JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 190/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2008 o dovolání podaném J. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích sp. zn. 13 To 278/2007 ze dne 24. 7. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 74/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 22 T 74/2006 ze dne 29. 5. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin ublížení na zdraví mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců a za označený trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a desíti měsíců, když pro výkon takto uložených trestů byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí v citovaném rozsudku přesně specifikovaných a též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.

V předmětné věci podal J. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením sp. zn. 13 To 278/2007 ze dne 24. 7. 2007 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. K. dovolání a to jako osoba k takovému postupu oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v průběhu celého trestního řízení nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že by se skutek, ve kterém byl shledán soudy vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., vůbec stal a že by jej spáchal sám dovolatel. To s tím, že dovolatel se v kritickou dobu nenacházel na místě, kde měl být uvedený trestný čin spáchán a nebylo ani prokázáno soudy konstatované zranění poškozené, přičemž nebyl spolehlivě zjištěn ani den, kdy mělo dojít ke zranění poškozené. Poukázal dále na to, že jemu uložené tresty jsou nepřiměřeně přísné, když nebylo přihlédnuto k tomu, že k trestnému činu maření úředního rozhodnutí se doznal a litoval jej. Proto také navrhl, aby dovolací soud „napadené rozhodnutí zrušil v souladu s § 265k odst. 1 tr. ř.“

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolací důvod uplatněný v předmětné věci a vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že dovolání může směřovat proti právní kvalifikaci skutku, jak ho zjistil soud, ale nemůže směřovat proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů, jejich šíři apod. a přípustné jsou takto jenom právní námitky, nikoli skutkové. Uplatnění zmíněného dovolacího důvodu tak nemůže představovat námitky měnící skutkový stav a teprve v návaznosti na ně se domáhat jiného právního posouzení skutku, jak k tomu je v případě argumentace zvolené odvolatelem. Stran jeho námitek proti druhu a výši uloženého trestu pak jde o námitky, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., když takovým dovolacím důvodem není ani ten, který je vymezen ustanovením § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a který se zabývá přípustností uloženého trestu (jeho druhu) a jeho výměrou (v rámci příslušné, zákonem stanovené trestní sazby). Ostatně v posuzované věci se tak nestalo, když dovolateli byl uložen přípustný druh trestu v rámci příslušných trestních sazeb, když dovolatel na jiný, než na dovolací důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodkázal a v těchto souvislostech poukázal pouze na to, že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísný. Proto státní zástupce navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který byl soudy právně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. (a vůči kterému směřují námitky dovolatele) je na místě poukázat především na soudy učiněná skutková zjištění. V tomto směru je zásadní především výpověď samotné poškozené, která podrobně popsala průběh svého napadení odvolatelem, když nelze přehlédnout ani výpověď dcery poškozené, v jejímž rámci tato označila termín napadení své matky i rozsah jejího zranění, zejména však ani lékařskou zprávu, ze které jednoznačně plyne jak doba napadení poškozené, tak i rozsah jejího zranění. Na uvedené skutečnosti potom poukázaly zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí oba soudy, které takto přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly, včetně přiléhavého hodnocení výpovědí i dalších (označených) svědků a to i ve vztahu k nepřesnostem v jejich výpovědích, na které poukazoval dovolatel. Uvedené námitky ve svém celku tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou naopak s nimi v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou ve věci přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Odpovídajícím způsobem soudy také vysvětlily své úvahy stran druhu a výše trestu, který obviněnému uložily, když samotná otázka druhu a výše uloženého trestu (s ohledem na již uvedené) nemůže být předmětem přezkumu podaného dovolání i vzhledem k uplatněnému dovolacímu důvodu.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 12. March 2008