JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 187/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. července 2002 o dovolání podaném obviněným M. V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 14 To 2/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 2/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 8. 10. 2001, sp. zn. 2 T 2/2001 byl obžalovaný M. V. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zákona, protože dne 27. 8. 2000 v dopoledních hodinách podal k jídlu stopařce Z. B., které zastavil při jízdě z P. po dálnici X ve směru na B. se svým osobním automobilem tov. zn. Citroen XM, domácí závin obsahující rozdrcený lék Rohypnol, v důsledku čehož Z. B. počala ztrácet vědomí a nebyla schopna jakékoli obrany a obžalovaný následně zastavil s osobním automobilem v H., okr. P., v místě zvaném „V C.“, kde využil bezbrannosti jmenované, zcela ji vysvlékl, líbal a osahával po celém těle. Za to byl odsouzen podle § 235 odst. 1 tr. zákona za použití § 32 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Současně mu bylo uloženo ochranné ústavní psychiatricko-sexuologické léčení.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal odvolání obžalovaný a v jeho neprospěch tak učinil i státní zástupce. Podané řádné opravné prostředky projednal Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře dne 13. 2. 2002 ve veřejném zasedání a rozsudkem sp. zn. 14 To 2/2002 rozhodl tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 2 tr. řádu z důvodu § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a sám podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově při nezměněném výroku o vině uložil obžalovanému podle § 235 odst. 1 tr. zákona nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Výrok o uložení ochranného léčení zůstal nedotčen, přičemž odvolání obžalovaného M. V. bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

Citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře napadl ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. řádu dovoláním M. V. Tento mimořádný opravný prostředek je opírán o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), j), k) tr. řádu. Dovolatel především namítá, že soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a dospěl proto k nesprávným skutkovým zjištěním a právním závěrům. Neuvěřil jeho obhajobě, náležitě se s ní nevypořádal a je toho názoru, že pro prokázání jeho viny chybí přímý a objektivní důkaz. Zpochybňuje jak výpověď poškozené, tak i závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie a psychologie. Domnívá se, že jeho odvolání bylo nesprávně zamítnuto. Protože se cítí nevinen, navrhl v petitu dovolání, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadených výroků, jakož i řízení, které jim předcházelo a aby napadený rozsudek z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), j), k) zrušil v celém rozsahu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Dále navrhl, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání podle § 265o odst. 1 tr. řádu odložil obviněnému výkon trestu odnětí svobody.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Skutková zjištění nalézacího soudu považuje za správná a odpovídající provedeným důkazům, právní kvalifikace podle § 235 odst. 1 tr. zákona je přiléhavá tomuto zákonnému ustanovení a v souladu se zákonem je dle jeho názoru i uložený trest odnětí svobody a výrok o ochranném léčení. Namítané dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm.g), k) nedopadají na skutková zjištění. Pokud jde o důvod podle písm. j) uvedeného zákonného ustanovení ve vztahu k námitkám dovolatele do výroku o ochranném ústavním léčení psychiatricko – sexuologickém má za to, že jeho námitky jsou zjevně neopodstatněné, neboť tento výrok je dostatečně opřen o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl s tím, aby tak učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné, neboť soud rozhodl v II. stupni ve věci samé rozsudkem, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel se dále zabývat otázkou, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem (265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Jak vyplývá z odůvodnění dovolání, existenci těchto vad spatřuje dovolatel v nesprávném a neúplném hodnocení důkazů a z toho vyplývajícího vadně zjištěného skutkového stavu věci. Důsledkem nesprávných skutkových zjištění mělo být podle dovolatele podmíněno navazující vadné právní posouzení skutku, kvalifikovaného jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, jehož se dle jeho tvrzení nedopustil.

V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkových zjištění nalézacího soudu (popř. doplněného v řízení před soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. V projednávaném případě oba soudy vycházely ze skutkového zjištění popsaného ve výrokové části rozsudku a rozvedeného v odůvodnění, jež zahrnuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty zažalovaného trestného činu.

Námitky uplatněné v podaném dovolání na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se však týkají údajných vad ve skutkových zjištěních, jako důvodů, které měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení skutku. Takové důvody však zákon v taxativním vymezení dovolacích důvodů (§ 265b odst. 1 tr. řádu) neuvádí. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle názoru dovolatele rozhodl vadně i soud druhého stupně, jestliže v dané věci nebyly splněny podmínky pro zamítnutí řádného opravného prostředku (§ 256 tr. řádu). Proto byl v dovolání uplatněn i důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. V posuzovaném případě však soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.

Konečně k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. řádu je nutno uvést, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací se v dostatečné míře zabývaly podmínkami pro uložení ochranného ústavního léčení psychiatricko – sexuologického ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 písm. a) tr. zákona. Své závěry v tomto směru opřely o příslušný znalecký posudek, který jednoznačně charakterizuje jednání i osobu obviněného a také je dostatečně přesvědčivě odůvodnily.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno jednak z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu a jednak je dovolání v případě námitek do výroku o uložení ústavního ochranného léčení zjevně neopodstatněné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je primárně spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je opírán o vady odvolacího řízení, (týkající se přezkumné činnosti soudu II. stupně). Takové důvody však zákon v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu v taxativním vymezení dovolacích důvodů neuvádí. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. řádu, tento důvod byl shledán jako zjevně neopodstatněný.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu, podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu pak stejně rozhodne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud v projednávané věci shledal obě uvedené podmínky pro odmítnutí podaného dovolání, postupoval v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Vzhledem k těmto závěrům se Nejvyšší soud dále nezabýval návrhem obviněného M. V., aby před rozhodnutím o dovolání podle § 265o odst. 1 tr. řádu mu odložil výkon uloženého trestu odnětí svobody, neboť jej považoval za nedůvodný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 9. července 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 09. July 2002