JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1412/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2006 dovolání obviněného K. M ., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 8 To 144/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 173/2000, a rozhodl t a k t o :

Dovolání K. M. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 1 T 173/2000 byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, a byl odsouzen podle § 152 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to jednak CD-romů s počítačovými hrami, jednak počítačů dle soupisu uvedeného ve výroku uvedeného rozsudku. Součástí rozsudku je dále odkázání poškozených s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2006 Krajský soud v Plzni. Ten svým rozsudkem sp. zn. 8 To 144/2006 podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. řádu zrušil napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem porušování autorského práva podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, za který jej podle § 152 odst. 2 tr. zákona odsoudil k trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1 za použití § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to CD-romů s počítačovými hrami uvedených pod položkami 1 – 115 výroku tohoto rozsudku.

Součástí rozsudku je i odkázání poškozené společnosti M. C. podle § 229 odst. 1 tr. řádu s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu druhého stupně, že obviněný v období od měsíce června 1998 do 18. května 2000 provozoval počítačovou klubovnu „G.“, ve které bylo nainstalováno celkem 15 ks počítačů se softwarem a počítačovými hrami (aplikační programy), ač věděl, že tyto počítače obsahovaly operační systémy a programové produkty počítačů, které byly do počítačů nainstalovány neoprávněně jako nelegálně získané kopie bez příslušné licence a bez souhlasu výrobců těchto programů počítačů společnosti M. C. zastoupené Mgr. M. V., na základě plné moci ze dne 6. 5. 1998 v rozsahu zastupování společnosti M. C. ve všech záležitostech týkajících se porušování autorských práv, vynálezů, vzorů, ochranných známek a jiných průmyslových práv před úřady v České republice včetně orgánů činných v trestním řízení a advokátní kanceláří R., R. & G., na základě plné moci ze dne 7. 10. 1999 k zastupování společnosti M. C. ve všech záležitostech týkajících se porušování autorských práv, vynálezů, vzorů, ochranných známek a jiných průmyslových práv, a to jak před úřadem průmyslového vlastnictví, tak před jinými úřady v České republice včetně soudů, a tyto počítače v rámci svého podnikání zpřístupňoval návštěvníkům klubovny; k témuž účelu neoprávněně používal 171 ks nelegálně vyrobených kopií počítačových her a jiných aplikačních programů pořízených z originálních kompaktních disků (CD – R), k nimž přísluší autorská práva společnostem, zastoupeným společností B. I., případně Ing. S. P., na základě plných mocí k zastupování těchto společností ve všech záležitostech porušování autorských práv a práv příbuzných k právu autorskému před úřady v České republice včetně orgánů činných v trestním řízení a dále pak společnosti S. C. E., zastoupené společností S. C., spol. s. r. o. a nejméně ve dvou případech obžalovaný neoprávněně nainstaloval do počítačů soubory programů W. a O. bez příslušné licence či souhlasu výrobce programů M. C., zastoupené Mgr. M. V., na základě plné moci ze dne 6. 5. 1998 v rozsahu zastupování společnosti M. C. ve všech záležitostech týkajících se porušování autorských práv, vynálezů, vzorů, ochranných známek a jiných průmyslových práv před úřady v České republice včetně orgánů činných v trestním řízení a advokátní kanceláří R., R. & G., na základě plné moci ze dne 7. 10. 1999 k zastupování společnosti M. C. ve všech záležitostech týkajících se porušování autorských práv, vynálezů, vzorů, ochranných známek a jiných průmyslových práv, a to jak před úřadem průmyslového vlastnictví, tak před jinými úřady v České republice včetně soudů a svým jednáním porušil ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 35/1965 Sb. ve znění zákona č. 86/1996 Sb.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech dovolání, ve kterém napadá výrok o vině a výrok o trestu propadnutí věci odsuzujícího rozsudku. Odkazuje se při tom výslovně na dovolací důvody dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, dále na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný a dále i na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu s tím, že rozhodnutí spočívá „i na nesprávném vyhotovení rozhodnutí, zejména pokud jde o výrok ohledně propadnutí věci ve vztahu k rozhodnutí veřejného zasedání o vydání věci, počítačů s ohledem na dobu, po kterou se procesní řízení koná.“

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku mimo jiné uvádí, že namítá „nesprávnost citovaného rozhodnutí a to jak ohledně uvedených výroků o vině, kdy z tohoto vyplývá pro mne trest nemožnosti vykonávat zaměstnání, již řadu let nepodnikám, a nemám právě z důvodu vedeného řízení problémy najít zaměstnání. V pochybnosti je vyparování cit. dovoláním napadeného rozsudku, ze kterého dle mne nevyplývá, že mají být věci tj. počítače vráceny, ani důvody, pro které tak má být vykonáno. Je zřejmé, že jsem byl poškozen vzhledem k době, po kterou řízení trvá, kdy hodnota počítačové techniky je již nyní zcela jiná, takže jsem byl i v této věci dle mého poškozen. Namítal jsem rovněž a nadále namítám Dále dovolatel uvádí, že „vypracované znalecké posudky, které nebyly, zejména v jejich doplnění, či dodatků využitelné pro jakékoliv postupy ve věci, takže brojím i proti případným nákladům za takovéto vypracované podklady. Ani dosud nebyla odstraněna pochybnost o tom, zda a jakým způsobem a v jakém rozsahu jsem měl a především koho poškodit na autorských právech“. V rozhodnutí obou soudů dle jeho názoru nebylo vůbec přihlédnuto, jaké zadání bylo stanoveno rozhodnutím Nejvyššího soudu, a to zejména v určení jaké subjekty a v jakém rozsahu a čím měl způsobit porušení jejich práv. Toto zůstává i nadále nevyřešeno. Dovolatel je i nadále přesvědčen o tom, že není vinen ve věci shora uvedené, čili porušováním autorských práv, jak bylo rozhodováno. K podání dovolání se rozhodl i proto, že znění a rozhodnutí rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 06. 2006, č. j.: 8 To 144/2006 strádá vadou v rozhodnutí, kdy není ani zmínka o tom, že mají být věci vydány, což se jeví dosti závažné.“

K takto formulovanému málo srozumitelnému odůvodnění dovolání připojuje obviněný v petitu svého mimořádného opravného prostředku návrh, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Je toho názoru, že pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze podřadit jeho výhradu, že údajně nebyla odstraněna pochybnost o tom, zda, v jakém rozsahu a koho měl obviněný poškodit na autorských právech. Tuto výhradu však státní zástupce považuje za zjevně neopodstatněnou, protože z výroku soudu druhého stupně, jakož i z jeho odůvodnění je zcela zřejmé nejen to, jakým způsobem si obviněný při páchání trestné činnosti počínal, ale i to, která konkrétní autorská práva a kterých jejich nositelů byla porušena.

Výhradu obviněného zpochybňující závěry znaleckých posudků státní zástupce považuje za neodpovídající tomuto dovolacímu důvodu.

Pokud jde o námitku dovolatele, že v rozsudku chybí výrok o vrácení věcí, pak státní zástupce upozorňuje, že povaha této námitky by spíše mohla spadat pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v platném znění, nikoli pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Podotýká ovšem, že za chybějící výrok rozsudku nelze považovat absenci výroku o vrácení věci podle § 80 odst. 1 tr. řádu (a to i v případě, pokud by odvolací soud takový výrok skutečně vyslovil a nezahrnul by jej do písemného vyhotovení svého rozsudku) a argumentaci dovolatele v tomto směru nelze subsumovat ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jakož ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů dle § 265b tr. řádu.

S ohledem na výše uvedené stanovisko považuje státní zástupce podané dovolání za zjevně neopodstatněné, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na rozdíl od státního zástupce je Nejvyšší soud toho názoru, že uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídá podané dovolání ani zčásti, neboť neobsahuje žádnou námitku, která by primárně směřovala k právnímu posouzení skutku ani jinému hmotně právnímu posouzení. Ani státním zástupcem zmíněná výhrada obviněného, že údajně nebyla odstraněna pochybnost o způsobu porušení autorských práv a specifikaci nositelů těchto práv není dle názoru Nejvyššího soudu výhradou proti právnímu posouzení, nýbrž výhradou směřující do oblasti skutkových zjištění soudu. Tím ovšem Nejvyšší soud nezpochybňuje správnost názoru státního zástupce, že takovou námitku je nutno označit za zjevně neopodstatněnou, neboť skutečnosti, které dovolatel zpochybňuje, jsou z výroku i odůvodnění odsuzujícího rozsudku zcela zřejmé a nevedou k žádným pochybnostem, které by bylo možno s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadat.

Zvoleným dovolacím důvodům neodpovídají ani další námitky dovolatele. V souladu s názorem státního zástupce má Nejvyšší soud za to, že uplatněnému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ani kterémukoliv jinému ze zákonných dovolacích důvodů) neodpovídají ani výhrady dovolatele ve vztahu ke znaleckým posudkům, neboť i v tomto případě se jedná o výhrady vůči skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům soudu, které ovšem revizi v řízení o dovolání jako zvláštním druhu mimořádného opravného prostředku nepodléhají. Odkazuje-li se dále dovolatel na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že vytýká absenci výroku o vrácení věcí, pak je jednak evidentní, že taková námitka je zcela mimo obsah zmíněného ustanovení tr. řádu v jeho současném platném znění, jednak (i kdyby se dovolatel odkázal na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který lze uplatnit, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný), ani v takovém případě by nešlo o námitku relevantní. Nejvyšší soud se v tomto ohledu ztotožňuje s konstatováním státního zástupce, že náležitosti výrokové části rozsudku a jeho jednotlivých výroků jsou zakotveny v ustanoveních § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. řádu a § 121 až § 124 tr. řádu. S ohledem na tato ustanovení je zřejmé, že dovolatelem namítaná absence výroku o vrácení věci takovou náležitostí není, nelze ji tedy v řízení o dovolání relevantně uplatňovat, a to jak s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, tak ani s odkazem na kterýkoli jiný ze zákonných dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obsahem podaného dovolání není naplněn jak formálně uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tak ani žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů dle § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného K. M. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 14. prosince 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 14. December 2006