiku neřeší. Rovněž tak neexistuje podle názoru dovolatelky žádné zákonné ustanovení, jež by bylo použitelné pro konstrukci skutkové podstaty podle ustanovení § 255 odst. 1 tr. zákona.

V petitu dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně zrušil v celém rozsahu a sám rozhodl rozsudkem tak, že se obviněná J. K. podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby zprošťuje.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření má za to, že podané dovolání z části obsahuje argumentaci, která fakticky směřuje proti skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů a která se nekryje s dovolacím důvodem uvedeným v ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani jiným dovolacím důvodem. Dovolání však považuje za důvodné, neboť skutková věta ve výroku odsuzujícího rozsudku se podle jeho názoru nekryje s větou právní. Popis skutku musí být uveden tak, aby jednotlivé části popisu odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Podle právní věty se měla obviněná K. trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona dopustit formou porušení smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Z popisu skutku v projednávané věci však podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vůbec nevyplývá, jakou konkrétní povinnost obviněná porušila, neboť je zde uvedeno pouze porušení pokynu jednatele poškozené firmy. Z popisu skutku pak navíc není ani patrný úmysl obviněné porušit povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a způsobit tím škodu, t. j. existence subjektivní stránky trestného činu podle § 255 tr. zákona.

V závěru svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001, jakož i rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 10. října 2001, sp. zn. 18 T 36/2001 zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu/, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit /§ 265e odst. 1, 3 tr. řádu/, že bylo podáno oprávněnou osobou /265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento závěr lze jednoznačně přijmout právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení.

V projednávaném případě byl obviněnou uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelkou spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze v žádném případě postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně /§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu/ a z toho dovozovat, že obviněná neměla být uznána vinnou zažalovaným trestným činem, ale naopak měla být zproštěna obžaloby, jak navrhuje v petitu dovolání. Nejde tedy ve skutečnosti o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není.

K uplatněným námitkám, týkajícím se otázky přesného vymezení skutku z hlediska všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 tr. zákona považuje Nejvyšší soud uvést následující. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odvolání obviněné J. K. podle § 256 tr. řádu zamítnuto, vyplývá, že odvolací senát si byl zřejmě vědom obecnějšího vymezení skutkové věty, jak učinil soud prvního stupně. O tom svědčí skutečnost, že sám v zájmu nápravy v příslušných pasážích /č. l. 6 napadeného usnesení/ zdůvodnil jednak v čem je nutno spatřovat porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy /bod ÝV pracovní smlouvy/ a jednak i formu zavinění obviněné /minimálně v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zákona/.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Poněvadž Nejvyšší soud, jak je výše uvedeno, v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný /§ 265n tr. řádu/.

V Brně dne 9. července 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 09. July 2002