JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1366/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2008 o dovolání, které podal obviněný J. G., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2008, č. j. 2 To 35/2008-418, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 1/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 39 T 1/2005, byl obviněný J. G. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „jako jednatel společnosti I. R. C., s. r. o., ve dnech 7. 4. 2003 až 10. 4. 2003, v kanceláři společnosti B. r. s., a. s., předložil zástupcům této společnosti Ing. J. J. a Ing. B. D. dokumenty, a to:

- nedatovanou Smlouvu o úplatném postoupení pohledávky s přílohami, v níž měla společnost I. R. C., s. r. o., zastoupená J. G., vystupovat jako postupitel, a B. r. s., a. s., zastoupená Ing. J. J., jako postupník, kdy na základě této smlouvy měl postupitel postoupit postupníkovi své pohledávky ve výši 16.030.802,- Kč za společností P. N., a. s., specifikované v příloze smlouvy, za 8.400.000,- Kč, se splatností do 10. 4. 2003,

- Dodatek č. 1 k Dohodě o postoupení pohledávek, uzavřené dne 2. 4. 2003 v B., na základě níž společnost P. N., a. s., zastoupená Ing. P. D. a Ing. T. I., jako postupitel, postupovala společnosti B. r. s., a. s., zastoupené Ing. J. J., jako postupníkovi, pohledávky za organizací České dráhy, státní organizace, jež později přešly na subjekt Správa železniční dopravní cesty, ve výši 23.846.333,77 Kč, specifikované v příloze Dohody o postoupení pohledávek, za úplatu 15.500.116,- Kč, se splatností do pěti pracovních dnů od podpisu Dohody, uzavřený dne 7. 4. 2003 v Š. mezi společnostmi P. N., a. s., a B. r. s., a. s., datovaný dne 9. 4. 2003, jehož předmětem byla změna článku II. Dohody o postoupení pohledávek a podstatou postoupení pohledávky ve výši 15.500.116,- Kč, kterou měla společnost P. N., a. s., za Českými drahami, na společnost B. r. s., a. s., s tím, že společnost I. R. C., s. r. o., poté odprodá společnosti B. r. s., a. s., pohledávku ve výši 16.030.802,- Kč, jež měla za společností P. N., a. s., z titulu neuhrazených dodávek hutního materiálu, a společnost B. r. s., a. s., provede se společností P. N., a. s., jednostranný zápočet pohledávek,

přičemž takto jednal, ačkoliv věděl, že společnost I. R. C., s. r. o., nikdy nevlastnila žádné pohledávky za společností P. N., a. s., a že zástupci společnosti P. N., a. s., nikdy nepodepsali shora zmíněný Dodatek č. 1, když v této souvislosti padělal podpisy zástupců společnosti P. N., a. s., na Dodatku č. 1 Ing. F. P. a Ing. L. M. a ověřovací razítka notářky v Š. JUDr. J. V., a to v úmyslu získat pro sebe odprodejem neexistujících pohledávek částku ve výši 8.400.000,- Kč, ke škodě společnosti B. r. s., a. s., když včasným zásahem zástupců společností B. r. s., a. s., a P. N., a. s., k tomuto postupu nedošlo“.

Za tento a sbíhající se trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2007, č. j. 12 T 179/2007-182, který mu byl doručen dne 11. 9. 2007 a který nabyl právní moci dne 20. 9. 2007, byl obviněnému podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu čtyř roků. Výrokem podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2007, č. j. 12 T 179/2007-182, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 2 To 35/2008, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 24. 6. 2008 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání směřující proti výroku o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) a v tomto rozsahu zároveň do výroků o vině a o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel provedl genezi své trestní věci a na tomto základě namítl, že odvolací soud (přesně citováno): „…zcela opomněl objektivně a komplexně zhodnotit veškeré okolnosti ve všech souvislostech s přihlédnutím k jednotlivým svědkům i osobě obžalovaného“ a „… vůbec se nezabýval některými argumenty právního zástupce účastníka dovolání, respektive některé z nich hodnotil nesprávným způsobem v neprospěch účastníka dovolání“. V další části dovolání (pod body IX/ 1 až 50) se pak obšírně zabýval zjištěným skutkovým dějem a podrobně rozvedl své námitky vůči hodnocení ve věci provedených důkazů soudy obou stupňů. Ve shodě s argumentací uplatněnou již v řádném opravném prostředku zejména zdůraznil, že z důkazů jednoznačně vyplynulo, že celou záležitost nemohl vymyslet on, nýbrž M. H., který jediný znal danou problematiku, měl přístup ke všem listinám, celé transakce se zúčastnil jako aktivní subjekt a v souvislosti s tím byl následně svědkem Ing. J. pro ztrátu důvěry propuštěn ze společnosti. Na tyto skutečnosti upozorňoval obhájce dovolatele již orgány činné v přípravném řízení, avšak bezvýsledně, neboť tyto se odmítly věcí z tohoto úhlu pohledu jakkoli zabývat. Dovolatel setrval na své obhajobě, že byl jako nezkušená osoba, která nikdy dříve nepodnikala s pohledávkami, jako tzv. „bílý kůň“ dopředu předurčen k tomu, aby kryl skutečného pachatele předmětné trestné činnosti, přičemž on sám se domníval, že jde o obchod legální. Tato okolnost pak z hlediska subjektivní stránky pokusu trestného činu podvodu nepochybně svědčí o absenci jeho úmyslného zavinění (§ 4 tr. zák.). Pokud byl právě toliko on uznán vinným a potrestán, pak podle jeho názoru jen proto, že soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily provedené důkazy jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, a v důsledku toho celý případ nesprávně posoudily i po hmotně právní stránce. Dovolatel poukázal rovněž na to, že v průběhu trestního řízení nebyly s ohledem na důkazní stav věci dodrženy zásady platné pro trestní řízení, zejména pak procesní zásada in dubio pro reo.

S ohledem na výše uvedené důvody v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2008, č. j. 2 To 35/2008-418, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 39 T 1/2005, a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Pokud jde o uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., státní zástupce konstatoval, že dovolatel neuvedl žádný relevantní důvod nepřípustnosti trestního stíhání, které jsou obligatorně vymezeny v ustanovení § 11 odst. 1 tr. ř., přičemž ani na žádný z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání není možno z obsahu předmětného dovolání - byť jen zdánlivě - usuzovat. Argumentace dovolatele, včetně jinak hmotně právní námitky o údajném nenaplnění subjektivní stránky pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák, která je prakticky shodná s obsahem jeho odvolání, pak podle státního zástupce nenaplňuje ani jím zvolený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když napadá toliko způsob, jakým soudy obou stupňů vyhodnotily jednotlivé důkazy shromážděné v předmětné trestní věci, přičemž tak činí prostřednictvím polemiky s vykonanými skutkovými zjištěními a zdůrazňování vlastní verze průběhu skutkových událostí, která je odlišná od podoby skutku, kterou vzaly za základ svého rozhodování soudy obou stupňů, případně poukazováním na nedodržení základních zásad trestního procesu. Výše uvedené námitky obviněného by mohly mít z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze v případě existence extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad formálně a zejména fakticky namítl a odůvodnil, což se však nestalo. K tomu státní zástupce dodal, že Nejvyšší státní zastupitelství České republiky v rámci vlastní přezkumné činnosti navíc nedospělo k závěru o existenci popsaného extrémního nesouladu, neboť soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s principy formální logiky nejen v jejich jednotlivostech, ale i ve vzájemných souvislostech. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř., a aby tak za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Obviněný J. G. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Trestní stíhání by bylo nepřípustné tehdy, jestliže by bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v § 11 odst. 1 tr. ř. nebo v § 11a tr. ř. Uvedený dovolací důvod spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 tr. ř., § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 223 odst. 1 tr. ř., § 231 odst. 1 tr. ř., § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř.

K uvedenému dovolacímu důvodu obviněný neuplatnil žádné relevantní námitky, resp. nepoužil jakoukoliv argumentaci, v níž by bylo alespoň naznačeno, z jakých důvodů mělo být jeho trestní stíhání pro některou z výše uvedených zákonných překážek (viz zejména § 11 tr. ř.) nepřípustné.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto budou skutková zjištění soudu obsažená ve výroku o vině a rozvedená v odůvodnění napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi soudem zjištěným skutkovým stavem věci (v podobě formulované ve výroku soudu prvního stupně či v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů) a na něj aplikovanou právní kvalifikací skutku ani nesprávnost posouzení soudy učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o polemiku se správností zjištěného skutkového stavu věci, o námitky vůči způsobu hodnocení důkazů oběma soudy, včetně toho, že v pochybnostech (in dubio pro reo) nebylo postupováno v jeho prospěch, ale naopak k jeho tíži. S primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav pak spojoval právní názor o nedostatku jeho úmyslného zavinění (§ 4 tr. zák.) a o tom, že jeho jednání bylo nesprávně hmotně právně posouzeno, ačkoliv se ve skutečnosti předmětné trestné činnosti nedopustil, resp. že provedené důkazy takový závěr nedovolovaly.

Z dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (viz str. 9 až 14) i z rozsudku soudu prvního stupně je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých následně založily právní posouzení stíhaného skutku jako pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Tyto závěry zároveň ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanoveních § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. v potřebném rozsahu vyložily a odůvodnily. Odvolací soud se v rámci svého rozhodnutí musel vypořádat s prakticky shodnými námitkami, jaké obviněný uplatnil i v rámci svého pozdějšího dovolání, a zdůvodnil, proč po provedeném přezkumu dospěl k závěru o věcné správnosti skutkových i právních závěrů učiněných soudem prvního stupně.

Z výše uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

K dovolání obviněného je pak nutno dále poznamenat, že dovolání podle § 265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v § 265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§ 258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.

Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil ve svých rozhodnutích Ústavní soud, např. v nálezu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, III. ÚS 84/94, v nichž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). V tomto smyslu pak Nejvyššímu soudu vytkl, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v některých svých rozhodnutích vykládá příliš restriktivně. V posuzované věci však podle názoru Nejvyššího soudu o takový restriktivní výklad nejde, neboť soudy učinily své skutkové závěry po vyhodnocení (analýze) celé řady provedených důkazů jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, a tento svůj postup náležitě odůvodnily. V projednávané věci se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal prosazení zcela jiného skutkového základu, a to jeho vlastní verze celého případu, podle níž byl toliko nastrčenou osobou (tzv. „bílým koněm“), kdy o nelegálnosti inkriminovaných transakcí navíc ani nevěděl. Trestné činnosti se ve skutečnosti měly dopustit jiné osoby. Dovolatel tedy chtěl dosáhnout zásadního přehodnocení důkazů ve svůj prospěch a následného zjištění skutečností pro něj podstatně příznivějších, tedy skutečností rozdílných od těch, které soudy vzaly po rozboru a vyhodnocení provedených důkazů při svém rozhodování v úvahu. Uvedenými otázkami se ve svém písemném vyjádření k dovolání podrobně a výstižně zabýval i státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství.

Na tomto místě je třeba dále konstatovat, že v § 2 odst. 5 tr. ř. ani § 2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). V tomto směru však soudům nelze vytknout žádné pochybení.

Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, pak není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. G. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. října 2008

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vydáno: 30. October 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin