JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 154/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. března 2008 o dovolání podaném M. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 2 To 373/2007 ze dne 22. 8. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 70/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 7 T 70/2007 ze dne 6. 6. 2007 byl dovolatel uznán vinným (stejně jako spoluobviněný B. V.) trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

V předmětné věci podal M. S. (stejně jako spoluobviněný B. V.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením sp. zn. 2 To 373/2007 ze dne 22. 8. 2007 tak, že obě podaná odvolání jako nedůvodná podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by se dopustil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, když pozitivně věděl od poškozených, že jím požadovaná věc není v jejich držení. V této souvislosti poukázal na to, že soud nevyhodnotil rozpory ve výpovědích obviněných a poškozených i svědkyně P., a poukázal i na nepřesvědčivé výpovědi svědka F. a na obsah výpovědi svědka D. Uzavřel s tím, že „intenzita jeho jednání mohla být posouzena maximálně jako trestný čin výtržnictví dle ustanovení § 202 odst. 1 tr. zák.“, a proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek dle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. předmětnou věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci „k dalšímu projednání a rozhodnutí“. Současně požádal, aby předseda Nejvyššího soudu České republiky (správně předseda senátu) ve smyslu § 265o tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí svobody uložený mu rozhodnutím, proti němuž bylo podáno dovolání.

Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupkyně případně uplatnila svá práva plynoucí z ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání obviněného.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze bezpečně přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného jednání se nedopustil a provedené důkazy takto byly hodnoceny v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že tento měl být soudy právně kvalifikován nanejvýše jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Opakoval takto svou argumentaci, kterou uplatnil v rámci podaného odvolání a na kterou také reagoval odvolací soud. Ten potom, zejména i v důvodech přijatého rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlil, z jakých důkazů vycházel a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěl. Vysvětlil takto (stejně jako soud prvního stupně), proč uvěřil výpovědím poškozených s poukazem i na to, že ti neměli nejmenší motiv si vymýšlet, přičemž také své napadení bezprostředně oznámili. Stejně tak vysvětlil i postoj svědkyně P., jako přítelkyně dovolatele. Jím vznesené námitky v rámci podaného dovolání tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého druhu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené potom dovolací soud žádosti dovolatele ve smyslu ustanovení § 265o tr. ř. nemohl vyhovět.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 20. March 2008