JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1359/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2006 o dovolání J. D., proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 177/2006 ze dne 19. 5. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 99/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 5 T 99/2005 ze dne 25. 10. 2005 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj (sestávající z jedenácti skutků) je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin jí byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu způsobené škody.

O odvolání J. D. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 6 To 177/2006 ze dne 19. 5. 2006 a to tak, že napadený (citovaný) rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř) zrušil pouze ve výroku o vině v bodě 1) citovaného rozsudku (jednání ke škodě M. D.), ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, ve výroku, jímž byla M. D. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 2 tr. ř. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. potom znovu rozhodl tak, že J. D. při nezměněném výroku o vině v bodě 2 až 11 trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců a pro výkon takto uloženého trestu ji zařadil do věznice s dozorem. Dále ji podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, který ve výroku svého rozhodnutí přesně popsal (stran poškozené D.), tu odkázal podle § 229 odst. 3 tr. ř. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn (ve výrocích o náhradě škody).

Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podala J. D., jako osoba oprávněná, dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku vyjádřila svůj nesouhlas s právní kvalifikací jednotlivých skutků tak, jak byly popsány v bodech 3 - 6 a 8 - 11 v rámci napadeného rozsudku. Předmětné skutky dle jejího přesvědčení postrádají naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu, kterým byla nakonec shledána vinnou. Stejně tak není naplněna ani stránka objektivní tohoto trestného činu, protože označené osoby neuvedla v omyl. Přitom ze skutků, jak byly popsány i v odsuzujícím rozsudku neplyne v čem mělo spočívat uvedení poškozených v omyl. V tomto směru potom k jednotlivým skutkům popsala své jednání s tím, že pokud v citovaném rozsudku soudu prvního stupně byla uvedena slova „vylákala“ a „pod záminkou“ tak tato sama o sobě nemohou nahradit řádný popis toho, jak poškozenou (v bodě 5 citovaného rozsudku soudu prvního stupně) uvedla v omyl v úmyslu se obohatit. Na absenci svého úmyslu se protiprávně obohatit na úkor poškozených poukázala i v případě dalších skutků s tím, že jejich popis v citovaném rozsudku soudu prvního stupně (v příslušných skutkových větách) nenaplňuje kriteria § 160 tr. ř., je naprosto nedostatečný a tak i v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 tr. ř., když nejsou takto popsány jednotlivé znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu. Souhrnně potom stran jednotlivých skutků uvedla, že se jednalo v případě jí nevrácených peněz o občanskoprávní závazek (při absenci podvodného úmyslu) a nikoli tedy o trestný čin, kterým byla nakonec soudy shledána vinnou. Proto také navrhla, aby dovolací soud napadený (citovaný) rozsudek Městského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 zrušil a také, aby ve smyslu ustanovení § 265o tr. ř. rozhodl o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí.

K takto podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že námitky dovolatelky jsou shodné s těmi, které uplatnila v rámci jí podaného odvolání a v této souvislosti plně odkázala na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který se jimi zabýval. Je na místě mu přisvědčit, že z podnětu podaného odvolání poukázal i on na to, že popis skutkových okolností uvedený ve skutkových větách soudu prvního stupně, vyjadřující způsob jednání dovolatelky proti majetku poškozených, je příliš strohý. To však správně nepokládal za důvod, pro který by popis tzv. skutkové věty každého jednotlivého jednání pokračujícího trestného činu podvodu nemohl ve světle odpovídající věty právní obstát. Je s ním třeba souhlasit, pokud pojem „vylákání“ automaticky spojil s vyslovením záminky vůči poškozeným. I přes chybějící výraz „pod záminkou“, obecně pokrývající v každém konkrétním případě uváděné informace dovolatelky o účelu jejího požadavku, na jehož podkladě se poškození rozhodli své finanční prostředky předat do její dispozice, je takový prostředek (metoda) jejího jednání logicky obsažen již v pojmu „vylákala“. Tento pojem po stránce významové plně konvenuje znaku „uvedení jiného v omyl“, a to za stavu, že i jen některá z tvrzených skutečností, na jejichž podkladě se poškození rozhodli v každém konkrétním případě žádosti dovolatelky o předání peněz do její dispozice vyhovět, byla z její strany použita s vědomím nepravdy. Pokud odkazovala na své objektivní údaje o vzniklých dluzích na její straně či výlohách spojených s obstaráváním jejích záležitostí, pak záměrně přehlíží, že při konkrétním způsobu dohody s jednotlivými poškozenými vzhledem ke svému sociálnímu postavení důchodkyně, jakož i vysokým finančním závazkům, které již na sebe převzala dříve, skutečně nemohla reálně pomýšlet na vrácení takto převzatých částek tak, jak přislíbila. Nebylo ani možné akceptovat nedostatek podvodného záměru na její straně spadajících do již zmíněné dřívější doby, kdy fakticky jednala pod záminkou převodu bytů na poškozené, ačkoliv se nenacházela v tomu odpovídajícím právním postavení ani nebyla oprávněnou osobou v uvedeném směru zmocněna. Správně dovozen byl i podvodný záměr i v případě uvedeném pod bodem 6) výroku o vině citovaného rozsudku soudu prvního stupně, protože, i když tvrdila, že slovenské koruny byly dle příslibu dovolatelky vyměněny za české, tyto již poškozené nevyplatila. Dovolatelka tak nikdy nevysvětlila, proč neobstarala záležitost poškozené způsobem, na kterém se dohodly, když bylo zřejmé, že v době jednání s poškozenou při svém vysokém stavu zadluženosti věděla, že si takto získané prostředky ponechá. Přes jisté formulační neobratnosti popisu skutkových vět jednotlivých podvodných útoků, je podstatné, že její jednání v podvodném záměru, stejně jako jeho okolnosti jsou dostatečně vyjádřeny ve výroku o vině a v podrobnostech i blíže specifikovány v části odůvodnění rozhodnutí (k nim se vztahujícím) a správně vyloženým i ze strany odvolacího soudu. Právní závěr o její vině předmětným trestným činem tak plně obstojí s tím, že další možné úvahy, které při právní kvalifikaci jejího jednání v souvislosti s posouzením podmínek o pokračující trestné činnosti dle § 89 odst. 3 tr. zák. (jak je zmínil odvolací soud), by byl již jen v její neprospěch. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v posuzované věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tak určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv tedy z hlediska procesních předpisů. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě příslušného trestného činu. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného (souvisejícího) rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva. Podané dovolání z uvedeného hlediska bylo v části, v níž dovolatelka namítla, že jí označené skutky (tak jak byly soudem popsány) nenaplňují znaky trestného činu podvodu (ani jiného trestného činu), uplatněno právně relevantně, avšak zjevně neopodstatněně. V rámci popisu označených skutků dovolatelka totiž namítá, že tyto neobsahují to, že poškozené konkrétním způsobem uvedla v omyl a pokud jim něco slíbila (a převzala v této souvislosti od nich peníze) a svůj slib nesplnila (aniž by jim předané peníze vrátila), šlo pouze o občanskoprávní vztah a takto nesplněný závazek. Pokud soudy v rámci popisu předmětných skutků užily slova „vylákala“ a „pod záminkou“, nemohou tato nahradit řádný popis toho, že poškozené (a také jak) uvedla v omyl a činila tak v úmyslu sebe obohatit. V této souvislosti lze jistě souhlasit s názorem odvolacího soudu, stejně jako s uvedeným vyjádřením nejvyšší státní zástupkyně, že bylo možné jednotlivé skutky popsat pregnantněji. Na druhé straně ovšem i užití výrazů „vylákala“ či „pod záminkou“ uvedených jednotlivě v tzv. skutkových větách rozsudku soudu prvního stupně, společně s příslušnými pasážemi obsaženými v důvodech rozhodnutí obou soudů, dostatečně vystihuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. a vyjadřuje úmysl ke škodě cizího majetku sebe obohatit uvedením někoho v omyl za současného způsobení škody na cizím majetku. Nelze totiž přehlédnout zjevný fakt nepochybně také plynoucí z učiněných skutkových zjištění, a sice to, že dovolatelka v době, kdy k jednotlivým skutkům došlo, dobře znala svou finanční situaci, byla si vědoma svých předchozích vysokých finančních závazků a takto dobře věděla, že převzaté částky nebude schopna vrátit jak přislíbila, přičemž také věděla v případech, kdy jednala o převodu bytu na poškozené, že není v tomu odpovídajícím právním postavení a nebyla ani oprávněnou osobou v tomto směru zmocněna. Za těchto okolností potom výrazy obsažené v popisu jednotlivých skutků, jak jsou již uvedeny shora, nepochybně zcela odpovídají obsahu skutkové podstaty trestného činu podvodu i co do „uvedení někoho v omyl“, protože jí uváděná tvrzení, na základě kterých jí poškození předali označené částky peněz, v každém z uvedených skutků byla vědomě nepravdivá vedená snahou dovolatelky se ke škodě jiného obohatit. Namítanou absenci subjektivní stránky (ale ani stránky objektivní) předmětného trestného činu tak napadené rozhodnutí nepostrádá, a to i přes již zmíněnou formulační neobratnost při popisu skutkových vět jednotlivých skutků v rozhodnutí soudu prvního stupně, když jí vedený podvodný záměr je dostatečně vyjádřen ve výroku o vině spolu se závěry vyjádřenými v důvodech rozhodnutí zejména i odvolacího soudu.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené potom o návrhu na odklad výkonu napadeného rozhodnutí podaného dovolatelkou dle ustanovení § 265o tr. ř. již nerozhodoval.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. listopadu 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 15. November 2006