JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 181/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. března 2008 o dovolání podaném M. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 289/2007 ze dne 10. 10. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 96/2006, t a k t o:

Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 289/2007 ze dne 10. 10. 2007 zrušuje ve výroku o trestu.

Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever sp. zn. 1 T 96/2006 ze dne 18. 5. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. (pod bodem 1/), dvěma trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. (pod body 2/ a 3/) a trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. (bod 4/). Za uvedené trestné činy mu byl uložen za užití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ústavní ochranné léčení sexuologické. Současně byl zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 1 T 21/2006, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2007, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 10 To 18/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na toto obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

O odvoláních, která proti tomuto rozsudku M. Š. a státní zástupce podali, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 8 To 289/2007 ze dne 10. 10. 2007, a to tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. (skutek popsaný pod bodem 4/ napadeného rozsudku spáchaný dne 6. 1. 2005). Za tyto trestné činy mu za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil dle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Znovu mu uložil též trest propadnutí věcí v rozsudku přesně specifikovaných. Odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. Š. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když jako dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud pochybil při aplikaci hmotně právních ustanovení vztahujících se k některým zvláštním podmínkám ukládání trestů za více trestných činů. V jeho případě je nepochybné, že skutek, jímž byl odvolacím soudem (po předchozím zrušení výroku o vině a trestu v napadeném rozsudku okresního soudu) uznán vinným, byl spáchán dříve (dne 6. 1. 2005), než byl dne 7. 12. 2006 vyhlášen Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 21/2006 odsuzující rozsudek za jiné jím spáchané trestné činy. Povinností krajského soudu bylo proto aplikovat ust. § 35 odst. 2 tr. zák. o souhrnném trestu s příslušnými pravidly v citovaném ustanovení obsaženými, příp. postupem podle § 37 tr. zák. od uložení souhrnného trestu upustit. Takový postup by dle něj neodporoval ani zásadám pro určení věcné příslušnosti soudů, když okresní soud může podle § 35 odst. 2 tr. zák. uložit souhrnný trest i za trestný čin, za nějž byl obviněný odsouzen rozsudkem krajského soudu jako soudem I. stupně v řízení o trestném činu uvedeném v § 17 tr. ř. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud ČR (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu napadeném dovoláním, tj. ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení a rozhodnutí, příp. aby sám ve věci rozhodl a podle § 35 odst. 2 tr. zák. mu uložil souhrnný trest za sbíhající se trestné činy, jimiž byl uznán vinným dovoláním napadeným rozsudkem a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 1 T 21/2006, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 10 To 18/2007, příp. aby podle § 37 tr. zák. od uložení souhrnného trestu upustil s tím, že trest uložený rozsudkem dřívějším je dostatečný.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že v daném případě je třeba plně souhlasit s argumentací obviněného, neboť skutek, jímž byl obviněný odvolacím soudem po předchozím zrušení výroku o vině i trestu z napadeného rozsudku soudu prvého stupně uznán vinným, byl spáchán dříve (dne 6. 1. 2005) než byl dne 7. 12. 2006 vyhlášen Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 21/2006, odsuzující rozsudek za jiné jím spáchané trestné činy. Bylo na místě tedy aplikovat ustanovení § 35 odst. 2 trestního zákona o souhrnném trestu a současně zrušit výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 1 T 21/2006, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 10 To 18/2007. V důsledku této skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení § 265k odst. 1 trestního řádu shledal podané dovolání důvodným a za podmínek ustanovení § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. 8 To 289/2007, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, a dále, aby postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a předmětnou věc přikázal Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí. Souhlasila, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.

V projednávané věci dovolatel spatřuje vadu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu při ukládání trestu, pokud tento postupoval tak, že z podnětu odvolání obviněného zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever proto, že tento neměl postupovat podle § 35 odst. 1 tr. zák. a § 37a tr. zák. a ukládat mu společný úhrnný trest za činy, za něž již byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze. Ani Krajský soud v Plzni pak k jeho odvolání vadu nenapravil, když mu za skutek spáchaný dne 6. 1. 2005 uložil samostatný úhrnný trest dle § 35 odst. 1 tr. zák. Namítá tedy pochybení při aplikaci hmotně právních ustanovení trestního zákona, která stanoví pravidla pro ukládání trestů, což je problematika, která je jiným hmotně právním posouzením skutku a jako taková spadá pod uplatněný dovolací důvod. V dané věci je navíc argumentace dovolatele důvodná.

Dovolací soud zjistil, že Okresní soud Plzeň - sever ve svém rozsudku sp. zn. 1 To 96/2006 postupoval tak, že skutek uvedený pod bodem 4/ posuzoval jako dílčí útok pokračujícího trestného činu (skutky 1/- 4/), za jehož ostatní dílčí útoky byl již pravomocně shledán vinným a odsouzen. Jmenovaný soud mu pak za všechny čtyři činy uložil společný úhrnný trest podle § 35 odst. 1 tr. zák. a § 37a tr. zák. Toto pochybení se pak snažil napravit Krajský soud v Plzni jako soud odvolací, který rozhodoval toliko o trestném činu ad 4/ (skutek spáchaný dne 6. 1. 2005), za nějž mu uložil samostatný trest. Dovolací soud se v daném případě shoduje s námitkou dovolatele v tom, že skutek ad 4/ spáchal dříve, než byl za zbývající tři trestné činy vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek. Tyto činy popsané v rozsudku soudu prvního stupně pod body 1/ - 3/ spáchal dovolatel ve dnech 31. 1. 2005, 3. 5. 2005 a 22. 5. 2005, kdy rozhodnuto o nich bylo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 1 T 21/2006 ze dne 7. 12. 2006, který byl později potvrzen usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 10 To 18/2007 ze dne 22. 3. 2007. Nyní projednávaného činu se dopustil dne 6. 1. 2005, tedy předtím, než byl za ostatní tři trestné činy vyhlášen soudem prvního stupně citovaný odsuzující rozsudek. Krajský soud v Českých Budějovicích přitom podrobně v odůvodnění rozhodnutí sp. zn. 1 T 21/2006 vysvětlil, proč nedospěl k závěru, že by skutky ad 1/ - 3/ měly být považovány za dílčí útoky pokračujícího trestného činu ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák., a proč je posoudil jako tři samostatné trestné činy. Proto ani Okresní soud Plzeň-sever ve svém rozhodnutí sp. zn. 1 T 96/2006 neměl důvod dané (čtyři) skutky posuzovat jako pokračující trestný čin.

Jestliže tedy dovolatel spáchal trestné činy ad 1/ - 4/ v pořadí, jak je uvedeno shora, je nutné na ně pohlížet jako na trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu. Více trestných činů je v souběhu potud, pokud mezi spácháním časově prvního z nich (zde skutek ze 6. 1. 2005) a časově posledního z nich (skutek ze 22. 5. 2005) nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující – byť nepravomocný – rozsudek za jiný trestný čin, jím spáchaný. Jelikož se však v projednávaném případě nevedlo o všech čtyřech činech společné řízení, nemohl za ně být uložen úhrnný trest dle § 35 odst. 1 tr. zák. (tento trest byl uložen pouze ve společném řízení pro skutky ad 1/ - 3/ rozsudkem sp. zn. 1 T 21/2006 Krajského soudu v Českých Budějovicích). Správný proto nebyl ani postup odvolacího soudu, který rozhodl tak, že čin spáchaný dne 6. 1. 2005 posoudil jako dva trestné činy, za něž uložil i samostatný úhrnný trest dle § 35 odst. 1 tr. zák. V dané situaci nebylo však soudy shledáno ani to, že všechny tyto činy tvoří jeden pokračující trestný čin ve smyslu ust. § 89 odst. 3 tr. zák. (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 1 T 21/2006). Proto nebylo možné za ně ukládat ani společný trest za pokračování v trestném činu dle § 37a tr. zák. V tomto směru byl postup soudů prvního i druhého stupně při ukládání trestu nesprávný.

Pokud tedy o trestném činu ad 4/ rozhodoval Okresní soud Plzeň – sever a později Krajský soud v Plzni za situace, kdy za trestné činy ad 1/ - 3/ byl již uložen trest (vyhlášen pravomocný rozsudek soudu prvního stupně) a přitom čin pod bodem 4/ byl spáchán před tímto vyhlášením, bylo jejich povinností postupovat dle § 35 odst. 2 tr. zák., do výroku o vině pojmout toliko tento samostatný skutek a uložit za něj a za sbíhající se trestné činy pod body 1/ - 3/ souhrnný trest dle zásad uvedených v § 35 odst. 2 tr. zák. Takto měl v rámci výroku o trestu již Okresní soud Plzeň – sever zrušit rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Protože Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání M. Š. důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. ve výroku o trestu citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 289/2007 ze dne 10. 10. 2007, když v rámci tohoto výroku zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání.

V novém řízení se Krajský soud v Plzni bude věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí z hlediska relevantních hmotně právních otázek s povinností znovu rozhodnout o vině a o trestu dle hledisek shora uvedených (§ 265s odst. 1 tr. ř.), zejména potom přesně zjistit okolnosti, za nichž v daném případě má být ukládán trest souhrnný. Soud bude muset přitom vzít v úvahu, že dovolání bylo podáno pouze obviněným. Při novém rozhodování o uložení trestu nemůže proto ve smyslu § 265s odst. 2 tr. ř. dojít ke zhoršení jeho postavení (zákaz reformationis in peius).

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání zruší výrok o tomto trestu, rozhodne zároveň o vazbě. Podle zjištění Nejvyššího soudu obviněný M. Š. v současné době vykonává trest odnětí svobody z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 21/2006, a proto s ohledem na uvedené není dán důvod pro to, aby dovolací soud rozhodoval o vazbě obviněného.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 20. March 2008