JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1493/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2008 o dovolání podaném obviněným L. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 To 230/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 61/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 9 T 61/2008, byl obviněný L. J. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 16. 11. 2007 kolem 22.56 hodin v K. – R., okres K., po silnici ve směru na Ch., v pravém jízdním pruhu řídil vlastní osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia, přičemž při projíždění levotočivé zatáčky nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky, která byla pokryta souvislou vrstvou rozbředlého sněhu, s vozidlem se dostal do smyku a vjel do protisměru, kde pravou boční částí narazil do protijedoucího vozidla zn. Renault Megane Scenic řízeného M. Š., přičemž v důsledku střetu vozidel utrpěl M. Š. pohmoždění hrudníku a bérce pravé nohy s dobou léčení do 21. 11. 2007, J. B. pohmoždění lokte a zápěstí pravé ruky a ramenního kloubu vpravo s nutností nasazení dlahy a omezením v běžném způsobu života po dobu dvou týdnů a následnou rehabilitací a pracovní neschopností do 29. 2. 2008, cestující ve vozidle Škoda Felicia T. K., sedící vzadu za spolujezdcem, utrpěl zlomeninu kosti stydké, zlomeninu kyčle vlevo a zlomeninu bederního obratle s hospitalizací do 12. 12. 2007 a následným omezením v běžném způsobu života do 31. 1. 2008, přičemž pracovní neschopnost trvá do současné doby, a P. S., který byl na předním sedadle, utrpěl zlomeninu obou ramének kosti stydké, zlomeninu pátého žebra vpravo a infrakci osmého žebra vpravo s pneumothoraxem s omezením v běžném způsobu života po dobu čtyř týdnů“. Za tento trestný čin byl obviněný podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Podle § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému J. B., škodu ve výši 31.769,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený T. K. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. B. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 To 230/2008, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 29. 7. 2008 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu, a v rozsahu podaného odvolání i rozhodnutí soudu prvního stupně, napadl obviněný dovoláním, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že oba soudy dostatečně nevyhodnotily zavinění na straně řidiče protijedoucího motorového vozidla řízeného M. Š., který na situaci nereagoval, a také to, že spolujezdec K. nebyl ve vozidle připoután, v důsledku čehož došlo k jeho zranění. Opakovaně zdůraznil, že jeho automobil byl v perfektním technickém stavu, on sám nebyl pod vlivem alkoholu ani návykových látek a do data škodné události nespáchal žádný přestupek, a to ani ten, který je citován v rozsudku, neboť záznam o přestupku není v souladu s realitou. Má zato, že trest tak, jak byl uložen, je nepřiměřeně přísný. Rozsudek soudu prvního stupně tím postrádá výchovný princip a je značně represivní, neboť je osobou blízkou věku mladistvých, dosud nebyl trestán a je zaměstnán jako řidič kamionu. Pokud přijde z důvodu uloženého trestu zákazu řízení motorových vozidel o zaměstnání, nebude schopen uhradit peněžitý trest a bude muset nastoupit výkon náhradního trestu odnětí svobody.

S ohledem na výše uvedené pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 To 230/2008, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 9 T 61/2008, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Karviné k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 23. 10. 2008 (č. l. 113). K dnešnímu dni však dovolací soud vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklarovala svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., neobdržel. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší stání zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Obviněný L. J. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání výslovně odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky dovolatele, v jejichž rámci sám hodnotí provedené dokazování a polemizuje se způsobem, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, se závěrem, že soudy dostatečně v jeho prospěch nevyhodnotily, že k zavinění na dopravní nehodě přispělo jednání řidiče protijedoucího motorového vozidla a že nebylo zohledněno to, že spolujezdec tohoto řidiče nebyl připoután, v důsledku čehož u něj také došlo k závažnému zranění. Takové námitky dovolatele se týkají primárně procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v dovolatelův prospěch) k revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy při hmotně právním posouzení skutku vycházely. To znamená, že dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek nezaložil na hmotně právních důvodech, nýbrž na procesním základě se domáhal revize skutkových závěrů.

Z dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (str. 2, 3) i z rozsudku soudu prvního stupně (str. 3) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých následně založily závěr o jeho vině a právní posouzení stíhaného skutku jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Oba soudy vycházely z výpovědí svědků a listinných důkazů, zejména protokolu o nehodě v silničním provozu a lékařských zpráv. Dospěly k závěru, že dopravní nehoda vznikla v důsledku jednání obviněného, který nepřizpůsobil řízení motorového vozidla stavu vozovky (dostatečně nevyhodnotil objektivní skutečnosti, tj. že jel v nočních hodinách v zimním období, kdy teploty klesají pod bod mrazu), čímž porušil ustanovení § 18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. V důsledku jeho jednání poté došlo ke zranění dalších čtyř osob, přičemž u poškozeného K. se jednalo o delší dobu trvající poruchu zdraví ve smyslu ustanovení § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. Tyto závěry soudy ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř. a § 125 odst. 1 tr. ř. náležitě vyložily a odůvodnily. Odvolací soud se také v odůvodnění svého usnesení vypořádal s námitkou obviněného týkající se nepřipoutání poškozeného K. ve vozidle a vzniku jeho zranění, jíž sice přiznal důvodnost, ale zcela správně poukázal na to, že tato skutečnost již byla při rozhodování o trestu zohledněna a na vinu obviněného nemá vliv.

Pokud jde o námitku dovolatele vztahující se k uloženému peněžitému trestu, který považuje za trest nepřiměřeně přísný, tak Nejvyšší soud uvádí, že ji nebylo možno právně relevantně uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí nebylo napadeno v tom směru, že by spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení skutku ve vztahu k trestu, jakým je např. nesprávné vyřešení otázky, zda neměl být uložen trest souhrnný podle § 35 odst. 2 tr. zák. (srov. R 22/2003, R 36/2004, s. 299, NS 21/2003-T 501). Výše uvedená námitka obviněného vztahující se k trestu by mohla být právně relevantně uplatněna toliko v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. za tam stanovených podmínek. Nicméně ani v případě tohoto dovolacího důvodu by nemohla být námitka obviněného v rozsahu, jak byla uplatněna v posuzované trestní věci, hodnocena jako zjevně opodstatněná, neboť tímto dovolacím důvodem není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (k tomu srov. R 22/2003).

Z výše uvedených důvodů tedy nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

K dovolání obviněného je pak nutno dále poznamenat, že dovolání podle § 265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v § 265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§ 258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.

Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezech ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 a sp. zn. III. ÚS 84/94, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť dovolatel se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal toliko přehodnocení důkazů a zjištění skutečností pro něj podstatně příznivějších, tedy skutečností zcela odlišných od těch, které soudy vzaly po vyhodnocení provedených důkazů při svém rozhodování v úvahu.

Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).

V případě obviněného L. J. bylo dovolání uplatněné na základě ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. prosince 2008

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vypracovala:

JUDr. Eva Dvořáková

Vydáno: 10. December 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin